Článek
Kaválek se narodil v roce 1943 a stal se ve 22 letech v roce 1965 mezinárodním velmistrem, což je titul, na který dosáhlo v té době jen několik desítek šachistů. Vzhledem k rozšířenosti a masovosti šachu na celém světě je získání takového titulu dokladem o vynikajícím talentu. Ve své práci Kaválek vhodně střídá šachové životopisné okamžiky s těmi občanskými. Neměl to příliš jednoduché. Jeho otec brzy rodinu opustil a emigroval. To se stalo mladému hráči nemalým problémem. Na svém talentu však pilně pracoval. Jako železničář velkou kariéru neudělal (studoval v Žilině ), poté přesedlal na novinařinu. Jeho paměti jsou zajímavé z mnoha důvodů. Ukazují nejen svět sportu, šachových soubojů, ale i svět stojící v zákulisí tohoto sportu v Československu. Ani talent a solidní výsledky nebyly automatickou zárukou rychlejšího postupu, nebo pro výjezdy do zahraničí. Funkcionář mohl případně takovou cestu nepovolit, jak se také dělo. V čele výprav např. na šachové olympiády byl většinou dobře proškolený soudruh, s ušima dobře nastraženýma (často agent Stb.). V době Kaválkova působení v Československu byli na špici mezinárodní velmistři Luděk Pachman, a Miroslav Filip. Ti také mohli jezdit na mezinárodní turnaje bez omezení. Z Kaválkových poznatků dle mne vyplývá, že nebyla příliš tendence pustit mezi tyto dva bohatýry další adepty. Proto zmíněné zamítnutí výjezdů, pokusy o domlouvání výsledku partií, shazování protivníků v tisku aj.
Zajímavé je, že životní cesty se obou straníků Filipa Pachmana posléze zásadně rozdělí kvůli politice, dalšímu směřování země. Konkrétně kvůli obrodnému procesu, pražskému jaru roku 1968. Společenský vývoj a leckteré nenaplnění ideály socialismu přiměly Pachmana ke změně uvažování. Luděk Pachman se postavil také (jako Věra Čáslavská) za obrodný proces pražského jara, a svůj postoj nezměnil. To mu husákovské vedení státu nezapomnělo. Zatčení, věznění podle všeho vážné zranění způsobené pokusem o sebevraždu v kriminálu. Ani tam na šach nezapomíná, dělá si figurky z chleba, složí několik úloh. Pachman byl na konci šedesátých let velice známou osobností, podobně jako Emil Zátopek, kterého dobře znal. Luděk Pachman není psychologicky donucen k emigraci, je pomocí samopalníků a psů násilně přiveden ke státní hranici s tehdejší SRN. Můžeme říci, že se v souvislosti s demokratizačním zafoukáním v roce 1968 i po něm rozhodl pro správné tahy. Pachman hrál originálně, měl vynikající techniku ve střední i koncové hře. I díky originalitě své hry, mohl dvakrát knockoutovat Bobbyho Fischera. Miroslav Filip je patří i mezinárodně k nejúspěšnější českým šachistům. Dvakrát se účastní turnaje kandidátů, vrcholové kvalifikační soutěže. Vynikající poziční hráč, který drobnou poziční výhodu dokáže v stupňová k soupeřově beznadějnému postavení. Filip zůstává v ČSSR i v centru šachového dění, hraje publikuje.
Ale zpět ke Kaválkovi. Tomu výborné výsledky a novinářské působení umožnily solidní život. Stále to však nemá snadné. Je pod dohledem StB. Jeho matka je odposlouchávána v kavárně kam ji na schůzku zve agentka. Se svým otcem se může setkat pouze tajně, v zahraničí. Přitom musí takovou návštěvu vyloženě maskovat. Ale hraje výborně a šachy mu umožňují dokonce koupit nový automobil. I sám Pachman napsal, že mu život (neoficiálního) profesionála, umožnil životní úroveň ředitele velkého podniku. Lubomír Kaválek do komunistické strany nevstupuje. Rok 1968 si analyzuje tak, že s demokratizačními snahami je konec. Kaválek ještě v tomto rok emigruje. Usazuje se nejdříve v SRN, poté v USA. Pomáhá Karlu Krylovi v Mnichově, ještě před emigrací dělal rozhovory s mnoha zajímavými lidmi. Kaválek pracuje v rozhlasové stanici Hlas Ameriky, poté se stává vlastně oficiálním šachovým profesionálem. Velkou roli hraje během zápasu o titul mistra světa v roce 1972 mezi Spasskym a Bobby Fischerem. Bobby Fischer si jeho rád cení. Fischer se stává mistrem světa, ale poté se propadá do svého nitra a nehraje. Kaválek na základě návrhu Miloše Formana jedná se Spasským a Fischerem o jejich účinkování v hraném filmu. Nakonec z toho sejde. Lubomír Kaválek vítězí několikrát v mistrovství USA, je členem amerického týmu na šachových olympiádach sklízí na nich úspěchy.
Kniha je určena těm co mají rádi šachovou hru, ale i dalším. Kaválek není primitivně protisovětský nebo nekriticky proamerický. Ve své excelentní životopisné knize odhaluje i různé zákulisní turnajové čachry, nevraživost a fauly, domlouvané výsledky. Jeho kniha je cenným dokumentem k šachové historii, k sportovní diplomacii, i jako sonda do života jednoho sportovce, budete-li šach brát jako sport. Lubomír Kaválek zemřel v roce 2021.
zdroj:
Kaválek.L, Novák.J, Rozehraný život, nakladatelství Argo, Praha, 2023, první vydání. 474 s., ISBN 978-80-257-4107-8
