Článek
Ruská přání popisuje Putin v historicky inspirovaných projevech (viz ukázky). Stručně to lze shrnout jako „samá pozitiva a sociální jistoty“, plus k tomu samozřejmě mír a „bratrský ukrajinský národ“ (jak řekl sám Vladimír Moloděc ). Zároveň se však ze stejného zdroje šíří informace, že jde o odpor proti imperialistickému NATO, které si hodlá přivlastnit ruské bohatství, tj. obrat Rusko o jeho pracně dobyté kolonie. A k tomu ještě nutno připočítat proslulou Putinovu stať o „jednotě Ukrajiny s Ruskem“ a projev o „denacifikaci a demilitarizaci“ Ukrajiny. Takže není divu, že to vede k určitým zmatkům mezi zahraničními stoupenci Ruska.
Bůh, vítězství a Donbas
V samotném Rusku přirozeně na takové pochyby není místo. Jelikož celoživotní kovaný soudruh Putin se rád fotí, jak chodí do kostela, tak z toho vyplývá, že Bůh má být na straně Ruska, jak tvrdí i píseň „Bůh je s Rusy“ (Бог с русскими), případně „My jsme Rusové a Bůh je s námi“ (Мы Русские, с нами Бог!), která pochází již z roku 2017 a dramaticky zpívá o obraně napadené vzkvétající ruské země.
A to samozřejmě platí i pro „nezávislé republiky“ na Donbasu, které vznikly v rámci „spontánního lidového odporu"“(i když ruský „aktivista“ Igor Girkin alias Strelkov k té spontaneitě má také dost co říci). Ve snaze to zdůraznit se nechali tvůrci inspirovat alexandrovskou klasikou z 2. světové války „My jsme armáda lidu“ (Мы - армия народа!) zpívající o obraně „země budoucnosti“ před nacistickou invazí a o posvátném heslu „Moskva za námi!“, které nedovoluje ustoupit. V současnosti pozici „posvátného ruského místa“ přebírá Donbas a výsledkem je další píseň o boji s nepřátelskou invazí, jež vznikla překvapivě již v roce 2021 – „Donbas za námi“ (ДОНБАСС ЗА НАМИ). Zpívá se v ní o apokalypticky laděném boji s „temnou silou“, která se nezastavitelně valí vpřed a odolává jí pouze „ruská vlast“/Donbas (viz text). Zatímco v roce 2021 dramatické líčení zoufalé obrany mohlo působit poněkud podivně, v roce 2022 již Rusko spustilo svou „obrannou“ invazi na Ukrajinu, takže vše se k dobrému obrátilo a dokonce vznikla novější verze nazvaná „Vítězství je za námi“ (Победа за нами). V ní se zpívá o tom, jak „ruská sláva“ se šíří zemí a jak „dobrovolníci“ přišli a zachránili „svobodný Donbas“ (blíže viz text).
Udatní ruští dobrovolníci se ve svém zachraňování přirozeně neomezili pouze na Donbas, nýbrž altruisticky pokračovali ve své humanitární misi i na Ukrajině. Jejich motivaci, jakož i křehkost a složitost „ruské duše“ poutavě shrnuje tento artově laděný krátký film. Ve své stručnější verzi se zaměřuje na ruské vojáky a jejich „denacifikační“ úsilí, které je výstižně shrnuté větou: „A kdo vám dovolil žít si dobře?“ Za shlédnutí však určitě stojí i plná verze, jež doplňuje předválečný kontext a navíc v samém závěru odhaluje tajemství specifického vývoje Ruska.
Ovšem s tou zmiňovanou svobodou „nezávislých republik“ to je zjevně poněkud složité. Ukazuje to i jejich státní hymna, ať již ve starší (novoruské) verzi nebo v novější doněcké verzi. V obou případech melodie jasně odkazuje na sovětskou (a nyní ruskou) hymnu o „svazu nerozborném“ (Союз нерушимый) a zpívá se v nich „bratrských vztazích se sousedním národem“ a o „svazku slovanských národů“. Následně vše objasnil Putin ve svém projevu o „navracení ruských zemí“, v němž se s typickou skromností přirovnal k caru Petrovi Velikému. Záchrana „svobodného Donbasu“ tak plynule přešla v anexi, neboť co by mohlo být větší zárukou svobody než připojení k ruské říši. Celé to pak zarámovala píseň „Vracíme se domů“ (Мы возвращаемся домой), jež rozvíjí oblíbené téma „posledního boje“, což je odkazem na v Rusku oblíbenou historickou klasiku (viz „poslední bitva vzplála“, třeba zde a zde), ale i na aktuální hitovku „Strýčku Vláďo, jsme s tebou!“ (viz níže). Dále se v ní dozvíme o „otevírající se ruské náruči“ a ochraně od „bělokřídlého anděla“, čímž je patrně míněn božský Vladimír. Nicméně to vracení někde poněkud vázlo (Mariupol, Cherson) a někde se zadrhlo úplně, což si vynutilo proslulé ruské „gesto dobré vůle“ u Kyjeva a v Buči a také posílení všeobecného vlasteneckého nadšení.
Všichni za Putina
Nástrojem k posílení morálky je nové vydání osvědčeného hitu vítězícího v hitparádách (viz tento článek) „Strýčku Vláďo, jsme s tebou!“ (Дядя Вова, мы с тобой!). Původní verze z roku 2017 je nově předvedena v podání mládežnického souboru Revanš (Pеванш), což dodává pikantní náboj veršům o „rudé hvězdě, která je znamením družby“ a o „návratu Aljašky“ (text třeba zde). Kromě přemíry vlajek a písmena Z je možné sledovat v klipu příslušníky Putinovy mládeže (Юнармия), jak se zbraní v ruce stojí na stráži proti imperialistickým piklům a čekají až dá strýček Vova rozkaz k poslednímu boji. Tato recyklace propagandistických písní v podání školní mládeže není nic výjimečného. Dalším příkladem je spartakiádní provedení klasického hitu „Kupředu, Rusko!“ (Вперед, Россия! – blíže viz tento článek).
V zájmu semknutí společnosti byl vlasteneckým idolem mládeže stanoven árijský milovník kožených oblečků, Šaman (vlastním jménem Ярослав Юрьевич Дронов, dříve nosící dredy, avšak v roce 2022 pohotově přešel na novou image spočívající v nagelované ofince a upnutých kožených gaťkách – pozn. J.Z.). Ten, poslušen psychologické poučky, že mládež touží především rebelovat se pokouší v písni „Jsem Rus“ (Я РУССКИЙ) prezentovat poslušnost Putinovi jako tu největší „známku punku“, což vyjadřuje i refrén „Jsem Rus, to se mi povedlo, jsem Rus, celému světu navzdory!“, čímž plynule připomíná i oblíbené odhalení, že neporazitelná ruská armáda na Ukrajině zatím nezvítězila jen proto, že tam bojuje s celým světem/NATO. V kontextu ruské historie a aktuální „speciální vojenské operace“ se zpěvák v písni vyznává: „Chci jen milovat a dýchat, nic jiného nepotřebuji.“ (viz text), což je bezpochyby typická ruská skromnost. Zpěvák též pilně propaguje heslo „Budoucnost Ruska jsou děti.“ Činí tak písní „My“ (МЫ) doplněné klipem ilustrujícím talent ruských dětí, které se následně shlukují kolem Šamana (ročník 1991) jako kolem svého reprezentanta a mluvčího.
Jádrem ruského vlasteneckého nadšení jsou však důchodci, kteří si ještě pamatují dávné časy ruské (sovětské) velikosti a blahobytu. Jejich online zástupcem je skupina Putinovy oddíly (Отряды Путина). Na svém YouTube kanálu například apelují na německého kancléře Scholze a s lítostí připomínají předchozí léta ekonomické spolupráce, kterou Německo, nevážíc si ruské velkorysosti, omezilo a dokonce se přidalo k podpoře Ukrajiny. V dalším videu (zde s českými titulky) avizují brzké zničení dodaných německých tanků a pro podporu morálky ruských vojáků jim slibují poskytnout trička s Putinem ze svého e-shopu.
Opomenuty přirozeně nezůstávají ani nejmladší kádry, potřebné pro budoucí speciální operace. Příkladem je třeba rjazaňská školka Zvoneček, kde budoucí bojovníci za slávu Putina pějí píseň „Ruská armáda je nejsilnější“ (Наша армия самая сильная). Vzhledem k nízkému věku zpívajících přednes není ideální, takže akusticky vychytanější verze i s textem je k dispozici zde. Z odkazů pod videem je vidět, že se nejedná o jakýsi ojedinělý úkaz, nýbrž o píseň, která je standardní součástí hudební výchovy pro děti a mládež a jejíž další podobná předvedení jsou snadno k nalezení. Kromě úderné melodie je i text laděn edukativně a obsahuje sdělení jako: „Naše armáda je nejsilnější, nejodvážnější a nejhrdější, je to svatá ochranitelka dětí.“ a „Až vyrostu, stanu se vojákem a budu silný, odvážný a hrdý.“ Zúčastnění vychovatelé neponechávají nic náhodě a, jak naznačují modré barety a pruhovaná trička, propagováno není nějaké povalování se v týlu, nýbrž nasazení přímo u výsadkových jednotek (VDV). Z dalších odkazů vyplývá, že tato tematika je oblíbenou náplní školních a školkových besídek. V tomto odkazu je ilustrativní, že komentátor skupinové pochody v uniformách považuje za „ukázku vysoké kvality ruského školství“ a za „vyjádření individuality“ účastníků. (další podobná besídka viz zde, připomenutí sovětského odkazu zde, povolávací rozkaz ke čtvrtým narozeninám zde). Tato ruská „láska“ k dětem, vyjádřená výše zmíněným heslem o „budoucnosti Ruska“, se následně díky „speciální vojenské operaci“ projevila i na Ukrajině (pár příkladů z mnoha zde, zde, zde, a zde, nebo také ještě výstižněji zde, zde a aktuálně zde a zde), i když zatím se ji Rusům nepodařilo rozšířit na většinu ukrajinského území.
Editační poznámka na závěr
Pohled do ruské duše plné skromnosti a lásky si jistě zaslouží trochu času, aby to mohl obyvatel „dekadentního Západu“ plně docenit a aby nabral síly před ponorem do hlubších vrstev. Ten bude obsahem dalšího článku.
