Článek
Trenér národního týmu Ivan Hašek na pozápasové konferenci uvedl, že hrát ťukes a bavit tribuny by chtěl každý trenér. Jenže realita je jiná – proto se museli vrátit ke kolektivní hře. Identifikoval problém, který se posledních dvacet let neřeší nebo jen okrajově: zatímco moderní svět vede hráče k ofenzivní, sebevědomé a rychlé technické hře zaměřené nikoli na výsledek, ale rozvoj individuálních dovedností už od útlého mládí, u nás vychováváme hráče se zaměřením na důslednou obranu, fyzickou hru a bojovnost.
Bojovnost a nasazení jsou jistě nezbytné, ale samy o sobě vždy nestačí. Zápasy českých týmů proti špičkovým, ať už v evropských pohárech nebo v reprezentaci, jsou téměř vždy o štěstí. Nejvíce to bylo vidět v Hradci, kde v úterý Belgičané dobývali české území a naši mladíci drtivou většinu času nevylezli za půlku. Také zápas áčka na Hané ukázal, že Gruzie se obrovsky posunula kupředu a jejich hráči oplývají výbornými individuálními schopnostmi a sebevědomím. Donutili naše hráče vyždímat se na maximum.
Proč jsme pozadu
Podívejme se na příklad zmíněné Belgie. Má zhruba stejný počet obyvatel, jako Česká republika. Statisticky se tam rodí přibližně stejný počet talentů, jako u nás. Tamní liga je v žebříčku jen o stupínek před námi. V čem je tedy hlavní rozdíl, proč Belgičané hrají lépe, jsou rychlejší a techničtější? Proč jejich hráči odchází velmi mladí do nejvyšších evropských soutěží a reprezentace pravidelně hraje Euro i MS a dosahuje kvalitních výsledků?
Zásadní rozdíl spočívá ve výchově, způsobu, jakým jsou talenty rozvíjeny a jaké podmínky pro růst hráči mají. Systém mládežnické výchovy je v Belgii mnohem efektivnější a modernější. Už před pětadvaceti lety Belgičané přistoupili k zásadní reformě. Vytvořili propracovanou celostátní strategii, která klade důraz na individuální rozvoj hráčů, investuje do kvalitních trenérů a infrastruktury.
Hlavně nic nepokazit
Belgie podporuje kreativitu, techniku a univerzálnost hráčů už od mládí. Hráči jsou vedeni k tomu, aby se nebáli hrát ofenzivně a řešili situace kreativně, beze strachu z chyb. U nás? Všechno pro výsledek, body a tým. Český trénink je více zaměřen na fyzickou stránku, technika jde poněkud stranou.
Psychický tlak na děti při zápase je obrovský, po prvním seřvání od trenéra nebo spoluhráčů často přestanou rozvíjet vlastní talent a raději se upozadí. Navyknou si hrát obezřetně, alibisticky. Nezískají dostatek sebevědomí, aby mohli naplno využívat technické dovednosti v důležitých zápasech.
Děti musí rozvíjet své dovednosti bez obav z chyb
Investice do kvality a vzdělávání
Rozdíl mezi trenéry je stěžejní. Základ je ve financích – naši trenéři mládeže většinou berou jen malou odměnu, trénují často dobrovolnicky po práci a nemají čas ani motivaci se vzdělávat a věnovat trenérské činnosti více času. Belgičtí trenéři mají mnohem lepší finanční podmínky, což přitahuje i do malých klubů kvalitní lidi, kteří se mohou vzdělávat a soustředit plně na svou práci. Belgičtí trenéři jsou vzděláváni systematicky a podle nejmodernějších trendů, s důrazem na technickou a taktickou přípravu.
Český systém stagnuje. Čím rychleji vlak jede, tím hůře se do něj naskakuje. Chybí nám kvalitní systémová strategie a financování. Schází dobře placení a vzdělaní trenéři. Přitom peněz je v bohatě dotovaném českém fotbalovém prostředí dost, ale asi tečou jinam, než by měly.
Zdroje informací:
https://playerdevelopmentproject.com/masterclass-discussions-the-belgian-model-a-conversation-with-kris-van-der-haegen/
https://www.uefa.com/nationalassociations/BEL/
https://www.stream.cz/fotbal-1240913/na-tukes-nemame-priznal-ivan-hasek-ale-jedeme-nadoraz-a-vyplaci-se-to-65173725
