Článek
Pravicový konzervatismus se ve světě dere k moci a jelikož účel světí prostředky, tak k jejímu upevnění využívá prostředky, proti kterým dosud brojil u svých oponentů (vice versa to bývá často velmi podobné). Jak vypadá pojetí svobody slova (zakazování webů, knih, ale i slov) v pojetí Trumpovy administrativy můžeme vidět v přímém přenosu. Druhou metodou, která se pro argumentaci konzervatistů stala mantrou dokládající nebezpečí levicového progresivismu, je cancel culture. Člověk se musí usmívat, když vidí ty, kteří (a nikdo neříká, že v některých případech naprosto oprávněně) poukazovali na příklady, kdy člověk jen pro své názory, či výroky, byl vyobcován z veřejného života, pořádají ideologické institucionální čistky rozměrů, který jsme dosud spojovali jen s autoritářskými režimy. Lidstvo se však nemění a účel dnes světí prostředky stejně jako ve středověku. Jednou z organizací, která tento způsob pokrytectví světí již skoro dva tisíce let, je katolická církev. A ani ta se očividně nemění.
Své opravdové vizionáře a humanisty většinou nejdříve exkomunikuje, pak občas dokonce popraví, aby je po stovkách let očistila, či v některých případech dokonce prohlásila za svaté jako tomu bylo třeba u svaté Terezy z Ávily, nebo u svatého Jana od Kříže. O svém by také mohli vyprávět třeba Jan Hus, nebo Martin Luther. I oni, respektive jejich názory, se staly pro tehdejší mocenské struktury katolické církve nepřijatelnými. Ten první musel svá stanoviska vykoupit obludnou smrtí, ten druhý měl o sto let později více štěstí a církevní exkomunikace ho vynesla na piedestal vůdčí osobnosti reformace. Oba jmenovaní měli ještě jednu věc společnou. Oba působili jako vyučující na univerzitách. Jan Hus na té pražské, Karlově univerzitě, Luther ve Wittenbergu. Dnes bychom o nich řekli, že to svého času byli katoličtí intelektuálové.
Vraťme se však do našich dob. Svobodný duch to v lůně katolické církve nikdy neměl lehké. Avšak neznamená to, že by na některých farnostech neexistoval. Tyto ostrovy – s nadsázkou řekněme – pozitivní deviace existují i v českých zemích. Jedním z nejznámějších ostrůvků tvoří zajisté akademická farnost u kostela Nejsvětějšího Salvátora. Je to místo, které je pevně spjaté s univerzitním prostředím, a to jak v případě farníků, tak kněží tam působících. Jména Tomáše Halíka či Marka Orko Váchy jsou veřejně známá daleko za hranicemi církevního světa. Oba jmenovaní jsou také pedagogové. Halík například působí jako religionista na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Vácha působí na Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a vyučuje také na Masarykově univerzitě. O tom, že jejich přednášky překračují obzory strnulých katolických paradigmat a táhnout mladé lidi se může každý přesvědčit na vlastní oči. Třeba na kanále YouTube – Večery na FF, je možné oba jmenované vyposlechnout.
Ono překračování, otevřenost, humanismus, občanský aktivismus či ekumenismus atd. bývají častým bodem, kde se kříží, či se dokonce ocitají v přímém rozporu, názory a působení obou zmiňovaných s názory a ideologickým směřováním mainstreamového proudu katolické církve a jejich představitelů. Halík tak v minulosti třeba narazil při svém působení na Katolické teologické fakultě UK, kterou musel spolu s Ivanem Štampachem opustit.
Salvátorská farnost je v jistém ohledu nechtěně trpěným trnem v oku převládajícího konzervativního proudu i v českých diecézích. Veřejně známá a společensky uznávaná jména tvoří jakousi hráz před možnými vlivy konzervativců. Možná bychom ale měli použít spíše minulý čas. V roce 2021 byl do Říma, jako ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, „uklizen“ třetí z výrazných tváří této farnosti, kněz Petr Vacík. Jeho působení není veřejnosti tak známé. Soustředil se především na duchovní praxi, je propagátorem křesťanské meditace (zcela otevřeně ale hovoří o dalších kontemplativních praxích jako je zazen atd.), nicméně jeho společenské názorové obzory se zcela překrývají s působením obou zmíněných kněží. V pozici, do které byl jmenován, se nyní občas musí snažit hájit ne zcela šťastné a kontroverzní výroky svého papeže a dá se říci, že vliv, který zde měl na kontemplativně založenou komunitu mladých křesťanů, je jeho působením ve Vatikánu, když ne zcela, tak zásadně, eliminován.
Druhým knězem, zbaveným vlivu na této farnosti se 15. února letošního roku stal Marek Orko Vácha. Z funkce byl odvolán pražským arcibiskupem Janem Graubnerem. Důvodem měly být stížnosti pohoršených věřících, kteří si stěžovali na pořad Hospodin v Hospodě. Tento pořad se vysílal v televizi Noe, kde se snažil nenásilnou, nemanipulativní a originální formou propojovat svět víry se světským životem. V pořadu se nedělo nic hrozného, stížnosti, dle Graubnerových slov směřovaly primárně ke spojení bohoslužby a alkoholu. Jiří Prinz, mluvčí pražského arcibiskupství k tomu dodal: „P. Vácha je knězem brněnské diecéze. V Praze má pouze částečný úvazek. Během vystoupení v pořadu Hospodin v hospodě sloužil bohoslužbu proti předpisům katolické církve, což vyvolalo mezi věřícími bouři nevole, na což musel arcibiskup reagovat.“
Člověk žasne nad akčností a rychlostí tohoto rozhodnutí. Škoda, že arcibiskupové v českých diecézích nejsou stejně akční při „bouřích nevole“ v případech řešení požadavků na vypořádání s podněty týkajících se sexuálního zneužívání, a i odsouzené kněze nechávají dále zaměstnané, či dle slov svědků je nechávají i sloužit mše, jako tomu bylo třeba v případě Františka Merty, který byl odvolán až poté, co jej vypátrali novináři z Reportérů ČT. V tomto případě údajně církevní orgány o ničem nevěděli, jinak by samozřejmě reagovali.
Ano, to, co nyní bude řečeno, může být prohlášeno za pouhou spekulaci. Nicméně nelze úplně nespatřovat souvislosti se samotnou Salvátorskou farností s děním okolo jejích nejviditelnějších osobností. Proč by nás ale mělo dění kolem nějaké katolické farnosti zajímat i v případě, že nejsme katoličtí věřící? Důvody jsou dva a ten druhý s tím prvním úzce souvisí.
V USA jsme na to byli zvyklí, nicméně i evropští politici se stále častě ohánějí křesťanskými tradicemi a hodnotami. Z důvodů absence společensky nosných narativních struktur zažíváme totiž renesanci propojování náboženských symbolů, či náboženství jako takového, s politickou mocí. Podoby jsou různé. Od Jezulátka v kapse bývalého premiéra a okázalého kříže na prsou bývalé ministryně financí, až k nezakrytému znovupropojení světské a církevní moci, tak jak to vidíme třeba v Rusku. Bezproblémové schválení smlouvy s Vatikánem, které bez kritické reflexe proběhlo nedávno i v našem parlamentu, je v tomto ohledu také vztyčeným varovným prstem.
Druhý důvod má širší společensko-psychologické konsekvence. Ať s tím souzníme, či ne, spirituální rozměr je neodmyslitelnou součástí lidské psyché a každý se s touto oblastí ve svém životě musí nějak vypořádat. Ani věřícím, ani ateistou a ani ničím mezi tím se totiž nerodíme. Součástí tohoto vypořádání je i hledání. To pro mnohé mladé zahrnuje i pátrání v náboženských tradicích pevně spjatých s naší kulturou. Pokud člověk nalézá odpovědi na své spirituální otázky v nějaké náboženské organizaci, tak komunita spojená s tímto prostředím může mít kruciální formativní význam pro celý další život. Koexistence rozdílných, či opozitních, názorových proudů – pro zjednodušení řekněme konzervativních a liberálních – je ve společnosti, která si říká demokratická, a v jejích institucích velmi důležitá. Pokud jsou některé z názorových proudů, potažmo z těch, co nenesou jakékoliv náznaky extremismu, ze společenských institucí záměrně vytlačovány, člověk nemůže být dále formován prostřednictvím dialogické konfrontace, díky které může získat širší perspektivu, která je nutná ke schopnosti empatie, tolerance a také sebereflexe, ale je formován zcela a jen převládající ideologií. V očích jejich zastánců samozřejmě tou pro lidstvo nejlepší. A odtud je už jen krůček k návratu ke středověkému: Finis sanctificat media [1].
Zdroje
https://www.christnet.eu/zpravy/32619/arcibiskup_graubner_odvolal_marka_vachu_z_funkce_vikare_akademicke_farnosti_u_salvatora_v_praze.url
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/knez-merta-uz-nesmi-pusobit-jako-duchovni-zjistili-reporteri-ct-358143
[1] Účel světí prostředky
