Hlavní obsah
Aktuální dění

Che Le Sa aneb Je Dalajláma chlípný stařec?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Wikimedia commons

Velmi často interpretujeme skutečnost nikoliv na základě dostupných znalostí, ověřených faktů a kontextu, ale pouze jako potvrzení našeho vidění světa.

Článek

Na konci března začalo po internetu kolovat video, na kterém Dalajláma po polibku na tvář a ústa vyzývá mladého chlapce, aby mu „lízal jazyk“. Video se stalo virálním, a světové zpravodajské servery, včetně CNN, Guardian, Reuters a dalších po sobě kopírovali články o tom, jakého se dopustil tibetský vůdce v exilu strašlivého prohřešku. Komentáře pod články a pod videem na sítích měly jasno. Dalajláma je pedofilní prase, zneužívá malá děcka atd. Všichni měli jasno. Stejné soudy jsem slyšel i od lidí, které bych rozhodně nenazýval hloupými nebo nevzdělanými. Dalajláma se následně za toto chování omluvil, čímž v očích všech jen potvrdil, že je jejich názor správný.

Odskočme si před pokračováním z Indie, kde se incident odehrál, do nejmenované středočeské vesnice a poslechněme si, co se tam z pohledu mnoha cizinců každý rok o Velikonočním pondělí odehrává. Podle jedné z anket, která se tímto fenoménem zabývala, si skoro polovina cizinců žijících v Česku myslí, že tento zvyk je barbarský. Finské ženy se na tento zvyk dívají jako na neuvěřitelně machistický, šlehání nazývají mlácením atd. Komentáře pod videi s klasickou českou pomlázku na zahraničních serverech často obsahují otázky typu – jak je něco takového v 21. století ve střední Evropě možné? Není to trestné? Ponechme stranou polemiku nad tím, jak moc je, či není tento zvyk přežitý a jak ho vnímá čím dál tím více, nejen žen, i u nás. Zůstaňme u konstatování, že se jedná o lidovou tradici, která má své kořeny a rozhodně jejím vědomým záměrem není mlácení a sexistické ponižování žen.

Smyslem předchozího odstavce bylo ukázat, že i kulturní národ, za jaký se zajisté považujeme, může disponovat zvyky a obyčeji, které lidem dokonce i z podobného kulturního prostředí mohou připadat v lepším případě bizarní, v horším i odsouzeníhodné v trestně právní rovině. Jednotlivé aktéry těchto zvyků pak mohou tito lidé vnímat třeba jako sadistické primitivy.

Než se z poklidné české vísky přesuneme zpět do Indie, podívejme se ještě na jeden příklad, který se týká prvního pochybení v našem úsudku v této pseudokauze. Minulý měsíc publikoval jeden známý bývalý olympionik, nyní anesteziolog na svém Twitteru historku, včetně fotografie, na které Albert Einstein špatně spočítal triviální matematický příklad 9 × 10 = 91. Pointa celé historky o Einsteinovi byla následující. Poté, co se mu všichni dosyta vysmáli, vědec prý řekl: „Přesto, že jsem správně analyzoval devět problémů, nikdo mi nepogratuloval. Ale když jsem udělal jednu chybu, všichni se začali smát. To znamená, že i když je člověk úspěšný, společnost si všimne jeho sebemenší chyby. A to se jim bude líbit. Tak nenechte kritiku zničit vaše sny. Jediný člověk, který nikdy neudělá chybu, je někdo, kdo nedělá nic.“ Každého, kdo od tohoto geniálního fyzika něco vážně četl, na první dobrou uhodí údajný Einsteinův citát do očí. Tohle se prostě Einsteinovi nepodobá. Něco na tom nesedí. A tak si, než začne toto konzumní moudro sdílet, informaci ověří. Druhý vykřičník je samotná fotografie. Je to montáž ze známé Einsteinovi fotografie před tabulí a každý kdo se jen trochu o Einsteinovo dílo zajímá, ji musel již vidět. Obojímu se říká znalost, nebo alespoň tušení kontextu, do které daná informace nezapadá. Celá historka je samozřejmě smyšlená, fotografie upravená. V případě pana všeználka se jedná v tomto případě jen o další ukázku toho, jak i v jiných případech pracuje s realitou. V případě běžného konzumenta mediálních obsahů je naprosto pochopitelné, že se každý nezajímá o Einsteina, a tak mu tento kontext chybí. Komu by však opravdu chybět neměl, jsou média. A ta v případě Dalajlámy v tomto ohledu totálně selhala. Jeho činy a působení můžeme sledovat dlouhá desetiletí. Opravdu nebylo nikomu z novinářů divné, co se tak náhle stalo a neměl potřebu zjistit, jaké je pozadí tohoto videa?

Pojďme na pochybení druhé. V případě médií to je bohužel všeobecná bulvarizace a honba za kliky a věnovat se mu nebudeme. V případě vášnivých komentátorů Dalajlámova činu se jedná o jev, kterému se říká konfirmační zkreslení. Mechanismus, který nás přímo podmiňuje k tomu, abychom si skládali informace do smysluplných celků, zapadajících do našeho světonázoru a osobních preferencí. Tento mechanismus, tzv. bias, nám pomáhá vyhodnocovat informace rychle, což se ukázalo evolučně výhodné, a tak pro ně hledá místo v našem mentálním obrazu reality podobně, jako když skládáme puzzle. Prostě hledá rychle místo, kam informace zapadne. Snaží se velmi efektivně udržovat pohromadě mentální model našeho chápání skutečnosti, protože jeho narušení je vždy příčinou nejistoty a zmatku. Tedy věcí, které ve chvílích, kdy nám evolučně šlo o holé přežití, nebyly příliš žádoucí. V případě našich předpojatostí v době informační zahlcenosti je to však past umístěná přímo v našich hlavách.

Třetí pochybení se týká něčeho, čemu bychom mohli říkat třeba kulturní předpojatost. A tím se vracíme obloukem přes pomlázku zpět do Indie a tajuplným slabikám v názvu tohoto článku. Che Le Sa je Tibetská fráze, kterou lze přeložit jako „sněz můj jazyk“. Anglicky „eat my tongue“. V tomto případě Dalajlámovo užité slovo „suck“ nebylo tak úplně správně použito. Tato fráze se týká tibetského zvyku, kdy zvláště prarodiče nedávají dětem pouze polibek na rty, ale dávají si na jazyk i kousek nějaké sladkosti, kterou předávají dětem přímo do úst. Když ho děti dojí, tak se smíchem a škádlením dětem říkají - a teď mi můžeš sníst jazyk. Che Le Sa. Tento zvyk popisuje tibetský žurnalista Tse Gyalpo. Ještě se k němu vrátíme. Nejdříve se podívejme ještě na jednu verzi tohoto zvyku, kterou údajně popsal tibetolog z Oxfordské univerzity, Robert Mayer. („Údajně“ říkám proto, protože se mi nepodařilo najít primární zdroj. Nicméně obě tyto verze včetně jejich různých klonů – pomlázku také máme v různých podobách - potvrzují a mluví o nich ve vzpomínkách na své dětství, i komentátoři videa pocházející přímo z Tibetu.) Ten hovoří přímo o frázi „suck my tongue“, v tibetštině „ngä čeleb džib“. Ta se používá jako poslední sekvence láskyplného polibku mezi dítětem a dospělým. Nejdříve na tvář, pak na ústa a pak nabídnutím vyplazeného jazyka. To je mimochodem přesně to, co je možné vidět na nesestříhaném záznamu videa. Dalajláma po polibku na tvář a krk pronese „suck my tongue“, vyplázne jazyk a přiloží si chlapcovo čelo na své. K žádnému polibku nedojde.

Na twitterovém profilu Tse Gyalpa je nesestříhaný záznam celé události. Jsou mu přítomni rodiče mladíka, můžeme vidět jeho a jejich reakce. Ba co více, po této události, ještě před tím, než si vůbec někdo pomyslel, že vznikne tento skandál, se reportér ptá přímo Kiyan Kanodia, tedy onoho chlapce, jaké bylo jeho setkání s Dalajlámou. Chlapec říká, že to bylo hluboké setkání a požehnání. Neříká to rozhodně jako nějaký poblázněný fanatik s vymytým mozkem. Ale jako příslušník určitého spirituálně kulturního okruhu, který prostě celou událost prožívá jako nejenom zcela přirozenou, ale i jako velký dar.

Dalajláma udělal jedinou chybu. A tou byla jeho omluva. Omlouvat se za to, že se chovám jako příslušník tradice a národa, ke kterému patřím, může vypadat zvláštně. Nicméně kdo ho sleduje, chápe. Dalajláma vždy velmi ctí tradice a zvyky ostatních národnostních, kulturních a náboženských skupin. Mnohokrát na svých cestách opakoval, včetně poslední návštěvy v ČR, že si váží zájmu o buddhismus po celém světě, ale že je daleko lepší zkoumat spirituální tradice, které jsou pro danou oblast vlastní. V tomto poučném případě sice byl ve svém exilovém domově, ale před objektivy kamer, což znamená, že skrze mediální sdělení byl součástí tradice podstatně širší a rozmanitější a v kontextu třeba té naší, západní, jeho chování vhodné nebylo.

Já tedy nevím. Spíše si myslím, že hloupé je chování naše. Mít za každou cenu jasný názor, aniž bychom znali pozadí a kontext, není nic, na co bychom měli být hrdí. Ostatně, podívejme se dobře na vše, co se děje kolem nás. Mnoho z nepříjemných jevů, které se celou západní společností v současnosti ženou jako hurikán, mají kořeny ve stejném způsobu přemýšlení o světě, jaký jsme si popsali na příkladě tohoto příběhu.

Zdroj: Tse Gyalpa: https://twitter.com/Tseyal11/status/1646435389832564740

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz