Článek
Jestli po uplynulém měsíci ještě někdo důvěřuje tomu, že duhový symbol v Cupertinu je něčím jiným než morálním kýčem a že Zuckerbergovo sebezpytování, demonstrované slzami na slyšení v americkém kongresu společně se sliby o zodpovědnosti k menšinám a o ochraně liberálních hodnot, jsou něčím jiným než cynickou hrou na motivy přísloví o tom, že máme zpívat píseň toho, koho chléb jíme, tak musí trpět absolutní slepotou.
Stejně tak, pokud po posledním měsíci stále ještě někdo obhajuje tezi, že politická persvazivní síla sociálních médií je přeceňovaná, tak to dělá buď z důvodů zištných anebo trpí stejnou ztrátou schopnosti vidět svět kolem sebe realisticky, jako v prvním případě.
Na první pohled se nejedná o žádná zásadně nová odhalení. Shromážděných materiálů, důkladně analyzovaných dat z velkého množství více či méně známých kauz typu Cambridge Analytica, či Facebook files, je za ta léta takové množství, že jen ti nejzarputilejší technooptimisté a ti, kteří nemají osobní zájem na procitnutí uživatelů sociálních sítí z Matrixu do skutečnosti, kde sami sebe spatří jako loutky na provázcích cynických technokratů, mohli dosud tuto skutečnosti zlehčovat.
Co je však nové, a to v obou případech, je absence snahy jakkoliv tyto skutečnosti maskovat, či skrývat. Hra, kterou kdysi na východě začal (tedy začal, on ji používal vždycky, jen si to většina západních politiků nebyla ochotna připustit) Putin a v Americe Trump při svém prvním volebním období, dosáhla dalšího levelu. O jaké hře tu mluvíme? Inu, ta hra se jmenuje – pravda a lež jsou jen slova. Ruský režim tuto hru používal k naplnění svých cílů vždy. A to jak v propagandě, tak i v realizačních fázích. Pro Putina nebyl proto vůbec žádný problém, přes natočené důkazní záběry zahraničních štábů a pracovníků mise OBSE, ruských neoznačených vojáků, jak na Donbase, tak později na Krymu, bez mrknutí oka do kamer opakovat, že na území Ukrajiny není žádný ruský voják, či o osm let později, ještě večer před zaháním invaze na území suverénního státu přesvědčovat svět, a hlavně jeho politiky o tom, že se jedná jen o cvičení. Ti „nejmoudřejší“ z nich nám pak vysvětlovali, že Putin není blázen, a že se jedná o zpravodajskou hru amerických tajných služeb. (Je tragédií, že jim velká část obyvatelstva dopřává sluchu i dnes). Trump tuto hru nicméně používal ještě cyničtějším způsobem. Zatímco od Putina jsme dodnes rozhodně nemohli slyšet nějaké přiznání ke lži, Trump se tím od začátku netajil. Už v roce 2018, kdy novináři odhalili v jednom jediném Trumpově proslovu skoro 100 lží či nepřesností, tak prezident nejmocnějšího státu světě bez uzardění redaktorovi CBS řekl: „Víte, proč to dělám? Dělám to proto, abych vás všechny zdiskreditoval a ponížil, takže když o mně budete psát negativní články, nikdo vám nebude věřit.“[1]
Pro, dnes bohužel již většinového, amerického voliče není tento přístup k faktům problém. (A my si na podzim ukážeme, že naši voliči to nemají jinak) Trump zvítězil a doba mu dala za pravdu. Fakta, domněnky či záměrné lži se staly rovnoprávnými nástroji k prosazování záměrů. Dnes už může jakýkoliv politik lhát naprosto bezuzdně a každému je to úplně jedno. Tento stav epistemické prázdnoty nás přivedl do světa, ve kterém se lež stala stejně mocnou zbraní, jakou byla pohádka o hříchu a věčném zatracení středověké Evropy. A tak znovu stačí jen dostatečně silně a nahlas vykřiknout: „ta žena je čarodějnice“ a tupý dav začne připravovat dřevo na hranici. Jen místo kostela a nikým nikdy neviděných božích zákonů máme kabely propojené servery, na jejichž discích předou neviditelné algoritmy, a místo fanatického faráře buď maskovanou propagandu, anebo nově, pár bohatých sociopatů, kteří už se ničím nemaskují. Proto takový Elon Musk může zcela veřejně tahat za nitky i politikou v Německu, či v Kanadě.
Nejsem přítelem prázdných tvrzení, a tak se, jako vždy, pokusím ta silná slova doplnit nějakými fakty a příklady.
Kolik stojí polibek Sauronova prstenu moci?
Oficiální cena byla stanovena na milion amerických dolarů. Přesně tolik darovali šéf Applu[2]a Facebooku Donaldu Trumpovi v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě. Nebyli sami, ale u nich byla ta otočka nejkřiklavější. Apple se ještě před volbami hlásil k liberálním hodnotám, na jeho propagačních videích to hrálo barvami duhy (jak dlouho bude ještě stát ta, co ji nechal Tim Cook postavit přímo v Cupertinu?), a celá společnost se prezentovala jako ta k menšinám nejtolerantnější a ekologicky nejzelenější technologická firma světa. Ne vůbec teď nejde o to, jeslti tyto hodnoty uznáváme či ne. Jde jen o tu pokryteckou hodnotovou hru, ve které se šéf takovéto společnosti s milionovým váčkem klaní člověku, který stojí na absolutním protipólu toho názorového spektra.
A co Mark? Ještě před rokem, po stání před americkým kongresem, prohlašoval, že si je vědom toho, že sociální sítě mají zodpovědnost za zdraví společnosti a chlubil se novými systémy a celým departmentem, který měl za úkol provádět fackt checking (ověřování faktů), a zařazením nových pravidel komunity o ochraně menšin a genderové diverzity. (Znovu opakuji, vůbec nejde o to, jestli s tím souhlasíme či ne)
Co následovalo po políbení Sauronova prstenu moci? Zuckerberg prohlásil. „Myslím, že to byl dvacetiletý politický omyl.[3]“ Vzápětí oznámil, že ruší oddělení fact checkingu a vrací se k principům svobody slova. Aby ukázal, jak taková svoboda slova má vypadat, začal Facebook okamžitě odstraňovat příspěvky, zvláště svých bývalých zaměstnanců, kteří s tím nesouhlasili[4]. Meta zrušila svůj program rozmanitosti, protože, jak stojí v jejím prohlášení: „Právní a politické prostředí týkající se diverzity, rovnosti a inkluze se ve Spojených státech mění.[5]“ No a do správní rady společnosti a některých vrcholných pozic obsadil Mark republikánské „odborníky“. Republikán Joel Kaplan tak nahradil Nicka Clegga a v pondělí nastoupil do Mety také dlouholetý Trumpův spojenec Dan White. Společně pak budou například bojovat proti cenzuře vyžadované Evropskou unií. Meta také začala z Messengeru odstraňovat trans a nebinární šablony, které ještě nedávno sama vehementně prosazovala. Nutno podotknout, že v tom Meta není sama. Například Amazon odstranil ze svého webu zmínky o trans lidech a cílech v oblasti diverzity a následovaly další firmy [6]. Ann Telnaes, karikaturistka deníku The Washington post, nakreslila kresbu, na které se miliardáři z techno byznysu a majitelé médií s balíky peněz klaní Donaldu Trumpovi, který jí list odmítl vytisknout, protože jedním z nich byl i jeho majitel, Jeff Bezos. Držitelka Pulitzerovy ceny Ann Telnaes pak redakci opustila [7]. Atd. atd.
Takovéto názorové otočky by neprošly ani v případě „klanových“ bojů v kolektivech na základních školách. Podobní Markové a Timové by skočili osamoceni a vysmívání. Ne tak v dnešním světě dospělých. Hodnoty se minimálně u tzv. velkých kluků staly oficiálně pouze nástrojem na výrobu peněz.
Goebbels by záviděl
Opusťme teď hodnotové cyniky a věnujme se chvíli ještě nějakým argumentům podporující tvrzení o síle nástroje politického boje, kterým se staly sociální sítě a výstřední sociopaté.
O tom, jakým způsobem jsou tyto sítě využívány k propagandě cizích mocností a zájmových skupin, toho bylo napsáno přehršle, a to i v mých předchozích článcích. Ostatně, o tom, jak za pomoci sítě TikTok a ruských inženýrů propagandy může prakticky neznámý kandidát vyhrát prezidentské volby, se nedávno přesvědčilo Rumunsko. Proto se nyní zaměříme pouze na nový fenomén, o kterém byla řeč. O naprosto nezakrývaném politickém ovlivňování pomocí tohoto nástroje.
Nejobnaženější příklady nám během posledních měsíců poskytl samotný Elon Musk, majitel sítě X. Než si ukážeme „pár“ příkladů tohoto ovlivňování, tak si musíme říci, že tento excentrický miliardář má na své síti přes 200 miliónů přímých sledujících, a jeho prohlášení jsou sdílena v počtech ještě daleko větších, k čemuž zneužívá samotných algoritmů své svítě, které jeho tweety posilují. Bude o tom ještě řeč. Ale nejdříve k příkladům. Použiji opravdu jen ty nejčerstvější, protože Musk je v tomto ohledu velmi činorodý.
A můžeme začít hned u zmíněných rumunských voleb, které byly odloženy s odvoláním na „agresivní“ hybridní útoky z Ruska. Musk okamžitě reagoval: „Jak může soudce zrušit volby a nebýt považován za diktátora?“ [9]
A protože od klávesnice to není nikam daleko, tak hup na britské ostrovy. Na jejich adresu Musk prohlásil, že Británie je „tyranský policejní stát“, označil premiéra Spojeného království Keira Starmera za „twotierkeira (u nás dobře známe výraz – používat dvojí metr) “ kvůli policejním zákrokům proti krajně pravicovým protestům, varoval, že Spojené království se změnou pravidel dědické daně pro zemědělce dostává do „stalinského módu“, vyzval k uvěznění premiéra kvůli reakci státu na sexuální zneužívání dětí a označil Starmerovu ministryni pro ochranu dětí za „obhájkyni genocidy znásilnění“. [9]
Do britské politiky zasahuje Musk opakovaně. Jako třeba v případě, kdy veřejně podpořil Nigela Farage a obhajoval Tommyho Robinsona – hooligana a recidivistu, který šířil falešné informace o syrském chlapci jménem Hidžazi, kterého obvinil z bití dívek. Když Farage odmítl Robinsona podpořit, Musk volal po změně ve vedení strany Reform UK. Btw. Robinson byl za falešné obvinění odsouzen, ale pro Hidžaziho to stejně mělo zásadní důsledky. S rodinou museli opustit město a Hidžazi musel následně změnit i jméno. [10]
Opusťme ostrovy a podívejme se na Muskovo působení u našich severních sousedů. V době, kdy mají Němci příští měsíc volit, způsobil Musk velký rozruch, když se postavil za krajně pravicovou stranu Alternativa pro Německo a prohlásil, že pouze AfD „může Německo zachránit“. [9]
A zpátky na severoamerický kontinent. Když se bývalý kanadský premiér Justin Trudeau ohradil vůči Trumpově prohlášení o připojení Kanady k USA, Musk zareagoval slovy: „Děvče, už nejsi guvernérkou Kanady, takže nezáleží na tom, co říkáš“. [9]
O podpoře Donalda Trumpa skrze svou síť se asi nemá smysl zmiňovat, ale přesto se jí ještě dotkneme. Lze na ní totiž demonstrovat ještě další závažnou skutečnost.
Důležitý není „jen“ Muskův organický dosah ve své síti, ale i to jakým způsobem pracuje se svými příspěvky a jak s příspěvky oponentů. Tedy, jaké je pojetí jím tak často deklarované svobody slova. Shrnutí se nám tentokrát vejde do jednoho odstavce.
Musk neváhá odstraňovat příspěvky svých kritiků, či jim krátit dosah. Třeba jako v případě Laury Loomer a dalších.[11]Na druhou stranu zvyšuje uměle dosahy svých vlastních příspěvků a měření ukázala, že v průběhu předvolební kampaně byly zvyšovány dosahy pro republikánských příspěvků [12].
Kdyby měl mistr propagandy, Josef Goebbels, k dispozici svého Elona Muska, tak bychom jména jako Churchill, nebo Gabčík neznali. Místo nich by se náměstí na západ od nás v lepším případě jmenovala po Chamberlainovi a Daladierovi, v tom horším jen po Hitlerovi a Mussolinim. U nás bychom měli na poštovních známkách Háchu a Moravce a jedna půlka Evropy by mluvila rusky a druhá německy.
Danse macabre demokracie
V situaci, kdy hlas jednoho člověka může prakticky nepřetržitě a opakovaně ovlivňovat úsudek stovek milionů lidí, pro které se fakta a dojmy staly bezobsažnými pojmy, se můžeme nad jakýmikoliv regulacemi ohledně transparentnosti financování a ovlivňování volebních kampaní jenom usmívat. Ale domluvili jsme se, za usilovného lobingu technologických firem, že sociální sítě nejsou média, takže za obsah žádnou zodpovědnost nenesou, a jednotlivci nejsou novináři, takže právně je všechno cajk. Davy nadopované dopaminem, který jim do žil pumpují pečlivě řízené algoritmy, freneticky tleskají a naplněné Koloseum si užívá opojného pocitu, že je slyšeno. Že může rozhodovat o životě a smrti. Vox populi, vox Dei. Nezbývá než aby si demokracie, tak jsme ji znali, užila svůj danse macabre. A my s ní.
Zdroje
[1] Jonathan Rauch, The Constitution of Knowledge: A Defense of Truth
[2] Tim Cook Dines With Trump at Mar-a-Lago: https://www.nytimes.com/2024/12/13/technology/trump-tim-cook-mar-a-lago.html
[3]Meta ends fact-checking, drawing praise from Trump: https://www.washingtonpost.com/technology/2025/01/07/meta-factchecking-zuckerberg/
[4]Meta maže kritiku od svých zaměstnanců: https://www.investigace.cz/zesveta-meta-maze-kritiku-od-svych-zamestnancu/
[5]Platformer: https://www.platformer.news/meta-kills-dei-program-diversity-inclusion/
[6]Amazon Downplays DEI, Meta Plays Up Free Speech as Tech Tilts Right: https://www.theinformation.com/articles/amazon-downplays-dei-meta-plays-up-free-speech-as-tech-tilts-right
[7] The Guardian: Washington Post cartoonist resigns over paper’s refusal to publish cartoon critical of Jeff Bezos, https://www.theguardian.com/media/2025/jan/04/washington-post-cartoonist-resigns-jeff-bezos
[8] Amazon Downplays DEI, Meta Plays Up Free Speech as Tech Tilts Right: https://www.theinformation.com/articles/amazon-downplays-dei-meta-plays-up-free-speech-as-tech-tilts-right
[9] Politico: 13 times Elon Musk meddled in politics
[10] Aktivista Robinson musí zaplatit miliony za šíření lží o syrském uprchlíkovi: https://www.politico.eu/article/elon-musk-politics-uk-republicans-x-owner-donald-trump-prison/
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-aktivista-robinson-musi-zaplatit-miliony-za-sireni-lzi-o-syrskem-uprchlikovi-40367045
[11]Trump Ally Laura Loomer Says Elon Musk Is ‚Silencing‘ Her Amid Immigration Spat: https://www.rollingstone.com/politics/politics-news/trump-elon-musk-laura-loomer-immigration-x-1235219263/
[12] A study found that X’s algorithm now loves two things: Republicans and Elon Musk: https://www.theverge.com/2024/11/17/24298669/musk-trump-endorsement-x-boosting-republican-posts-july-algorithm-change
