Článek
V následující úvaze se zamyslíme nad tím, proč prohráváme boj s propagandou. A nejen my v ČR. A také nad tím, co bychom měli změnit, abychom tento boj neprohráli zcela.
Když v roce 2023 vládní zmocněnec pro otázku hybridních hrozeb pronesl, že neví, co jsou dezinformace a ministr vnitra vzdal veškeré snahy o vyčištění informačního prostoru od narativů, které den co den podkopávají důvěru lidí v jakoukoliv fakticitu, v ruské IRA (Internet Research Agency – agentura pro vlivové operace v kybernetickém prostoru) bouchalo šampaňské. Další země se stává bezbrannou v hybridní válce, kde diktujeme pravidla my, Rusové. Jak vypadá vítězství v takové válce můžeme vidět na Slovensku. V hybridní válce totiž nejde primárně o to, přesvědčit občany cizích států o pravdě nepřítele. Jde o to, rozbít samotnou epistemii, tj. pravidla, postupy, způsoby toho, jak poznáváme svět. A také zpochybnit celý hodnotový systém nepřítele. Rozbít a zpochybnit tak, že dezorientovaný občan přestane věřit čemukoliv. I proto můžeme vidět, jak hluboko do epistemického systému tyto hybridní operace zasahují na příkladě Slovenska, kde, dle průzkumu agentury MNFORCE, v roce 2024 40 % lidí připouští, že je země placatá.
Takový člověk svou frustraci a strach z nepochopitelného světa, jenž ho obklopuje, promítne do nedůvěry ve stávající společenské uspořádaní, jež je reprezentováno jeho institucemi. Ty komplexitu, dynamiku a nečernobílost světa odráží ve svém často nedokonalém fungování a zmatený, dezorientovaný a vystrašený jedinec hledá zjednodušený a jasný narativ, který mu narozdíl od těch ulhaných mainstreamových médií, politiků atd, dává smysl. Sám pak přijde ke svému pánovi. Tento mechanismus je známý lidstvu po tisíce let a je hluboce zakořeněn v různých podobách uvnitř našeho kulturního dědictví. Proto třeba J.R. Tolkien, byť své hrdiny nechal obývat fiktivní světy, přesně tuto skutečnost dokonale vyjádřil v nápisu na prstenu moci: Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže.
Je to také důvod, proč sociologické výzkumy ukazují na silnou korelaci mezi ztrátou důvěry v instituce a afinitou ke konspiračním teoriím i ve světě skutečném. Přesně tak, jako to ukázal výzkum Společnost nedůvěry z roku 2023, v jehož výsledcích se uvádí. „Konspirace umetají cestu autoritářům, klíčovou roli hraje důvěra v systém.“
Než se dostane k tomu, jak probíhá předávání území informačního prostoru nepříteli ve Spojených státech, vraťme se k neslavnému pokusu o boj s dezinformacemi u nás. Vox populi, který křičel hesla o novodobé cenzuře, o úřadu strážícím jedinou pravdu atd. byl tak silný, že se jej vláda, na odborné úrovni zastupovaná naprosto neschopným zmocněncem, zalekla. Mohla by přijít o cenné voličské hlasy.
Co měla udělat? Zaměřit se právě na onen hlas lidu a přemýšlet, v čem má pravdu, v čem se mýlí a jak to celou věc komunikovat. Začněme u toho nešťastného pojmu dezinformace. O žádné dezinformace tu v prvé řadě vůbec nejde. Zacyklit se na tomto pojmu byla první kruciální chyba. Druhé zacyklení, kterého se dopustil samotný ministr vnitra, představoval pojem pravda. A to je samozřejmě nebezpečné místo, které odkazuje na oprávněné obavy z toho, aby se pravda nestala jen dalším nástrojem moci. Tyto okolnosti je třeba brát s veškerou vážností na zřetel. Proto kdyby byl vládní zmocněnec alespoň trochu edukován v problematice, mohl celou věc komunikovat třeba nějak takto.
Ano, vážení voliči, máte pravdu. Určovat, co je a co není pravda, je nesmysl. Nikdo nic takové dělat nebude. Řešit, co jsou dezinformace, také nikdo nebude. Neboť je z hlediska důsledků úplně jedno, zdali informace putující v informačním prostoru, nezakládající se na pravdě, nazýváme dezinformací, misinformací, konspirační teorií či jakkoliv jinak. Bavme se o podstatě. Tedy o tom, že existuje typ informací, který je záměrně šířen za cílem ovládnutí informačního prostoru cizími mocnostmi a zájmy, tak aby bylo možné ovlivnit myšlení a konání obyvatel daného státu. Pojďme se zamyslet nad tím, jak mocná zbraň to je, když ještě v nedávné minulosti hovořil náš prezident o bezpečnostních službách vlastní země jako o čučkařích. To, že tito čučkaři byli ve skutečnosti velmi dobře informovaní profesionálové se naplno ukázalo bohužel až v okamžiku, když agenti cizí mocnosti začali zabíjet naše občany na území našeho státu (Vrbětice) a následně začali vraždit občany jiné země ve velkém. Jak mocná to musí být zbraň, když vám umožní přesunout několika set tisícovou armádu před zraky celého světě k hranicím suverénního státu, zatímco bezpečnostní služby bezmocně křičí do éteru, že začíná válka a vy, jako prezident, premiér atd. pouze na základě prohlášení jednoho psychopata, jak v hypnotické transu opakujete: „Nebojte, je to jen cvičení. Výkřiky o válce jsou jen hrou tajných služeb.“ Houdini, Copperfield a další skvělí iluzionisté jsou ve srovnání s takovýmto kusem obyčejnými žabaři.
Chceme se opravdu nechat takto ovládat? Troufám si doufat, že většina z nás ne. Pojďme tedy hledat cesty, jak se naučit sami rozeznávat, co je a co není pravda, co je domněnka, co je hypotéza (možnost) a pojďme mezi tím rozlišovat. V naprosté většině případů je možné pravdivou informaci minimálně ověřit z více nezávislých zdrojů, podpořit jí argumenty zakládajících se na fakticitě (tedy na dojmech a preferencích komunikátora nezávislé skutečnosti podpořené a doložitelné pozorováním, přímým svědectvím více neanonymních subjektů, transparentností těchto subjektů atd.). Pojďme zkoumat odkud k nám konkrétní informace proudí a jak se šíří. Můžeme k tomu třeba využít síť výzkumníků z univerzit, nezávislé instituce atd. Pojďme se společně učit o tom, jak funguje naše mysl, proč tak často osobní prohry a nespokojenosti promítáme do společnosti. Pojďme se také naučit žít v nejistotě, protože je pravdou, že všechny informace, zvláště v krátkém čase, ověřit není možné a zbavme se potřeby s takovými ihned zacházet jako s pravdou, nebo se lží. Nebudeme se učit, co si máme a nemáme myslet, ale pojďme se společně učit, jak myslet tak, aby náš vhled do složité reality dnešního světa byl co nejméně zkreslený. Pojďme to vše dělat za společným účelem a to, aby se z nás nestali loutky na vodicích nitkách cizích zájmů, za účelem toho, aby naše země, naše svobody, zůstaly zachovány a mohly se rozvíjet dál.
Přijde vám to jako pohádka? Inu nemusí být. Největší resilienci proti manipulaci v informačním prostoru vykazují třeba Finové. Bez jakékoliv cenzury, přímých zásahů vlády atd. Jen a jen díky výše popsané společné idey, jejíž naplňování se odehrává čistě na půdě vzdělávání. Podobnou cestou se v USA rozhodlo vydat několik iniciativ podpořených špičkovými univerzitami, nezávislými organizacemi atd. Jejich výzkumy, schopnost sledovat a analyzovat informační prostor, vést společenskou diskusi, ukazovat, dokazovat, učit přemýšlet, edukovat politiky (a vládní zmocněnce) začaly přinášet ovoce a pronikat do informačního prostoru ohrožené demokracie ve Spojených státech. Tento úspěch byl paradoxně tím, co jim nyní kope hrob. Mnoho mocných nestojí o vzdělané obyvatele schopné samostatně přemýšlet a argumentovat na základě faktů. Mohla by se totiž provalit pravda třeba o tom, že lecjaký prezident, premiér, politik, nemusí být jen zhypnotizován způsobem, o jakém jsme mluvili, ale že jeho kývání cizím zájmům je propojené se zájmy jeho vlastními. A to by mu mohlo zlomit vaz i u příznivců placaté země.
Svoboda slova versus pravda
Standfordská internetová observatoř. Jedna s institucí, která již pátým rokem přináší skvělé výsledky na poli boje s propagandou a záměrnou manipulací. Monitoruje pohyb informací v síti internet, dohledává jejich zdroje, publikuje otevřené analýzy, pořádá veřejné diskuse a konference, podcasty, školí, diskutuje s politiky, vydává časopis Journal of Online Trust and Safety, atd.
Spolupráce s Washingtonskou univerzitou a konsorciem Partnerství pro integritu voleb, které vyvinulo nové technologické postupy, pomocí nichž je možné prakticky v reálném čase sledovat a monitorovat zdroje, pohyb a šíření virálních nepravdivých informací v internetovém informačním prostoru, přineslo této iniciativě další možnosti, jak efektivně bojovat s propagandou. Pomocí těchto nástrojů mohou odborníci vysvětlovat, jak se vyrábějí falešné narativy, jak nabírají na síle a jak je různé skupiny přijímají. Profesorka Brownovy univerzity Claire Wardleová konstatovala, že Observatoři se podařilo vytvořit inovativní metodiku a vyškolit novou generaci odborníků.
Konsorcium samotné v minulém týdnu aktualizovalo své webové stránky a uvedlo, že jeho práce byla ukončena. Stanfordská internetová observatoř propustila většinu svých zaměstnanců a možná také ukončí činnost. Studium dezinformací se stává stále kontroverznějším a vedoucí pracovníci observatoře Stamos, DiResta a Starbird jsou zahlceni žalobami, žádostmi o dokumenty a výhrůžkami fyzické újmy. V čele obvinění stojí republikán Jim Jordan, jehož podvýbor Sněmovny reprezentantů tvrdí, že Observatoř neoprávněně spolupracovala s federálními úředníky a společnostmi provozujícími sociální média, aby porušila práva konzervativců na svobodu projevu. Jordan si od Stanfordu vyžádal svazky dokumentů, včetně záznamů o diskusích studentů, kteří dobrovolně pomáhali Observatoři, o příspěvcích na sociálních sítích a Stamos osm hodin vypovídal před soudním výborem Sněmovny reprezentantů. „Svoboda slova opět vítězí!“ Napsal Jordan do svého příspěvku na X, a poznamenal, že Observatoř je součástí „cenzurního režimu“.
Jordan samozřejmě není jediný. Například v květnu roku 2023 podala na Observatoř žaloby, prostřednictvím svého poradce Stephena Milera, advokátní kancelář Donalda Trumpa.
Jak uvedl deník The Washington Post, dva probíhající soudní procesy a dvě kongresová vyšetřování Observatoře stály Stanford miliony dolarů na právních poplatcích. Studenti a vědci zapojení do programu tvrdí, že byli vyčerpáni internetovými útoky a obtěžováním uprostřed vyhroceného politického klimatu, protože zákonodárci hrozí, že sníží federální financování univerzit studujících propagandu.
Samotná univerzita se ocitá „ve střetu zájmů“ i na jiném poli. Mnoho jejích donorů pochází ze Silicon Valley. Stamos je bývalý zaměstnanec Facebooku, který odhalil několik vlivových operací realizovaných právě prostřednictvím této sociální sítě. Jako takový je on sám a jeho aktivity velkým trnem v oku společnosti Meta, která univerzitu štědře financuje. Stamos není jediný. Harvardské expertka na dezinformace Joan Donovanové, která v prosincové stížnosti jako whistleblowerka opakovaně kritizovala praktiky Facebooku, tvrdila, že úzké a lukrativní vazby univerzity s mateřskou společností Facebooku Meta vedly univerzitu k potlačení její práce, již byla propuštěna.
Celé toto dění je také bojem o svobodu univerzit, které se v této oblasti snaží dělat přesně to, co univerzity dělat mají. Nabízet kvalitní výzkum a data vztažená k fenoménu, který naprosto kruciálním způsobem formuje celou společnost. Boj není u konce a je cítit, že různé frakce na Standfordu válčí i mezi sebou. Soudní pře stále probíhají, univerzita se snaží zbylé tři zaměstnance Observatoře přesunout do Standfordova centra pro kybernetickou politiku a chystají se volby vedení univerzity. Do toho mluvčí Stanfordovy univerzity Dee Mostofiová ve svém prohlášení uvedla, že většina práce Observatoře bude pokračovat pod novým vedením, „včetně její kritické práce v oblasti bezpečnosti dětí a dalších online rizik, vydávání časopisu Journal of Online Trust and Safety, konference Trust and Safety Research a konsorcia pro výuku důvěry a bezpečnosti.“
To, jak celé dění kolem Observatoře a její práce dopadne, bude esenciálním jazýčkem na misce vah směřování celé americké demokracie. A nemá smyslu si namlouvat, že to není právě americká demokracie, která ovlivňuje v dlouhodobém horizontu trendy celého demokratického západního kulturního prostoru.
Zdroje
Společnost nedůvěry, výzkum: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/spolecnost-neduvery-informacni-gramotnost-konspirace-dezinformace-stat-politika_2306160500_pik
Země je kulatá, průzkum: https://manipulatori.cz/na-slovensku-40-lidi-nevi-nebo-souhlasi-ze-zeme-je-kulata/
Stanford’s top disinformation research group collapses under pressure: https://www.washingtonpost.com/technology/2024/06/14/stanford-internet-observatory-disinformation-research-lawsuits-politics/
