Článek
Fie-Fei Li, profesorka na Stanfordově univerzitě, která se v oboru informatiky zajímá o umělou inteligenci, letos velmi naléhavě požádala prezidenta Bidena o podporu v záměru zřízení (a financování) národního datového a výpočetního úložiště.
Než se blíže podíváme na to, co se za názvem – národní datové a výpočetní úložiště – přesně skrývá, uvědomme si, že ať je to, co je to, nejedná se o žádost žádné chudé české univerzity, ale že se bavíme o univerzitě, jejíž nadační fond byl v srpnu roku 2023 oceněn na 36,5 miliard dolarů! Druhá otázka, která se nám možná dere na mysl je, proč by nás něco takového, a ještě u nás, mělo vlastně zajímat? Rovnou říkám, že mělo a hodně. Následně se pokusím vysvětlit proč a odpovědět i na zbývající otázky.
To, že je univerzitní výzkum dlouhá léta zdrojem pokroku snad ve všech oblastech lidského poznání, ví snad dnes už každý. To, že je mnoho z nich, obzvláště těch zaměřených na přírodní (exaktní) vědy, napojeno na výzkum v komerčních oblastech a spjato tak s konkrétními firmami, to víme také a je tomu tak dobře, protože jinak by univerzity těžko prováděli aplikované výzkumy. (Což neznamená, že základní výzkum není důležitý, naopak!) Nicméně až dosud vždy platilo, že univerzity byly na partnerech z komerční sféry nezávislé. Nastavené mechanismy zaručovaly, alespoň do značné míry, že se ze stran univerzit bude vždy jednat o oboustranně prospěšnou spolupráci, ve které strategické obchodní zájmy firem nebudou hrát dominantní roli. Tedy že se univerzity nestanou pouhými výzkumnými dílnami plnícími zadání komerčních zadavatelů. V ekonomikách, jakou představuje i ta americká, byla tato nezávislost zaručená z velké části právě i kapitálem univerzit, který zabezpečoval dobré platy vyučujícím a finanční nezávislost univerzit na komerční sféře. S nástupem umělé inteligence se však toto paradigma začíná měnit a hrozí, že univerzity se stanou zakázkovými dílnami pár největších hráčů na trhu. Nikdo jiný totiž není schopen potřebný výzkum realizovat, protože k jeho uskutečnění jsou potřeba finanční prostředky a technologické zázemí, kterými žádná z univerzit, včetně těch nejbohatších, nedisponují.
Pro představu. Tři největší současní lídři na poli AI, Microsoft, Google a Meta (Open AI je již nyní zcela závislá na penězích z Microsoftu) v současnosti vynakládají na rozvoj AI miliardy dolarů a do toho samozřejmě již nyní disponují zdroji s ohromnou výpočetní silou. Společnost Meta deklarovala pořízení 350 000 výpočetních čipů (GPU), které potřebuje pro nové modely generativní umělé inteligence. Všechny modely, které jsou využívány generativní AI (prostě software) jsou totiž neuvěřitelné náročné na výpočetní výkon. (To je mimochodem také důvod, proč akcie firem, které tyto čipy vyrábějí, letí vzhůru) Vraťme se k číslu 350 000 GPU deklarovaných Metou. Na Stanfordově univerzitě, která přímo disponuje „katedrou“ pro zpracování přirozeného jazyka (tedy přímo pracuje na vývoji a výzkumu velkých jazykových modelů – LLM) jich má k dispozici 68.
Profesorka Fie-Fei Li prezidenta Bidena nežádala pouze jako zástupkyně své Alma mater, nýbrž jako mluvčí široké skupiny vědců, výzkumníků, ale také právníků atd. Bez existence dostatečně výkonného výpočetního zázemí, které nebude vlastněné pouze několika komerčními subjekty, není možné jakýkoliv nezávislý výzkum v oblasti AI realizovat. Ještě v roce 2014 bylo množství provozovaných velkých AI modelů (modelů využívajících strojové učení na velkém množství dat) ve prospěch univerzit. Nyní se hovoří o 35 největších anebo nejdůležitějších modelech. Pouze tři z nich jsou provozovány samotnými univerzitami.
Celá situace má ještě další, velmi důležitý rozměr, který se týká vědců samotných. Bohaté univerzity neměly dosud problém konkurovat platy velkým technologickým společnostem a tím si zajišťovali loajalitu špiček v oboru. Podle reportu Stanfordské univerzity nyní končí skoro 70 % výzkumníků s PhD v privátní sféře. Před dvěma dekádami to bylo 21 %. A jak ironicky dodává jeden z vědců z Univerzity Alabama: „A ti, kteří zůstanou v akademické sféře, jsou stejně najatí velkými společnostmi“. Tím samozřejmě bere jakákoliv nezávislost za své.
Proč se tak děje? Inu i štědré výplatní pásky proslulých univerzit disponují u odborníků v informačních technologiích značně menšími ciframi a zároveň hegemoni v oboru mohou výzkumníkům nabídnou, již zmíněné, daleko velkorysejší technologické zázemí. Opět pro představu. Medián mezd výzkumníků v oblasti AI se pohyboval v roce 2020 kolem 256 000 $. Nyní je to 335 250 $. Bavíme se o mediánu. Super hvězdy v oboru na svých výplatnicích vidí ještě úplně jiné částky.
Ztráta nezávislosti výzkumu v oboru, který se chystá ovlivnit svět způsobem, který jsme neviděli od dob průmyslové revoluce, může mimo jiné znamenat, že stejně tak jako jsme v dobách prudkého rozmachu průmyslu v devatenáctém a dvacátém století čelili jeho negativním externalitám, které v podobě průmyslového znečištění, negativního působení na lidské zdraví, rizikovým pracovním podmínkám atd. ovlivňovaly životy lidí, budeme negativním externalitám plynoucím z této nové revoluce čelit znovu a to možná způsobem pro lidstvo ještě nebezpečnějším. Velký smog, který zasáhl v roce 1952 Londýn a připravil o život cca 12 000 lidí, sice následně způsobil obrat v pohledu na regulaci znečištění vzduchu, jednalo se však (i přes ohromné ztráty na životech) stále o smog lokální. Ten, který nám hrozí tentokrát má potenciál stát se prvním smogem, který bude zcela globálním.
Zdroje
The Washington Post, Silicon Valley is pricing academics out of AI research: https://www.washingtonpost.com/technology/2024/03/10/big-tech-companies-ai-research/
Stanfordova univerzita: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanfordova_univerzita
