Článek
Nebudu se dále zabývat událostí jako takovou, ale tím, co se dělo a děje kolem ní v médiích a v mediálním prostoru obecně. Některá z pochybení mohla vést k daleko větším ztrátám na životech, některá tak bohužel mohou učinit v budoucnu.
Nejprve zmiňme jedny z chyb, které opravdu mohly vést k dalším obětem a těmi bylo zveřejnění fotek studentů ukrytých na terase a také v učebnách. Když už někdo nepřemýšlí a pošle takovou fotku na sociální sítě, tak by člověk očekával minimálně od mediálně vzdělanější části populace, že u příspěvku se objeví okamžitě komentáře typu – smažte to, můžete pomoci střelci! Jak se později ukázalo, kdyby jednu z fotek střelec viděl, mohl toho opravdu využít, byl hned za rohem na ochozu. Místo toho se fotka ještě v době, kdy probíhala střelba, začala šířit sociálními sítěmi a bohužel ji sdílela i některá známá média. To samé platí o fotkách zabarikádovaných studentů. Střelec prostředí budovy znal, opět mohl těchto fotek využít. To je něco naprosto nepochopitelného. Otázkou pak jen zůstává, jestli je na vině totální hloupost nebo prachsprostý hyenismus, který je v bulvárním pojetí žurnalistiky poměrně běžný.
Druhý velký problém představuje to, co se začalo dít hned po události a bohužel se děje dále. V tomto případě se už ani nelze vymlouvat na případný šok nebo zkratovité jednání. Mluvím o zveřejňování fotek, videí, záznamů z domnělých deníků, vytahování tzv. pikantních souvislostí atd. Pokud se v něčem shodnou všichni experti na tuto problematiku, pokud existují nějaké podložené závěry ze všech podobných tragédií třeba v USA, tak tohle je přesně to, co pomáhá eskalaci podobných šíleností. Po včerejšku si totiž můžeme jen těžko nalhávat, že naše schopnost včasného podchycení podobných jevů na úrovni psychologické, pedagogické a další, je lepší, než třeba v USA a že u nás nežijí psychicky vyšinutí jedinci s podobnými sklony, kteří by se, stejně tak jako v USA, nedokázali legálně vyzbrojit v rozsahu (a v tichosti), nad kterým asi nevěřícně kroutíme hlavou. Žijí – a jazýčkem na vahách pro podobné činy bývá velmi často právě inspirace podobnými tragédiemi. Zaplnění veřejného mediálního prostoru těmito informacemi je potravou pro pokroucenou psyché těchto jedinců, která může spustit lavinu.
To, že to nedochází běžným lidem, je smutné. To, že to nedochází, anebo dochází a stejně tak činí, i zavedená média, je na úrovni společenské zodpovědnosti kruciálním selháním jak jednotlivců, tak celých mediálních domů, které tak činí. A není jich bohužel málo.
PS: Některé doporučené postupy pro média z odborného textu The Role of the Media in Promoting Generalized Imitation:
1. Zobrazovat činy střelce v negativním světle, jako zbabělé nebo hanebné.
2. Vyhnout se podrobným popisům motivace střelce, aby se nezdůrazňovala podobnost s ostatními a lidé se s ním nemohli ztotožnit.
3. Omezit celkovou dobu zpravodajského pokrytí po masové střelbě.
4. Omezit používání živých tiskových konferencí ihned po střelbě.
5. Prezentovat pouze fakta, vyhnout se zábavným nebo dramatickým rekonstrukcím události.
6. Vyhnout se podrobným popisům činností střelce před, během a po události.
Zdroj: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5296697/
