Článek
V Praze se plánuje, v obvodech se cukají
Na papíře to vypadá skoro geniálně. ANO, SPD a Motoristé si v říjnových senátních volbách nebudou navzájem krást hlasy, pošlou do obvodů společné kandidáty a opozici přejedou jako kombajn pole po žních. Tomio Okamura po květnové schůzce lídrů dokonce mluvil o tom, že by společný postup mohl po letošních volbách a dalších za dva roky pomoci získat většinu v horní komoře, uvedly České noviny.
Jenže senátní volby mají jednu protivnou vlastnost: kandiduje v nich konkrétní člověk před konkrétními voliči. Ne jen značka, slogan a šéf na billboardu. A tak se ukazuje, že lidé z ANO, kteří mají v obvodech opravdu běhat mezi voliči, nejsou ze společné vládní šňůry vždycky nadšení.
Není divu. Kandidát ANO může doma vystupovat jako starosta, lékař, komunální tvář nebo rozumný správce místních věcí. Jakmile mu ale někdo na plakát přidá SPD a Motoristy, stává se z něj automaticky součást pražského politického balíčku. A ten už není tak lehký, jak se zdá v zasedačce, kde se kreslí šipky mezi obvody.
Senát není přívěsný vozík vlády
Senát se volí jinak než Sněmovna. Podle ČSÚ jde o většinový systém, každé dva roky se obměňuje třetina senátorů ve 27 obvodech. Letošní první kolo připadá podle Ministerstva vnitra na 9. a 10. října, druhé kolo o týden později.
To znamená, že tu nestačí stranická disciplína. Kandidát musí přežít i druhé kolo, kde se často rozhoduje podle toho, kdo je pro širší publikum méně nepřijatelný. A právě tady může být spojenectví s SPD a Motoristy pro ANO toxická přísada.
Ve Sněmovně se dá koalice vysvětlovat aritmetikou. Potřebujeme většinu, podepíše se program, rozdělí ministerstva, hotovo. V Senátu ale kandidát stojí sám před voliči a nese na zádech všechny spojence, které mu centrála přiváže. I ty, které si nevybral. I ty, kteří mu v druhém kole mohou odradit přesně ty umírněné voliče, bez nichž se senátorem nestane.
Podle Novinek si SPD i Motoristé společný postup přejí, ale v ANO se ozývá nesouhlas a některé obvody počítají i s tím, že půjdou samostatně nebo proti sobě. Přeloženo z politické češtiny: nahoře by rádi trojspřeží, dole se kandidáti dívají na postroje a ptají se, proč by měli táhnout i cizí káru.
Babišova matematika naráží na lidský stud
Babiš má pro senátní spolupráci jasný důvod. Senát mu překáží. Je to komora, která neumí nadšeně zvednout ruku na povel vlády a občas vrací zákony zpět s nepříjemnou poznámkou, že moc není samoobsluha. Získat v něm větší vliv je pro premiéra lákavé.
Jenže k tomu potřebuje kandidáty, kteří budou v obvodech vypadat normálně. Ne jako prodloužená ruka Okamury, ne jako součást motoristické show a ne jako příloha k Babišově snaze ochočit si další instituci. Proto se část ANO cuká. Ne z ideové čistoty, ale z pudu sebezáchovy.
CNN Prima News už dříve popsala, že někteří možní kandidáti ANO nejsou z podpory SPD a Motoristů nadšení; starosta Jindřichova Hradce Michal Kozár mluvil o tom, že pokud by kandidoval, pak za ANO, nikoli za další značky podle CNN Prima News. To je věta, která má větší cenu než deset tiskových konferencí. Říká totiž, že vládní koalice není automaticky dobrá i jako volební nálepka.
Babiš může počítat mandáty, Okamura může snít o většině a Motoristé mohou troubit, že bez nich to nepůjde. Jenže kandidát v obvodu ví své. Volič se ho nebude ptát jen na chodníky, nemocnici nebo místní školu. Zeptá se i na to, proč má stát na jedné fotce s lidmi, které by si do vlastní kampaně nikdy dobrovolně nevzal.
A tady Babišovo senátní trojspřeží drhne. Koně z ANO možná táhnou vládu, protože musejí. Do senátního chomoutu s SPD a Motoristy se jim ale nechce. Vědí, že v Senátu se nevyhrává jen silou stáje. Občas rozhodne i to, kdo vedle vás stojí a kolik lidí se za něj stydí.
