Článek
Když se statistika hodí jako klacek
Andrej Babiš má pro nepohodlná média jednoduchou metodu. Nejdřív je označí za lháře, potom za aktivisty, pak za skoro dezinformační weby a nakonec přijde s číslem, které má dokázat, že se od nich lidé odvracejí. Politicky je to lákavé. Když už novináře nemůžete umlčet, aspoň můžete svým voličům říct, že je nikdo nečte.
Tentokrát premiér na sítích nadšeně pracoval s údajně klesající návštěvností Novinek a Seznam Zpráv. Jenže Novinky ve své reakci připomněly, že oba servery v listopadu 2025 přesunuly diskuse na samostatnou sociální síť Seznamu. A právě s diskusemi odešla část čísel, která dřív spadala do návštěvnosti zpravodajských webů.
To je dost podstatná drobnost. Když z měření vyndáte diskusní provoz, těžko se pak můžete tvářit, že jste objevil dramatický úbytek čtenářů samotných článků. To není analytika. To je politická radost nad grafem, který se vyplatilo nečíst do konce.
Babiš tím nevede debatu o médiích. Vede permanentní kampaň proti těm, kdo mu kazí obraz řízeného státu.
Pohřeb bez těla
Na celé věci je skoro komické, jak ochotně premiér vyhlašuje úpadek médií, která ho zjevně pořád dost zajímají. Kdyby Novinky a Seznam Zprávy opravdu mířily do bezvýznamnosti, nebylo by třeba je tak často napadat. Nebylo by třeba se k nim vracet na tiskových konferencích, ve videích a na sociálních sítích. Bezvýznamné médium se ignoruje. Nepohřbívá se každý týden znovu.
Projekt NetMonitor, který podle Sdružení pro internetový rozvoj měří návštěvnost českého internetu, přitom dlouhodobě ukazuje, že zpravodajské weby zůstávají při politicky vypjatých událostech jedním z hlavních míst, kam lidé chodí pro informace. Volby, vládní krize, válka, bezpečnostní spory. V takových chvílích se ukáže, že seriózní redakce pořád mají váhu, i když se to politikům zrovna nehodí.
Babišova práce s návštěvností proto připomíná spíš přání než diagnózu. Chce veřejnosti říct: oni slábnou, už se jich nemusíte bát, už jim nevěřte. Jenže redakce mu obratem připomněly, že se plete v základu. Čtenost bez diskusí podle nich zůstává přibližně stejná a Novinky se dál označují za nejčtenější médium v Česku.
To neznamená, že média nemají problém. Mají. Bojují o důvěru, peníze, pozornost i kvalitu diskusí. Jenže tyhle potíže se neřeší premiérovým potleskem nad vytrženým číslem. Řeší se přesností, transparentností a ochotou přiznat chybu. Tedy vlastnostmi, které by se hodily i v politice.
Útok na média jako vládní rutina
Babišovy výpady nejsou izolovaná epizoda. Seznam.cz už kvůli jeho výrokům podal žalobu na ochranu dobré pověsti; podle ČT24 firma uvedla, že premiér opakovaně šířil nepravdivá tvrzení o daních a útočil na redakce Seznam Zpráv a Novinek. Babiš si za svými výroky stojí.
To je jeho právo. Stejně jako je právem médií bránit se. Jenže problém je v nepoměru sil. Když premiér země opakuje, že konkrétní redakce lžou a manipulují, není to hádka dvou diskutérů pod článkem. Je to signál z nejvyšší moci směrem k veřejnosti: tihle lidé nejsou kontrola vlády, tihle lidé jsou nepřítel.
Právě proto více než dvacet šéfredaktorů letos vyzvalo politiky k respektování kritické žurnalistiky. Ve společném prohlášení, o němž informoval iROZHLAS, připomněli, že svobodná média zajišťují veřejnou kontrolu státní moci a demokratický politik by takovou kontrolu měl snést.
A tady je jádro celé glosy. Babiš nemusí mít rád Seznam Zprávy ani Novinky. Nemusí mít rád jejich otázky, titulky ani kauzy. Může je kritizovat tvrdě, konkrétně a veřejně. Ale když z nepohodlných médií dělá skoro umírající projekt, který prý opouštějí čtenáři, zatímco si k tomu vybírá čísla podle vlastní potřeby, nevypadá jako muž s argumentem. Vypadá jako politik, který by rád vyhlásil pohřeb dřív, než našel tělo.
Redakce mu teď spočítaly, že parte bylo předčasné. Pohřeb se odkládá. A premiér se s tím bude muset smířit nejhorším možným způsobem: dalšími články, dalšími otázkami a další kontrolou moci, která se mu tak protiví.
