Článek
Premiér našel viníka. Až příliš pohodlného
Andrej Babiš se pustil do guvernéra ČNB způsobem, který by v normálním čase zněl jako politická přestřelka. Jenže normální čas to není. Premiér podle Novinek vyčítá Aleši Michlovi, že drží základní sazbu na 3,5 procenta, a spojuje to s drahými hypotékami i úvěry pro firmy. V překladu: vláda slíbila levnější bydlení, realita je tvrdší, a tak se hledá viník mimo Strakovu akademii.
To je politicky lákavé. Centrální banka nemá volební mítinky, nelepí billboardy a její tiskové konference se špatně stříhají do sociálních sítí. Jenže zrovna tady je Babišova zkratka příliš hrubá. Hypotéky opravdu ovlivňuje celé úrokové prostředí, ale nejsou prostým tlačítkem na stole guvernéra. Do ceny peněz vstupují očekávání trhu, inflační rizika, rozpočet, kurz koruny i ochota investorů věřit, že Česko nebude zkoušet levné triky za drahé peníze.
A právě tady začíná být spor zajímavější než jen další epizoda Babiš versus instituce.
Michl má za sebou čísla, ale před sebou past
ČNB na květnovém jednání ponechala sazby beze změny. Podle rozhodnutí bankovní rady zůstala dvoutýdenní repo sazba na 3,5 procenta a hlasovalo pro to všech sedm členů rady. Banka zároveň upozornila, že inflace se od ledna 2024 drží poblíž dvouprocentního cíle, ale jádrová inflace má zůstat zvýšená a pohybovat se kolem tří procent.
To není maličkost. Po letech, kdy domácnosti sledovaly ceny potravin, energií a služeb s pocitem, že výplatní páska je slabší každým měsícem, je stabilita cen politicky méně vděčná, ale ekonomicky zásadní. Levnější peníze by část lidí potěšily hned. Návrat inflace by ale účet rozeslal všem.
Michl přitom sklízí i vlastní úrodu. Dřív byl vnímán jako muž blízký Babišovu ekonomickému světu, dnes se ocitl v roli brzdy, která premiéra rozčiluje. V tom je kus ironie. Babiš chtěl z ČNB spojence levných sazeb, jenže centrální banka si nemůže dovolit chovat se jako odbor marketingu vlády. Guvernér může mluvit tvrdě, někdy až zbytečně teatrálně. Ale podstatné je, zda drží měnovou politiku proti politickému větru.
Dluh není abstrakce. Je to tlak na sazby
Babišův problém není jen Michl. Je to i vlastní rozpočtový příběh. Národní rozpočtová rada ve svém vyjádření k rozpočtu na rok 2026 napsala, že návrh se schodkem 310 miliard korun je v přímém rozporu s aktuálním zněním zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. To je věta, která v politické debatě zní suše. Ve skutečnosti je to červená kontrolka.
Když vláda tlačí na výdaje a současně chce po ČNB levnější peníze, prodává veřejnosti příjemnou pohádku. Stát utratí víc, domácnosti si půjčí levněji, banky zlevní, firmy se nadechnou a nikdo nic nezaplatí. Jenže ekonomika takhle laskavá nebývá. Pokud trh ucítí, že vláda chce dluhy mazat inflací nebo politickým tlakem na centrální banku, neodmění ji levnějšími hypotékami. Spíš si řekne o vyšší rizikovou přirážku.
A lidé, kvůli nimž se celý spor vede, zatím žádný zázrak nevidí. Podle ČBA Hypomonitoru byla průměrná realizovaná sazba nových hypoték v dubnu 4,52 procenta. To je méně než před rokem, ale stále dost na to, aby vlastní bydlení pro velkou část mladších rodin zůstalo disciplínou pro odvážné nebo zděděné.
Babiš proto nehraje jen o Michla. Hraje o to, kdo ponese odpovědnost za sliby, které se snadno říkaly před volbami a hůř se plní v ekonomice, kde ani koruna, ani rozpočet, ani hypotéky neposlouchají politické video. Premiér může nadávat na ČNB. Může tlačit na sazby. Může ukazovat na banky.
Ale účet za levná gesta se nakonec vždycky vrací. A nebývá bez úroku.
