Článek
Slib z kampaně zestárl rychleji než důchodový výměr
Hnutí ANO má pro seniory novinku, jen ne takovou, jakou mnozí čekali. Snížená mimořádná valorizace z června 2023 se zpětně vracet nebude. Alena Schillerová podle Novinek řekla, že šlo o nevratný krok, protože byl navázaný na tehdejší mimořádně vysokou inflaci, a že jedinou šancí byl úspěch u Ústavního soudu.
To je politicky pozoruhodný obrat. Ne proto, že by státní rozpočet najednou zázračně unesl všechno, co se slibovalo z opozičních lavic. Neunese. Pozoruhodné je spíš to, jak rychle se z morálního rozhořčení stane účetní opatrnost, jakmile člověk znovu sedí na ministerstvu financí.
V programu ANO stálo, že hnutí chce „obnovit spravedlivé valorizace“. Volební program tu větu unesl snadno. Papír je v politice trpělivý. Senioři ale neslyšeli jen technickou debatu o valorizačním vzorci. Slyšeli vzkaz, že jim někdo vrátí férovost, kterou jim Fialova vláda údajně vzala. A část z nich si logicky mohla myslet, že se bude mluvit i o penězích, o které přišli při tehdejší mimořádné valorizaci.
Teď přichází studená sprcha. Valorizace se vrátí nejspíš jen v politických vzpomínkách.
Ústavní soud se hodí jako poslední výmluva
Schillerová má v jedné věci pravdu: pokus zvrátit snížení valorizace u Ústavního soudu nevyšel. Plénum v lednu 2024 návrh poslanců ANO zamítlo a právní úprava zůstala v platnosti, jak uvedl Ústavní soud. Tím se zavřela soudní cesta.
Jenže politická cesta se nezavírá sama od sebe. Vláda, která má většinu, může hledat kompenzaci, jednorázový příspěvek, úpravu budoucích valorizačních pravidel nebo jiné cílené řešení. Nemusí. Ale pak by měla říct poctivě: slibovali jsme víc, než jsme ochotni nebo schopni zaplatit.
Místo toho se nabízí pohodlnější příběh. My bychom rádi, ale soud to nedovolil, realita je složitá, inflace už je pryč a krok je nevratný. To může být právně i rozpočtově obhajitelné. Jenže politicky to zní jako klasické umytí rukou nad vlastním marketingem.
ANO roky stavělo část důchodové debaty na tom, že senioři byli Fialovou vládou poškozeni. Teď sedí u stolu, kde se rozdávají peníze, a najednou vysvětluje, proč se škoda zpětně nenapraví. Tohle není technická korekce. To je střet mezi opozicí, která může slíbit skoro všechno, a vládou, která musí každou miliardu někde najít.
Rozpočet je tvrdší než předvolební soucit
Babišova vláda hospodaří s rozpočtem, který podle Úřadu vlády počítá pro rok 2026 se schodkem 310 miliard korun. V takové situaci je každý nový slib drahý dvakrát. Jednou v korunách a podruhé v důvěře.
A právě důvěra je u důchodů nejcitlivější zboží. Lidé v penzi už nemají mnoho možností, jak si výpadek dohnat. Nezaloží si nový kariérní plán na deset let, nepřeskočí do lépe placeného oboru, nezačnou masově investovat, aby vyrovnali rozhodnutí státu. Jsou odkázáni na pravidla. A když jim politici jeden rok řeknou, že byli okradeni, a za pár let jim oznámí, že se s tím už nedá nic dělat, nemají být překvapení, že roste hořkost.
Nejde o to, že by vláda musela automaticky rozdávat peníze bez ohledu na stav veřejných financí. Tak jednoduché to není. Jde o to, že ANO si u seniorů vybudovalo pověst ochránce, který vždycky najde způsob, jak jim přidat. Teď se ukazuje, že i ochránce má kalkulačku, limit a výmluvu připravenou po ruce.
Schillerová tak seniorům vzkázala něco, co by v kampani znělo podstatně hůř: ano, mluvili jsme o spravedlnosti, ale zpětný účet neplaťte u nás. Plaťte ho v paměti.
A to je pro ANO nepříjemné. Protože důchodci si možná nepamatují každé procento valorizace. Ale velmi dobře si pamatují, kdo jim co sliboval, když ještě nemusel nic podepisovat v rozpočtu.
