Článek
Když se spor přestane vést a začne se nálepkovat
Andrej Babiš tvrdí, že prezident Petr Pavel svým jednáním a případnou účastí na summitu NATO poškodí Česko v zahraničí. Současně říká, že se v Ankaře bude debatovat hlavně o penězích a ekonomických závazcích, o nichž rozhoduje vláda, jak shrnula ČTK.
To druhé je politický argument. Vláda má určovat zahraniční politiku a prezident nemá před spojenci nahrazovat kabinet. Jenže první věta je jiný kalibr. „Poškozuje Česko“ už není nesouhlas s výkladem Ústavy ani kritika stylu. Je to obvinění, že protivník jedná proti zájmům země. Takové tvrzení nemá viset ve vzduchu bez jediného konkrétního příkladu.
Babiš tím volí výhodný terén. Neříká: prezident se mýlí v bodě jedna, dva a tři. Říká: prezident je problém sám o sobě. Tím se spor přestěhuje z roviny pravidel do roviny loajality. A o loajalitě se diskutuje mizerně, protože stačí přihodit podezření a důkaz zůstává pod stolem.
Premiér nechce spor, který by šel rozhodnout
Můj dojem je, že Babišovi nejde jen o jednu cestu a jeden mikrofon. Vadí mu prezident, který mu odmítá být pohodlným potvrzovatelem hotového rozhodnutí. Pavel má vlastní mandát, vojenskou zkušenost i viditelnost, kterou nelze zmenšit tím, že se mu zkrátí seznam hostů nebo přidělí židle dál od hlavního stolu.
Tím není řečeno, že Pavel nemůže být politický nebo že se nemýlí. Může. Babiš však své podezření rozprostřel i na Pavlův výklad Ústavy, postup kolem střetu zájmů a odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem; podle ČT24 z toho skládá obraz hlavy opozice, která prý vede kampaň za znovuzvolení.
To už není soupis právních námitek. Je to portrét soupeře, kterému se má předem odebrat právo na legitimní nesouhlas. Člověk označený za škůdce nevystupuje jako partner ve sporu, nýbrž jako někdo, koho je třeba odsunout stranou dřív, než promluví.
Důkazní břemeno není formalita
Pavlova odpověď není jen uražená prezidentská replika. Ve vyjádření, které poskytl Hrad, vyzval Babiše, aby svá tvrzení, že prezident vykládá Ústavu podle svého a poškozuje Česko, podložil konkrétními důkazy, nebo svá slova vzal zpět, uvedl iROZHLAS.
Navíc ani Ústavní soud dosud nerozhodl, komu v tomto sporu náleží konečné slovo. Jeho předběžné opatření pouze nařídilo vládě prezidentovu účast na červencovém summitu umožnit a nebránit jí; konečný verdikt má přijít až později, jak výslovně uvádí Ústavní soud.
Babiš má právo hájit vládu a Pavel svůj výklad role prezidenta. Ale v okamžiku, kdy premiér přeskočí od sporu k nálepce škůdce, nese důkazní břemeno on. Ne prezident.
Věta, která se premiérovi vrátí
Příští týden budou spojenci řešit mimo jiné obranné výdaje. Reuters připomněl, že Česko loni nedosáhlo aliančního minima dvou procent HDP a podle jeho zjištění k němu nesměřuje ani letos. Právě Reuters popsala, že se domácí spor odehrává vedle rozdílů mezi vládou a prezidentem v přístupu k obraně a pomoci Ukrajině.
Možná je to skutečný důvod Babišovy nervozity: ne že by Pavel měl v Ankaře říct něco zakázaného, ale že samotná jeho přítomnost zviditelní rozdíl mezi politikou, která chce závazky vysvětlovat, a politikou, která je chce plnit. To je nepříjemné. Není to však důkaz škodlivosti prezidenta.
Pavel teď Babišovi nepředkládá právnický chyták. Jen mu vrací váhu jeho vlastní věty. A premiér má dvě možnosti: buď ji unese fakty, nebo přizná, že z „poškozování Česka“ udělal klacek pro spor, který se mu nedaří vyhrát argumenty.
