Článek
Prezident odložil rukavice
Petr Pavel není politik, který by si liboval v hospodských úderech pod pás. Když proto o ministru zahraničí řekne, že navenek působí jako slušný a usměvavý člověk, ale „pod povrchem“ používá mafiánské metody, není to náhodná poznámka vytržená z ranního rozčilení.
V živém vysílání, které zachytily Seznam Zprávy, prezident spojil svou kritiku s lednovými zprávami Petra Macinky adresovanými přes poradce Petra Koláře. Zároveň odmítl premiérovu výzvu, aby na summit NATO neletěl, jako požadavek, aby nevykonával své pracovní povinnosti. To už není diplomatické šachování figurkami. To je otevřený vzkaz, že důvěra mezi Hradem a ministrem zahraničí leží někde pod kobercem, který už nikdo ani nezvedá.
Pavel tím ovšem neřekl, že Macinka patří do vazby nebo že vede zločineckou organizaci. Řekl něco politicky tvrdého, ale podstatně přesnějšího: že způsob, jakým ministr zachází s tlakem, hrozbami a veřejným ponižováním oponenta, považuje za nedůstojný demokratické politiky.
SMS nejsou důkaz trestného činu. Jsou vizitka
Macinkovy zprávy policie nakonec nevyhodnotila jako trestný čin. Jak připomněl iROZHLAS, pravomocně odložila prověřování komunikace, v níž ministr psal o „spálení mostů“ a „extrémním případu kohabitace“, pokud prezident nejmenuje Filipa Turka ministrem.
To je důležitá hranice. Macinka nebyl odsouzen a nikdo by z jeho slov neměl vyrábět kriminální příběh. Jenže mezi větami „není to trestné“ a „je to normální“ leží široké území, na němž se rozhoduje o politické kultuře.
Ministr se tehdy hájil tím, že šlo o politické vyjednávání. To je zajímavá definice vyjednávání. Jedna strana má ústavní pravomoc, druhá jí přes prostředníka vzkazuje, že pokud neustoupí, spálí mosty způsobem hodným učebnic politologie. To už není nabídka kompromisu. To je vzkaz, že pokoj v domě bude, až si jeho obyvatelé přestanou zamykat vlastní dveře.
Pavel proto Macinkovi nesundal masku diplomata kvůli jedné SMS. Sundal ji kvůli vzorci. Jednou jsou to noční zprávy. Podruhé vyhrocená slova o ústavním puči. Potřetí snaha udělat z prezidenta na summitu NATO hosta, kterému se velkoryse přidělí visačka, až když zasáhne soud.
Diplomacie nemá být soutěž v dusné atmosféře
Ministr zahraničí má být člověk, který otevírá dveře, ne někdo, kdo se specializuje na jejich zabouchávání. Nemusí prezidenta obdivovat. Nemusí mu ustupovat v každém sporu. Ale měl by chápat, že zahraniční politika není soutěž, kdo dokáže druhému zkazit den s větší elegancí.
Pavel ve vysílání odmítl také představu, že Hrad žádá početnou výpravu. Mluvil o sedmi lidech jako o minimálním standardu, zatímco vláda dál staví premiéra do čela delegace a prezidenta do zvláštní, pečlivě vymezené role. Aktuální stav popsaly České noviny: Pavel je akreditován, ale českou misi má vést Andrej Babiš.
Možná se jednou ukáže, že spor o summit vyřeší soud tak či onak. To není práce komentátora. Ten může jen sledovat, že stát už dávno nevede spor o proceduru. Vede spor o charakter.
Petr Macinka může dál odpovídat úsměvem, ironií a vzkazy o šedivých vlasech. Jenže úsměv není ochranná známka slušnosti. A v okamžiku, kdy to řekne prezident republiky nahlas, přestává jít o osobní antipatii dvou mužů. Jde o otázku, zda českou diplomacii vede člověk, který umí budovat mosty, nebo hlavně přemýšlí, jak efektně je spálit.
