Článek
Když přijdete na noční službu na záchranku, hned poznáte, že je něco špatně. Normálně se při střídání služeb sype jeden fórek za druhým, ve společenské místnosti se končící směna chvilku zdrží, aby si všichni řekli, jaké byly výjezdy, co se událo. Je legrace, pohoda, klid.
Ten den jsem dorazil na noční sobotní službu a na základně bylo ticho. Hrozivé ticho. Nikdo nemluvil, denní služba zmizela jako pára. V počítači jsme nalezli strohou informaci. Úraz, pád stromu na dítě. Nejvyšší naléhavost. Až v dalších dnech se kolegové, kteří byli ten den ve službě, rozpovídali o událostech toho dne.
Fatální tragédie, pomoc nebyla možná
Tísňová výzva ohlásila úraz malého dítěte po pádu stromu v lese. Na místo vyrazila z našeho stanoviště zdravotnická posádka spolu s lékařským vozem, automaticky startoval vrtulník, kvůli nepřístupnému terénu vyjížděli hasiči a policejní hlídky. K místu události to bylo asi deset kilometrů.
Po příjezdu na místo nalezli kolegové situaci, kterou nebylo možné zvrátit. Mohutný padající strom na místě způsobil zranění neslučitelná se životem teprve osmileté dívce. Její o dva roky starší sourozenec vyvázl z tragédie jen lehkým zraněním, ale obrovským šokem. Stejně, jako všichni ostatní, kdo na místě v osudný okamžik byli. Na místo proto byli vysláni krizoví interventi policie a hasičů, vrtulník byl během letu odvolán, záchrana nebyla možná. Postupně se začala rozmotávat pavučina událostí, které skončily až tragickým koncem.
Každou sobotu stejně, už od nepaměti
Celé dlouhé generace platilo v rodině pravidlo o sobotním pracovním dopoledni v lese. Dřevorubci vzali nářadí, děti, rodiče a vyrazili společně pracovat. Káceli, řezali, štípali dřevo. Doma zůstávala jen maminka, která připravovala sobotní oběd pro všechny pracanty. Nejinak tomu bylo i osudný den, kdy do lesa vyrazil otec, strýc, děti a jeho rodiče. Nic nenasvědčovalo blížící se tragédii.
Na programu dne bylo kácení vzrostlého stromu, zkušený mistr pily udělal směrový řez, děti poslal jako vždy na druhou stranu, ostatní dospělí zůstali také mimo předpokládaný směr dopadu kmenu. Vše šlo hladce, jako už tisíckrát před tím. Dopadová plocha byla vyklizena, začal finální řez. Strom se však nečekaně vypružil, uvolnil se od pařezu a zřítil se přesně opačným směrem, než kam měl dopadnout. Jedno z dětí na vzniklou situaci nedokázalo včas zareagovat.
Maminka doma vařila oběd
Následná záchranná akce se rychle přesměrovala na psychologickou pomoc rodině. Z hlediska záchrany nebyla žádná šance, zranění byla fatální. Nejtěžší úkol toho dopoledne měli policisté. Právě oni museli zprávu oznámit, do té doby nic netušící, mamince chystající oběd doma.
Žádné vyšetřování příčin, hledání viníka nebo cokoli podobného nezvrátí tragický konec tohoto příjezdu. Ztráta dítěte je vždy tragická. Příběh připomíná přísloví o neštěstí, které nechodí po horách, ale po lidech. Připomíná, že někdy jsme my, lidé, na dění kolem, krátcí.
Příběh připomíná, že když je na základně záchranky ticho, stal se průšvih.
