Článek
Mám rád vodu, vodáky mám rád. Nemám rád nevodáky, co svojí hloupostí ohrozí jiné. A prý si říkají parta. Loni v létě to rozhodně nebyla vodácká parta, v té by se tohle nikdy nestalo.
Krásný letní den, zpocení až na kost jsme se po vyložení pacienta v nemocnici vraceli zpět na základnu, když zvoní služební telefon. Pod jezem na řece se převrátila kánoe se dvěma vodáky. Prý jsme nejblíž, ostatní posádky jsou vyjeté a všechny dál. Dívám se na mapu a říkám si, že to už asi budeme lovit jen těla.
Ze břehu nevidíme ani jednu z dívek
Jsme neskutečně daleko. Prostě mají smůlu, než tam někdo dojede po těch uzounkých asfaltkách a podél vody ještě užších. V tabletu vyskakuje spolupráce s hasiči, policií, letecká služba, prostě půl okresu i kraje na nohou. Cesta trvá nekonečně dlouho, ale nedá se nic dělat. Dojíždíme k udanému místu, ale přístup k řece žádný. Jen samé domy, nikde nikdo. Popojíždím se sanitou trošku dál mimo domy, na louce u vody vidím policejní auto.
Sjíždím k němu a jdu spolu za policisty houštím k vodě. Přístup jak k penězům. Prý se převrátila kánoe se dvěma holkami, jedna z nich volala na tísňovou linku, protože ta druhá jí zmizela z dohledu. My nevidíme ani jednu, dokonce ani loď. Naštěstí není pod jezem válec. Jestli je vzal proud, mohou být kdekoli, ale zase tolik vody neteče. Nad hlavou slyším policejní vrtuli. Tady ale nejsou.
Krásná, živá, k smrti vyděšená
Vracíme se na původní místo. V průchodu do dvora nám někdo otvírá a pouští nás ke koruně jezu. Už jsou tu i první hasiči. Doběhneme s vybavením na resuscitaci k vodě, ale opět nic. Nakonec se ve vysílačce ozve, že jedna sedí na ostrůvku pod jezem i s lodí. Takže dobrý, jestli sedí, nebude to tak tragický. Hasiči se vydávají do vody a na kanoi ji dopravují k nám. Vrtulníky už jsou tu dva, jeden zdravotnický, druhý podvěsový s hasiči.
Než se opravdu krásná dívka, na první pohled živá a zdravá, ale notně vyděšená, dostane k nám na břeh, hlásí policie ve vysílačce i nález její kamarádky z lodě. I ta je živá a zdravá. Vyšetříme naši nalezeňkyni a kromě šoku ji shledáváme zdravou. Má velkou starost o kamarádku. Říká, že se pod jezem loď převrátila a kamarádka jí zmizela z dohledu. Ona uvízla uprostřed řeky a přivolala pomoc.
Na lodích jim to nešlo, tak vytvořily společnou posádku
Obě dívky se setkávají u sanitky, postupně je znovu zkontroluje lékař. Obě jsou zdravé, už je jim tepleji a jsou veselejší i šťastnější, že to celé dobře dopadlo. Druhá dívka popisuje, že ji po převržení lodě vzal proud a odnesl za zatáčku, kde už na svou kamarádku neviděla. A neměla u sebe ani mobil.
Ptám se, jak se tak stane, že na řece putují přes jezy dvě dívky na jedné lodi? Odpověď mi úplně vyráží dech. Nikdy by mě nenapadlo, že je tohle možné. Parta z Moravy si vyrazila do Čech na pár dnů na vodu. Holkám to prý včera na lodích moc nešlo, ostatní zdržovaly a zpomalovaly. Proto se skupina domluvila, že dnes pojedou holky spolu na jedné lodi. Parta jim snadno ujela, tak zůstaly na řece úplně samotné.
O pravidlech chování na vodě nejspíš neslyšeli
V takových chvílích mě jímá zuřivost a ona „parta“ měla štěstí, že u toho nebyla. Opravdu to nechápu, ať se na to dívám z jakékoli strany. Porušit základní pravidlo a nechat nezkušené holky samotné na vodě, to mohlo skončit tragicky. Naštěstí, tady to byl jen mírný jez, málo vody, žádný válec, vlastně jen obyčejné cvaknutí a pak strach a šok.
Na straně druhé také dvě posádky záchranářů, několik jednotek hasičů, policejní hlídky a dva vrtulníky.
A když tohle všechno pominu, nechápu, jak můžou krásný holky nechtít kluci na svých lodích jako háčky? Co naplat, že nezaberou, přece je vždycky můžu jako kormidelník vykoupat, ne? Ale závidět mi je bude celá řeka. No, ale já jsem asi z té staré vodácké školy…
