Článek
Je sobotní odpoledne, první horký den roku. Na základně za sebou máme v součtu kolem pěti výjezdů. Na ten poslední před chvílí vyjížděla posádka k dopravní nehodě, kdy motorkář narazil do auta s malým dítětem. Měli to daleko, takže výlet takhle při sobotním odpoledni. Už mají několikátý dneska, prostě dálkové trasy. Na základně zůstáváme jedna sanita a lékařský vůz.
Ticho na chodbě rozčísne houkání a vibrování všeho, co může. Takže jedeme všichni co zůstali. Letíme do garáží, ani se nekoukám, na co to jedeme. Vyjíždím z garáže, nastupuje mi lékař, dívám se na tablet. Je to úraz po pádu z kola, asi dvě minuty od nás. Je to směrem na nejbližší vesnici v úseku, kde je silnice zavřená, kvůli výměně povrchu silnice. Ale je sobota, dneska se nepracuje, tak by to mohlo jít projet.
Ráno jsme se o těch dírách v silnici bavili…
Na první křižovatce je na sobotu nezvyklý provoz, musíme si cestu prohoukat. Míjíme hasiče, opalují se před stanicí. Zdravím je a už vyhlížím oranžové majáky a zátaras, který značí uzavřenou silnici a vyfrézovaný povrch. Pomalu sjíždím na vybroušenou část a míříme dál. Dupu na brzdu a snad o milimetry míjím díru jako prase. Ráno při střídání jsme se bavili, že to tady je sice průjezdný, ale jsou tam díry. Tak to byla ona, jedna z nich.
Sjíždíme táhlou zatáčku, vidíme mávajícího motorkáře a skupinku dětí. Jsme tu ani ne za dvě minuty od výjezdu. Na kraji silnice leží bez pohybu žena středního věku, kola leží kolem. Stavím malinko dál, aby se sanitka vešla k pacientce. Vůz zahýbá vedle, tak snad příště. Nasazuji rukavice a jdu za lékařem a druhou posádkou.
Srážka za jízdy a náraz hlavou do silnice
Paní je v bezvědomí, reaguje jen velmi mlhavě. Tři kolegové už pracují u paní, jdu do sanity, chystám nosítka, vakuovku, odsávačku, krční límec a pánevní pás, abych to vše přistavil vedle pacientky. Snažím se zjistit, co se vlastně stalo, respektive se ptám, kdo viděl, co se stalo. Malý chlapec říká, že jeli s maminkou na kole z kopce a on do ní narazil, ona upadla a zůstala ležet na zemi. Dívám se kolem, cyklistická přilba není ani na hlavě, ani nikde jinde. Takže pád z kola na hlavu bez přilby po jízdě z kopce.
Zjišťuji, kdo volal? Hlásí se motorkář, který tudy projížděl přes zákaz vjezdu. Ještě je tu jeden pán a další děti. Karambol neviděl nikdo dospělý. Zjišťuji, že chlapec s maminkou bydlí v osadě nedaleko. Syn zná jméno své maminky, další údaje už nikoli. V brašničce má paní mobilní telefon, ale nikdo z přítomných nezná PIN, telefon použít nemůžeme.
Vrtule je tady
Přendáváme paní do sanitky. Hlava dobře nevypadá, zornice zlobí, lékař rozhoduje o zajištění dýchacích cest. Zatubíme. Rozjíždí se mraveniště úkonů, jeden řeší léky, páč když vám někdo strká rouru do krku, nechcete o tom vědět ani náhodou, další připravuje hardware, tedy lžíci, trubky, rukojeť a další propriety, které potřebujeme k zajištění dýchacích cest. Nastupuje kyslík, odsávačka, ventilátor… Daří se to hned napoprvé, dobrá práce doktore.
Přijíždí místní hlídka policie. Snažíme se dopátrat identifikace paní, což se nakonec podaří. Otřesený chlapec nachází útočiště v policejním voze. Slyším nezaměnitelný zvuk, zvedám hlavu a hlásím do sanity, že vrtule je tady. Startovala společně s námi. Pilot dělá standardní kolečko a rozhodne se stroj posadit asi dvě stě metrů od nás na vrchol silnice. Záchranáři z nebe doráží pěšky k nám, otáčím se a zdravím lékařku Barču. Vidím ji rád, za a) je to hezká ženská, za b) se známe. Takže všechno cajk.
Už jste měli otevřené auto při startu vrtulníku?
Lékaři zahajují komunikační okénko o tom, kolik čeho už jsme dali a následuje úvahové okénko o tom, co se ještě dá teď a co ve vrtulníku. Myšleno léků. Policisté už pracují s kolečkem a sprejem si malují do vyfrézovaného povrchu čáry, aby se dobrali správného výsledku o tom, co se přesně stalo. Musí se také postarat o chlapce a kola. Přijíždí dopravní policie, tak jich je na to více. Motorkáře policisté propouští.
Pacientka je stabilizovaná, sanita přejíždí k vrtulníku, já za nimi. Přendáváme zraněnou do vrtulníku, couváme a čekáme, až nám vrtulník uvolní cestu zpět. Rotor se roztáčí a kolegyně vedle v sanitě otevírá okénko u spolujezdce, je jí horko. Škodolibě se raduji, že bude legrace, bohužel pro mě, kolega řidič už má své zkušenosti, zasahuje a okénko se rychle zavírá. Kdo už zažil start vrtulníku s otevřeným okénkem auta, ví. Ostatním doporučuji zkusit. Ale uklízet to za vás nebudu.
Je to mžik a z výletu je noční můra
Pacientka se vrtulí směr traumacentrum. Druhý den se dozvídáme, že měla krvácení do mozku. Je to vždycky vteřina, která změní cyklovýlet krásným dnem na hodiny hrůzy.
