Článek
O srážce chlapce s maminkou na jízdních kolech při jarní vyjížďce při letních teplotách jsem se rozepsal minule. Při sjezdu došlo ke karambolu, při kterém se kolo chlapce střetlo s kolem maminky, ta upadla na hlavu a zůstala ležet v bezvědomí. Přilbu neměla. Au.
Pacientku jsme ošetřili, zajistili a předali posádce vrtulníku, která spěchala na traumacentrum. Událost má ještě jednu rovinu a tou je shoda okolností a štěstí, které způsobilo, že pomoci se ženě dostalo rychle.
Dostavil se prvek štěstí a shody náhod
Událost se stala ve chvíli, kde se v okolí nenacházel nikdo jiný. Nehoda proběhla v místě, kde byla uzavřená silnice, vyfrézovaný asfalt, tudíž tam nikdo nejezdil, byť se jinak jedná o velmi frekventovanou komunikaci. Pro chlapce fatální situace. On sám mobilní telefon neměl. Na telefon v kapse maminky si v těch chvílích hrůzy, které musel prožívat, ani nevzpomněl. Aby jo, bylo na něm vidět, že si uvědomuje, že se stalo něco špatného.
Tak pane, to máme jeden vjezd do zákazu vjezdu a jeden dobrý skutek
Měl ale štěstí. Uzavřeným úsekem opravované silnice v tu chvíli projížděl motorkář. Nutno dodat, slušný motorkář. Nebylo mu jedno, že vidí na zemi ležet ženu a nad ní stát chlapce. Zastavil, vrátil se zpět a přivolal pomoc svým mobilem. Přestože nebyl svědkem události, vnesl do událostí prvek štěstí. My jsme to ze základny měli k místu pár minut.
Přivolaní policisté nejdříve řešili, co potřebují, pak se dostali také k motorkáři, který nebyl svědkem nehody. A tu větu budu slyšet asi už na vždy. „Tak pane, to máme jeden vjezd do zákazu vjezdu a jeden dobrý skutek. Takže nula nula. Nasedněte a jeďte, děkujeme,“ říká policista motorkáři, který odjíždí.
Dívám se na policistu a odjíždějícího motorkáře a říkám si, že jsem právě viděl kus normálního světa. Někdy stačí málo, abychom si všichni připadali jako normální lidi, co se k sobě navzájem slušně chovají. A bohatě to stačí.
