Článek
Crrrrrr Crrrrrrrrrr… Už zase. Sakra. Je 6. Zase to zvoní.
Ještě s napůl zavřenýma očima jsem políbil svého zlatého retrívra a pohladil svou blonďatou ženu. Snad jsem dal přednost inteligenci nebo jsem se prostě jenom spletl.
Vyskočit, zuby, rychlá snídaně, pak jejich zuby, svačina do školy, jejich snídaně… připadám si, že každý den, kdy vstanu, mi Bůh sebere den života a dá ho Heleně Vondráčkové. A mě poslal s dětma do školy.
Když odcházíme, chlapec mi usedavě sděluje, že ho bolí strašně ucho. V podezření, že se mu jen nechce do školy, vyzvídám, zda venku, nebo vevnitř. Vyšel ven, vrátil se a povídá, že venku i vevnitř. V takových chvílích se sám sebe ptám, jestli mu na tu vysokou nešetřím zbytečně.
Už taky nejsem žádný mladík. Dostávám se do věku, kdy můj mozek říká: „Dělej si, co chceš!“ Ale tělo mě rychle vyvede z omylu: „Zkus to a bylo to to poslední, co jsi zkusil.“ Doba se s námi mění. Mladé nic nezajímá, myslí jen na sex. To moje babička, ta měla chudák 14 dětí. Musela se starat, neměla čas na takové hlouposti.
Cesta do školy s oběma spratky, to je taky rychta. Vždycky jsem si myslel, že Plzeň byla vyhodnocena jako město s nejlepšími protiteroristickými opatřeními. Než se zjistilo, že jde o běžná dopravní omezení schválená plzeňským zastupitelstvem.
Roušky už se sice dávno nenosí, pořád ale jednu vozím v autě. Zachraňují životy. Ještě docela nedávno, když jsem šel se svou sekretářkou po parku, jsem ji měl na hubě a potkal jsem svoji manželku. Nepoznala mě. Tak ji preventivně v autě nechávám. Co kdyby zase přišel covid nebo moje stará.
Sakra. Asi jsem si vzal špatné brýle. Na klinice říkám panu doktorovi, že potřebuju prohlédnout, že i s brýlemi špatně vidím, že mám od rána problémy se zrakem. A on na to: „To máte pravdu, my jsme stánek s hranolkama.“
Vyměnil jsem brýle a koupil si hranolky. Abych nebyl za blbce. Otevřel jsem dopis. Předvolání na magistrát města, že mě udal soused, protože stojím jedním kolem na chodníku. Když šel do politiky, přišel prosit o hlas. Lidé jsou jako holubi. Když jsou dole, zobou ti z ruky. Když jsou nahoře, se..ou na tebe. Ono když je ti skoro šedesát, bez brýlí nepoznáš malá písmenka. Ale blbce, blbce rozeznáš i z dálky. Nikdy nebojujte se sviní. Oba dva se zasviníte, ale jen jí se to bude líbit.
Druhý dopis je z elektráren. Když jsem byl malý, bál jsem se tmy. Teď, když jsem velký a vidím účet za elektřinu, bojím se světla.
Odpoledne vyzvedávám děti ve školce. Prohlížím si od hlavy k patě paní učitelku, oděnou v černý obepnutý overal. Nás, muže, na ženě zajímá především srdce. To je zřejmé. Že má před srdcem prsa, za to my nemůžeme. A tak na ni tak upřeně hledím, slunce nádherně svítí, vlahý větřík třese neposednými listy osiky a děti sedí na pískovišti s tablety. Paní učitelka podřimuje s overal napínajícími bradavkami na kraji lavičky u pískoviště a aktivit dětí nikterak nedbá. Přírodo, přírodo, kam chodíš na ty nápady, pomyslím si při upřeném pohledu na overal. Když se náhle paní učitelka probere a rázně mne napomene: „Nemyslete si, vím, co chcete říct. Ale nebojím se, že děti někam utečou. Wifina je jen na pískovišti.“
Odvezu děti domů a retrívr si je přebere. Nedávno mi sice říkala, že byla blbá, když si mě brala. Ale já byl zamilovaný, nevšimnul jsem si toho. Manželství, to je, když se s někým vsadíš o půlku majetku, že spolu budete navěky. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, zatím vyhrává ona. Mozek je nejmimořádnější orgán na světě. Pracuje 24 hodin denně 365 dnů v roce, od narození, až dokud se nezamiluješ.
„Lásko,“ povídá mi. „Mám dneska strašně nízký tlak.“ Tak nevím, mám jí uvařit kávu nebo jí mám něčím nasr..t? „A lásko. Nevíš, jestli se prádlo, které se smí prát na 30, můžu vyvěsit venku, když je tam skoro 40°C? “
Když muž řekne ženě, že pro ni udělá cokoliv, myslí se, že se třeba postaví do cesty letící kulce, ponoří se do propasti pro její snubní prsten nebo bude bojovat s drakem a tak… Ne, že bude vysávat, utírat prach a věšet její spodní prádlo. Jednou to vyřeší počítače. Zatím je to důkaz, že opakem umělé inteligence je přirozená blbost.
Mám ještě spoustu povinností a večer navíc schůzi Společenství vlastníků bytovky.
Děti jsem odevzdal manželce. Je to dobrá matka. Kolikrát obětuje baterky z vibrátoru do hraček pro děti. Nepije a ani nekouří… nic a nikde. Ale k dětem je opravdu obětavá. Třeba syn, ten starší, dostal včera za úkol donést do školky 5 korkových špuntů od vína. Tak se obětovala, sedí doma a dělá mu úlohu. Říkám si kolikrát…kdybych tak já měl rodit. A ona už dvakrát. Kamarád-je lékař, mi sice říkal, že jestli chci zkusit, co jsou to porodní bolesti, že mi dá klystýr a zašije pr…el. Ale neměl jsem odvahu. Viděl jsem ve Švejkovi, co to je klystýr. Raději šli do války než dostat další. Nicméně jeho jiné rady, třeba dát si před spaním sklenku vína, té dbám velmi zodpovědně a někdy si jdu i 10× za sebou lehnout.
Když se vracím ze schůze společenství vlastníků, jedu domů normálně jednosměrkou. Proti mně auto. On zabliká dálkovýma. Já zablikám dálkovýma. On blikne všemi čtyřmi blinkry. Já bliknu čtyřmi blinkry. On zatroubí. Já taky zatroubím. Pak zapnul modrý maják a ten už jsem neměl. 4 body a 2 tisíce. Po otočení jsem si na kruháku z radosti dal 3 kolečka pro vítěze, což policajti, kteří ještě úplně neodjeli, ohodnotili dalšími dvěma body a dvěma tisíci. S vítěznou bilancí pitomce jsem dorazil domů.
Těžko se mi usíná s vědomím, že když mě, skoro důchodce, na ulici přepadne zloděj a ukradne mi tisícikorunu, je to krádež a hyenismus. Když mi ji ukradne vláda, říká se tomu rozpočtová odpovědnost. Přepadají mě pak úvahy, že systém blbé totality byl vystřídán systémem totální blbosti. Nebo že se v učebnicích dějepisu jednou o naší krásné zemi bude psát jako o Východoněmecké kotlině, dříve České republice, kterou obývával hrdý, ale hloupý kmen Čechů. Desetimilionový pracovitý národ, který se staral, aby 83 milionů Němců mělo dost elektriky, aby 500 tisíc imigrantů nemuselo pracovat a mohlo válčit, a nestaral se dost o sebe, tak vyhynul. Vím, že díky naší vládě budeme pracovat bez důchodu až do smrti. Ale díky našemu zdravotnictví to nebude trvat tak dlouho. Jak avizoval náš šéf zdravotnictví: Kdyby lidé nekupovali tolik léky, nebyl by jich nedostatek. Prozíravá myšlenka. Ale na druhou stranu, nemusíme se bát žádného vnějšího napadení. Kdyby nám nepřítel zlikvidoval vládu, parlament a senát, zvedla by se nám životni úroveň aspoň třikrát a to se nepřátelům nemůže hodit do krámu.
Koukám na televizi a už vůbec nevěřím, že vyřadili dezinformační weby. Vždyť ČT stále vysílá. Dozvídám se, že poprvé v dějinách lidstva můžeme přenést nemoc, kterou nemáme na ty, kteří jsou proti ní očkovaní. Inu, pokrok nezastavíš. Ale reklamy, ty jsou fajn. Třeba ta paní s inkontinencí, co se pořád upřímně usmívá, mi připadá přehnaně šťastná. Na někoho, kdo se pořád poch…ává?
Pak zase straší, že nejsou brambory a i rýže je málo. Co bude, až nám dojdou všechny potraviny? Budeme muset lovit? Já třeba nemám ani tušení, kde taková pizza žije?
A tak sedím a povídám si sám se sebou. Občas člověk potřebuje radu experta.
Nevím, ještě nebyla půlnoc. Ale asi půjdu spát. Někdy, když nemůžu usnout, počítám před spaním idioty. Věděli jste, že jich je víc než ovcí?
Crrrrrrr Crrrrrr… Budík. Proberu se a koukám…ono se mi všechno snad jen zdálo. Zuby, moje snídaně, jejich zuby, jejich snídaně… tati, bolí mě ucho… sakra.
Vy, co znáte můj soukromý život líp než já sám, mohli byste mi říct, kam jsem dal ten šedý svetr?
