Článek
Pan Bůh nadělil každému podle svého uvážení, Kelišová…
Pan farář z Troškova jedinečného filmu to viděl takhle. A myslel tím, že my bychom se s tím měli smířit a nehodnotit, nepomlouvat, nekritizovat…přijmout. Tak jak to je.
Zdeňka Trošku znám a všichni se mnou budou určitě souhlasit, že tenhle počin, poplatný době, byl geniální nápad. Stál ho spoustu starostí a problémů. V době, kdy se točily na Barrandově filmy za desítky milionů přišel mladý homosexuál a nedlouho po škole vyprásknul tohle dílko za doslova „pár kaček“, čímž ukázal tehdy ještě normalizačnímu komunistickému vedení Československé televize v roce 1984, že utrácet hory peněz za majory Kalaše je hloupost.
Ten film byl, krom jedinečnosti nápadu a ironie, i v mnohém jiný. Neřešil krásu hereček a přitažlivost lepých herců nebo vážnost a úctu soudružské funkcionality. Lupnul na plátno babky ze vsi, tlustou Helenku Růžičkovou vedle vychrtlé Erny Červené, později Valerie Kaplanové v roli postelové babičky, neherecké výkony laiků, které přebyly i profesionály. Ale každý i z následných dílů pinknul do děje trochu erotiky, aby bylo potěšení pro oko. Obnažená prsa neherečky, navíc v hlavní roli, to nebyl na socialistický filmový projekt běžný standard.
Co si budeme povídat. Nahá žena je půvabná krása, nahej chlap je sranda.
Kalendář s kuličkovými ložisky, ve kterém každý měsíc maže ložisko špinavým štětcem jiná, více či méně odhalená slečna, zabírá daleké víc, než když si ložiska na prsty budou navlékat udatní svalovci. Málo platné, ženský půvab vábí a prodává po staletí.
Ire docetur eundo, amare de venus. Chodit se člověk učí chůzí, milovat krásou.
Ženské křivky jako by do ječmene namaloval sám letní vánek, hladící jeho zlaté dozrávající klasy. Podobné linie vytvořil jen sám Neptun, když na moři políbil ladné tělo první plachetnice.
linie ženy
Křivky, které se nikdy nepřejí, baví se na ně dívat. Podbízí k představivosti, nekonečné fantazii. Jsou ztělesněním něhy, erotičnosti a krásy. Každá žena je jiná a na každé jsou linie, které neomrzí.
I na zádech chlupatý chlap s hubenýma nohama a vyvaleným bříškem, kterému dole bimbají v lepším případě dva kaštany v kůži z lokte, v horším případě vypadá, jako by venčil párek morčat, není zrovna synonymem kýžené estetiky a promotérem žhavých představ.
Je zajímavé, že podle psychologických výzkumů, které probíhají opakovaně po celá léta (snad proto, že jejich výsledkům nikdo nechce uvěřit), nejsou ideálem ženy hranatí naposilovaní mladí šampóni, ale drtivá většina žen dává přednost muži středního věku s bříškem, lehkou pleší a brýlemi. Prý proto, že mladý kulturista evokuje v ženách spíše proutníka, který má pramálo společného s ideálem rodinného života, zatímco mírně pupkatý strejda je rodinný typ, jehož primárním zájem bude starost o ženu, děti a rodinné štěstí a starost od ženy bude vděčně přijímat. Ta krátká chvíle divoké erotiky není pro ženy tak důležitá, jako pro muže. Rodinná idyla nadevše.
Tedy ženy. Ať jste hubené, tlusté, štíhlé či mírně při těle, s plnými ňadry nebo lentilkami pod kobercem, úzkou holčičí pr..elkou nebo pravým českým selským zadkem, věřte, že všechny vás máme my muži rádi a vždycky si mezi vámi najdeme tu svou vysněnou erotickou představu. To je slovo majitele plastické chirurgie.
Nebo to vidíte jinak?
