Článek
Názvy měsíců tak, jak je známe u nás, jsou pro svět neznámou raritou. České Národní obrození s vylepšovatelem češtiny Jungmannem přejmenovalo kde co. Z basy byla bručka či hlubozník, z kapesníku čistonosoplena a tak i leden přišel ke svému názvu. A lidem se to líbilo. Proč se horlivý, německý Jungmann sám nepřejmenoval na „Mlaďocha“, těžko říct. Krom felčarů (lékaři, poznm. autora), řídících učitelů, advokátů či kněžích, kteří patřili k nejvzdělanější vrstvě národa, nějaký Januar nikomu nic neříkal. Zato ledy, to bylo něco jiného. Mrzlo, až praštělo a přes řeku to díky ledu bylo hnedle blíž než dalekým mostem. A to si jeden pamatuje. A lidem se to líbilo natolik, že na rozdíl od podnosnice libočudné (cigareta) nebo popisnice (papír) názvy měsíců zůstaly do dnešních dnů. A pamatovali si je i analfabeti, pardon, bezabecedníci (an alphabet=bez abecedy).
Původní označení patřilo totiž povětšinou bohům starého Říma. Římané měsíce, ostatně jako skoro všechno, zasvětili svým nedotknutelným božstvům. Konečně, nedávno jsme si psali o pojmenování planet sluneční soustavy, které byly také pojmenovány po božstvech starého Říma (viz. články autora).
A protože ty nejkrásnější měsíce roku se líbily i samotnému římskému císaři, přisvojil si jeho jméno sám. Náš červenec, jinak Juli, je nejkrásnějším měsícem roku. Zatímco některé rostliny jsou ještě rozkvetlé, jiné už vydávají sladké jahody či třešně, meruňky, broskve i maliny… Císař Gaius Julius Caesar, jeden z nejmocnějších a nejvlivnějších mužů antické historie, ho miloval natolik, že měsíc, který byl původně označen jako septimus (sedmý), pojmenoval po sobě. A hned mu dal o jeden den navíc. Velký císař, který se sám prohlašoval bohem, si přece zaslouží mít o den více, než mají k dispozici ostatní antičtí bohové.
Když se k moci dostal jeho adoptivní syn Gaius Octavius, kterému udělil senát nové jméno Augustus, a jeho božské choutky, podpořené „vlezdoprdelkovitými“ senátory, také nabyly božských rozměrů, i on si pro sebe chtěl jeden měsíc uzmout. A tak si vzal hned ten následující. Původní osmý měsíc, octavus, přejmenoval na „Augustus“. A taky chtěl svých 31 dní. Chudák únor to pak musel všechno dohánět se svými osm a dvaceti. Po augustu, tedy srpnu, už pak žádný bůh svůj měsíc nesměl dostat. To by tak hrálo. Do konce roku už tedy římský kalendář označoval měsíce jen číslicemi IV, X, XI a XII. Ale popořádku.
Leden (Česky) – January (anglicky) – Januar (německy) – Januarius (latinsky)
Lednu propůjčil své jméno římský bůh bran, dveří a nových začátků Janus, velmi vlivný a k lidem přívětivý bůh. Ve znaku měl bránu a klíč. A protože označoval i počátek věcí, s jeho příchodem začínal po něm pojmenovaný první měsíc roku, Januarius, i první den roku, zvaný kalendus (odtud slovo kalendář, poznm.autora). Anglicky January, německy Januar, španělsky enero,portugalsky janeiro, rumunsky ianuarie, rusky январь (překlad „janvar“).
Český název LEDEN pochází od základu slova LED.
Bělorusové to asi cítili podobně, tam se označuje jako студзень (překlad „studzeň=studený). V chorvatštině je to pak siječanj, ukrajinštině січень (sičeň) a polštině styczeń, což vše znamená „kácení stromů. Jak je vidět, už dávní ekologové dbali vegetačního klidu rostlin. V tuto dobu je ve stromech nejméně mízy, tedy rostlinné krve a nejlepší čas je porazit. Tak nazvali také leden Staroslované „Velký sečeň, tedy třeba hodně sekat dřevo. Finsky je leden tammikuu, tedy „srdeční měsíc“. S poezií to ale nemá nic společného, označení symbolizovalo pouhý střed, tedy srdce zimy. V lednu si lidé mají předávat dary, dobře se oblékat, moc nepracovat a být dobří.
I když prapůvodní římský kalendář začínal až v březnu, Římané později další dva měsíce do svého kalendáře vloudili a tak se stal leden u nich prvním ročním měsícem.
Únor – Februar – February - Februarius
Základem pro únor je slovo Februa. Svátek očisty, zasvěcený vlčici (Luperca – vlk Lupus), jež odchovala Romula a Rema, zakladatele Říma - u nás označovaný jako svátek Hromnic (2.2.), kdy lidé obcházeli kostel se svíčkami na svíčkový pochod Luperkálií, nahradil papež Gelasius slavností očisty duše, zvanou Februalia. Únor byl totiž posledním měsícem římského kalendáře (druhým měsícem gregoriánského kalendáře) a duši bylo třeba očistit od všech hříchů, které v ní zanechala tmavá zima. Křesťané rozšířili zvyk po celém světě, který název Februario přijal. Až na výjimky.
Český název ÚNOR neznačí, jak se mylně uvádí, že se lovily u nor lišky a jezevci. Slovní základ je od slova NOŘIT se, v únoru totiž začínají tát ledy řek a noří se do vody.
Anglicky February, německy Februar, zajímavý je albánský shkurt, odvozený od germánského skurtaz (krátký). Kvůli Césarovi s Augustem musí být některý měsíc krátký a tenhle byl zrovna zasvěcený bohyni Febris (překlad „horečka“), ne mužskému bohovi. Nu co, pomyslili si Římané, je to jen ženská, navíc nemocná, tak jí měsíc zkrátíme. Taková historická genderová nevyváženost. Latinsky ale znamená februare také „lék na chyby“. Februus byl původně etruský bůh podsvětí, podle pověsti byli poslední tři králové starověkého Říma Etruskové, muži vysocí, černovlasí, s ostrým profilem a hrdým nosem – tedy tak, jak je známe z historických římských rytin. Žádní zaprcatělí talijáni. Ti vyznávali energii dobra, slunce, jež znamenalo světlo a energii očisťující radosti. Odtud svíčkové pochody. Konečně, neplatí dobrá energie a světlo slunce jako prostředek pro očistu duše i dnes?
Polsky luty, ukrajinsky лютий (ljútyj), bělorusky люты (ljuty), což znamená v překladu „drsný“.
Významným svátkem v únoru je svátek Svatého Valentýna z Terni, tedy 14.2.
Je to svátek všech zamilovaných. Valentýn se narodil ve městě Terni, na jihu Umbrie. Po té, co vystudoval na kněze a lékaře, byl v rodném městě prohlášen biskupem. A protože se nudil, studoval, jak a proč se v Římě střídají císaři. To císař Claudius II. zase studoval, proč mu nějaký kněz narušuje disciplínu vojáků. Císař byl totiž toho názoru, že legionář nemá mít rodinu. Pokud je ženatý, fláká boj, není ochoten obětovat život pro císaře pána tak snadno a pořád ho něco táhne domů. A tak vojákům manželství zakázal. Jenže Valentýnové bývají neposlušní a tak ten svatý z Terni oddával dvojice dál. Navzdory napomenutí císařem. A tak to týž šoupnul do báně, no, zkrátka, dal ho vsadit do vězení. Jenže to by nebyl Valentýn Valentýnem a tak ve vězení léčil nemocné, a všechny. A protože ve vězení byli ti, co se protivili císaři, podle rčení tvůj nepřítel je i mým nepřítelem, stal se Valentýn nepohodlným. A tak léčil jen do 14. února roku 269, než mu na ulici Via Flaminio nedaleko Milvejského mostu setnuli hlavu. Říká se, že vyléčil i slepou hluchou dceru vězeňského dozorce, do které se zamiloval. Schopnosti navrátit zdraví přesvědčily otce dívky, aby uvěřil v moc Ježíše Krista a dal se pokřtít. Valentýn měl před popravou napsat milé první valentýnku, lísteček se slovy: „Od tvého Valentýna“.
Březen – March – März - Martius
Březen byl první měsíc římského kalendáře a jak jinak jej tedy pojmenovat, než po bohovi války, kterým byl Mars. Válku a dobývání Římané milovali ve všech podobách. Po mokré a studené zimě totiž v měsíci jarní rovnodennosti slunce přetne rovník a přesune se z jižní polokoule na severní. Přinese jaro. A s ním i teplejší počasí. Roztály a vyschly neschůdné cesty a římské legie se konečně mohly vydat na další dobyvatelská dobrodružství. A noví římští úředníci právě v březnu nastoupili do svého úřadu.
Mars byl ale také patronem zemědělství. Bez potravy by se vojáci v boji neobešli a tak si to Mars raději všechno zabezpečil sám. Válku i potravu vojsku.
Český název BŘEZEN má etymologicky původ v RAŠENÍ BŘÍZ, které byly prvními rašícími stromy, předzvěstí teplých dnů a probouzení přírody. Březost samic s tím má pramálo společného, hodně mláďat se rodí již v lednu (zajíci), únoru ale i po celý průběh roku.
Slovensky Marec, Islandsky, norsky, švédsky a dokonce francouzsky je to stále starý dobrý Mars. To španělsky a italsky marzo, anglicky March, německy März, maďarsky március, rumunsky martie, rusky март (čti mart). Podobně jako česky se březen řekne ukrajinsky: березень (čti berezeň).Chorvatsky je to ožujak, což znamená, že je potřeba vyležet prudkou změnu počasí. Něco jako naše pranostika: Březen, za kamna vlezem.
Protože v březnu začíná astronomické jaro (podle slovanského boha plodnosti a vášně Jarila, prvního zemědělce, tak trochu obdoba římského Marse), je na místě poznamenat, že datum jarní rovnodennosti 21.3. je historická ptákovina, jakkoliv nám to televize a zpomalené školství stále vtlouká do hlavy.
Toto datum platilo pouze v letech 1900 – 1920. Poslední roky byla jarní rovnodennost 21. března jen v letech 2003 a 2007 (vždy třetí rok po přestupném roce), u nás už jen v roce 2011. Od roku 2012 je den jarní rovnodennosti v našem časovém pásmu 20.3. a od roku 2048 budou ti mladší z nás slavit jarní rovnodennost už na Josefa, tedy 19.3. Znovu oslavíme jarní rovnodennost 21.3.2100.
K březnu patří i svátek z největších, totiž vynášení Moreny, alias Mary, bohyně zimy a smrti, přesněji odchodu na druhý svět. Byla sestrou Živy, bohyně života a jara. Slaměná figurina, symbol Moreny, se nosila po vesnici v ženských šatech, když ji nakonec hodili do potoka, aby nechali zimu odplout. S ní měla odejít i nemoc a smrt, kterých bylo v dávných časech během zimy bezpočet. V tu dobu se v obci objevily větve, ozdobené barevnými stužkami, které symbolizovali příchod jara po tmavé a šedé zimě. Až křesťané, kteří byli na rozdíl od relativně mírumilovných Staroslovanů výrazně radikálnější, se rozhodli Morenu na hranici upálit.
Pro dnešek toho už myslím bylo až dost. Pokud se chcete dozvědět něco o dalších měsících, stačí sledovat mé další články.
