Článek
Zakotvit právo platit hotovostí či hotovost držet do Listiny základních práv a svobod ( u nás Zák.č. 2/1993 Sb.) lze bezesporu považovat za nadbytečné. Základní práva jsou ta nejzákladnější, která náleží občanovi jako nejvyšší právní ochrana jednotlivce vůči státu i vůči ostatním. Patří sem například právo na život. Ochrana osobní cti, svobody a jména či právo na spravedlivý soudní proces. Směšovat výrazně nižší právo na držení či nedržení něčeho, zde peněz, příště možná králíků, dehonestuje principy a zásady listiny samotné a práva v nich ukotvená.
Právo platit hotovostí je nicméně velmi důležitou právní zásadou. Chrání občana před technologickým či technickým kolapsem (výpadek internetu, internetové a elektronické pirátství), chrání jeho svobody držet majetek skrytě (peníze třeba doma ve slamníku bez kontroly státu a bank) nebo třeba jen nepodřídit se dikci státu k elektronické kontrole kompletního života, k elektronickému otroctví.
Argumentaci senátora Stanislava Balíka (ODS a TOP 09), který poukazoval na to, že řada služeb je založená na platbě pouze kartou a zakotvením práva na hotovost by skončila, lze označit za bohapustou pitomost. Jednak nikdo nenutí poskytovatele služeb, aby svou konkrétní službu musel za hotovost prodávat, je v jeho dikci, zda si vymíní, že jeho služby lze platit pouze bezhotovostně už třeba jen proto, že svou službu poskytuje v elektronickém prostředí a nemá pokladny k přijetí hotovosti. Pokud zákazník o službu bude stát, zaplatí ji elektronicky, nebo si ji prostě nekoupí. Elektronickou platbou zákazník nedobrovolně utrácí své peníze nejen za službu, ale i za poplatek provozovateli platební služby, třeba kartám VISA či MasterCard nebo poplatků bank za vedení účtu či provedení platby z účtu na účet.
Ani dnes nikdo nenutí nikoho, aby platil naopak elektronicky. Je spousta restaurací a obchodů, kde platební kartou platit nelze a poskytovatel služby vyžaduje výhradně hotovost. Třeba jen proto, že nemá bankovní účet a nechce ho používat, nebo proto, že nemá důvěru v bezhotovostní platby, stejně jako jeho zákazník, který byl kyberútoky již okraden tak, jako miliony lidí každý den. A stát ho ochránit neumí.
V neposlední řadě je tu i mnoho lidí, kteří prostě nechtějí účast v elektronické existenci. Nerozumí si s počítači, ani ho nemají, nechtějí chodit s kreditní či debetní kartou v kapse aby mohli vrátit flašky v obchodě. Je to jejich volba. Svobodná a dobrovolná. Taková, kterou právě listina základních práv a svobod už obsahuje. Jak uvedl senátor Hraba: Stát nesmí nikoho nutit, aby se připojoval k síti, a ne každý člověk má důvěru v bezpečnost elektronických aplikací.
Co je ovšem zcela zřejmé, je skutečnost, že zamezením možnosti držet hotovost a platit s ní získá stát (a nejen on, třeba karetní společnosti, centrální banky…) zcela absolutní kontrolu nad pohybem peněz a majetkem každého. Nejen občana, ale každého člověka, který v rámci takového státu bude existovat. A s tím souvisí i možnost kdykoliv onoho člověka zbavit jeho „bezhotovostních“ prostředků, které na účtech drží.
Stát nezjistí, jestli si občan zakope na zahradě pod hruškou kufřík s miliony a návod k pokladu přenechá v závěti pro svého potomka. Ale bude mít přesný přehled, kolik jste utratili za snídani, ba i co k té snídani bylo, kolikrát jste byli v posilovně a kolik jste koupili vepřového bůčku a balíčků cigaret namísto cibule a papriky. Snadno tak lze taková data využít třeba k tomu, že vás následně bude dirigovat a vydírat, třeba zdraží zdravotní pojištění. Jak?
Pane Vomáčko, tak vy jste si za poslední dva roky koupil 850 balíčků cigaret, 420 lahví rumu a 1230 lahví piva, nikdy jste nebyl v posilovně ani v tělocvičně, nechodíte ani na kurzy zdravého životního stylu, protože ani to jsme ve vašich platbách nenašli. Zato jsme tam viděli 1360 plateb v Mc Donaldu a místní hospodě a 26.000 korun jste prohrál v kartách a 9.300 v automatech. A teď vás v rámci veřejného zdravotního pojištění léčíme s vysokým tlakem. Tak to ne, Vomáčka. Takhle ne. Úhradu za pojištění zdvojnásobíte a váš důchod snížíme o 10%. No jak bysme k tomu všicí přišli, Vomáčka.
Postupně nás donutí bez výjimky mít datové schránky, bankovní účty a bankovní identitu, elektronickou identitu a nakonec i čipy pod kůží. Snadný způsob ovládat občana, vydírat ho udílením mínusových kreditů (nemluv sprostě, máš mínus dva kredity…), odepřením některých služeb, snížením morálního kreditu nebo výmazem digitální měny z osobního účtu. A nakonec naši nepohodlnou existenci vymaží ze systému a vy se ničeho nedomůžete. Přestanete oficiálně existovat. Čína k tomu nemá daleko.
V dané věci by stačilo do občanského zákoníku vpravit právo být osvobozen od povinného využívání digitálních prostředků. Tím je právo na hotovost de facto zaručeno. Občan nesmí být nucen vykonávat svá práva a povinnosti prostřednictvím elektronických sítí a úložišť nebo jiným podobným způsobem.
Většina vyspělých států světa (USA, Německo…ale třeba i Slovensko, Norsko, Švédsko, Francie, Rakousko…) bere právo na držení a placení hotovostí jako svaté. V ČR platí jen zákonné opatření, zák č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí říká, že každý musí přijmout domácí bankovky a mince („domácí hotovost“) bez omezení, pokud není oprávněn je odmítnout z výjimek.
Celý návrh ale nebyl jen o hotovosti. Jeho součástí bylo i to, že každý má právo znát svá práva a povinnosti a vykonávat je jemu dostupným a přístupným způsobem.
Sáhněme si do svědomí. Znáte všechny zákony, všechna svá práva? Všechny své povinnosti? Odpověď je jednoduchá. Nikdo je nezná a i právník je musí vždy pravidelně dostudovat, už proto, že se neustále mění díky politikům a jejich změnám v zákonech. Nezbývá, než si platit svého advokáta. Máte-li na to hotovost - tedy možná za chvíli už jen dost na účtu.
Zmíněná diskuse v senátu jen osvědčuje, že senát je pouze odložiště politiků, kteří neobhájili post ve volbách do Parlamentu, ale jejich vlivní partajní kolegové jim zajistili teplé místečko v senátu. Hájí se tam ne právo, ale zájmy, jež velí politická příslušnost dle stranických osnov a potažmo partajních pravidel. Rádoby záruka ústavnosti je stejně na pendrek, co projde sněmovou a senát neschválí stejně napodruhé sněmovna opět přehlasuje a basta fidli. Peníze vyhozené oknem a že páni senátoři a provoz se senátem spojený není zrovna levná sranda.
Argumentace o spojitosti hotovosti s korupcí je také lichá. Budu-li chtít někoho uplatit, své legální zdaněné příjmy si pošlu na účet třeba do Hong Kongu, uplácený si udělá výlet třeba na Bahamy nebo do Zimbabwe, tam s i založí účet v bance v na rychlo za pár korun založené firmičce a na kartu si vybere v třetí zemi hotovosti kolik jen chce. Tyhle státy s vládami EU nekomunikují a jejich dotazy nesdílí.
Dalším krokem bude digitální euro (digitální koruna?). To je ještě vyšší liga. Elektronická platba je jen o tom, že stát, pokud bude chtít, zjistí pohyb vašich peněz. Vašich peněz. Digitální měna je o tom, že ji obhospodařuje stát. Je to jeho digitální měna. Zastaví vám snadno peníze na vašem účtu a nedovolí vám je vybrat. Nebo ji vymaže. V případě hotovosti je taková možnost jen exekucí (proběhne „nezávislým“ soudem a když ji dobře schováte, tak žádná.) a nebo pádem měny. Pak vám je veškerá státem znehodnocená hotovost k ničemu.
Právo na hotovost je právo na svobodu. Až tak je to jednoduché.
Občan má mít právo komunikovat s úřady elektronicky a stejně i platit. Ale úřad musí mít povinnost komunikovat s občanem tak, jak si občan žádá. Nevím, zda si toho někdo všimnul. Ale stát tvoří občané, ne naopak.
A ve stejném duchu musí mít občan právo na to, aby nemusel nuceně být napojen do elektronického systému státu.
„Ti velcí přestanou vládnout, když se ti malí přestanou plazit.“
Friedrich Schiller (1759 - 1805).
