Článek
Byť za kolébku civilizace je považována právě oblast kolem východní části Rudého moře, patří Izrael k nejmladším státům světa. Přesto na naše poměry vynachází se místní Židé na náš vkus poměrně archaicky. Ženy se nesmějí modlit nahlas, nemohou vykonávat všechny práce, chodí na vojnu a po sňatku se zahalují jako tomu bývalo v dávných dobách u nás.
Rabíni nabádají mladé hochy, pokud ucítí erekci, zabořit nehty do nohou, postavit se na špičky, dělat uvolňovací cviky a nechat to odeznít. Pomáhá také hluboké dýchání, skákání a rychlá chůze…masturbace je tu zakázané slovo a ve slušných rodinách je společenskou nezbytností zakrývat nohy od nábytku, aby nesváděly k hříšným myšlenkám…
Tisícileté tradice se v Izraeli kříží s moderní dobou. Náboženství ale hraje stále tu nejdůležitější roli.
Za svobodna je zcela vyloučeno, aby se muž ženy byť jen dotýkal. Takový neodpustitelný hřích by řešil nakonec i sám zákon. Lidé odsuzují kohokoliv, kdo se stýká, byť jen platonicky, s příslušníkem druhého pohlaví, dokud se nerozhodnou mladí lidé pro vážný vztah s následným manželstvím. Políbit muže na rozloučenou i pak, nejsou-li milenci oddáni, vrhne ženu do propasti pohrdání a nenávisti ostatních žen i mužů.
Pro vznik manželství, protože před ním nelze o sexu ani uvažovat, je ve státě Izrael naprosto nutné, aby oba z manželů byli židé. To není zrovna snadný požadavek. Židem je možné se narodit nebo se jím stát konverzí. Židovství je materlineární, na rozdíl od Islámu, kde jde o paterlineární příslušnost (po otci) k Islámu. Příslušnost k Abrahámovu národu se dědí výhradně po matce (vychází se z faktu, že matka je jistá, otec vždy nejistý). A je třeba jej prokázat dvě generace zpět právě proto, že pokud by se někdo židem prohlásil, jeho děti už tak smýšlet nemusejí a židovství by bylo eliminováno.
Nelze-li židovství osvědčit, neexistuje cesta, jak být v Izraeli oddán přesto, že mladí lidé jsou židé. Bez vdavků ovšem nelze v Izraeli společně žít, bydlet a koexistovat. Tím méně provádět sex. Nežidovským milencům tedy nezbývá, než odletět do jiné země a nechat se oddat tam. Protože v Izraeli je povinná vojenská základní služba pro muže i ženy, musejí nejdříve oba mladí projít vojnou. Až po té se zpravidla berou.
Jednou ze zemí, kde lze svatební obřad uskutečnit i pro cizince, kteří tam nemají trvalý pobyt, je Kypr. Na rozdíl od fiktivních sňatků pochybných turistických sňatkových kanceláří v Las Vegas je zdejší sňatek zcela oficiální, podpořen úředním osvědčením.
I zde židovská nevěsta 7× obejde svého manžela a podepíše svatební smlouvu, kterou má povinnost celý život pečlivě opatrovat. To jí také připomíná její manželské povinnosti.
Až pak se mohou mladí manžele jeden druhého poprvé dotknout, políbit se, projevovat si něžnosti. Ale ani potom to není jen tak.
Žena musí po sňatku změnit své chování velmi výrazně.
Své vlasy chce (musí) uchovávat výhradně pro svého manžela, nosí tedy čepec, šátek nebo alespoň širokou stuhu, kterou jsou vlasy částečně zakryty a svázány. Pokud se chce svého manžela dotknout, může tak učinit pouze v době, kdy nemá menzes. V období menstruace je totiž podle judaismu považována za nečistou. Se svým manželem nejen že nesmí souložit, nesmí s ním spát ani na jedné posteli (za tím účelem se v Izraeli prodávají postele, které se dají rozpojit tak, aby žena měla v akutním období oddělené lože). Ba co víc. Pokud žena uvaří svému manželovi třeba kávu, nesmí mu ji ani podat. Musí ji jednoduše položit na stůl a odejít, aby si ji on mohl vzít. Ortodoxní židé spolu po dobu menstruace dokonce ani nemluví, žena nesmí svého manžela oslovit a někdy se na něj ani zpříma podívat.
Je zajímavé, že jakkoliv je to s naší výchovou a zvyklostí podivné, Izraelci i Izraelky toto přijímají nejen s pokorou, ale i nadšením. Ženy se chtějí uchovávat výhradně pro své manžely. Ti zase prohlašují, že v šátku jsou jejich ženy velmi krásné a okouzlující, pokud by chodily odhalené, byly by vulgární a ošklivé. Ženy se tak cítí stejně. Ačkoliv zákon nic takového, jako „začepení“ nepředepisuje, izraelské ženy nosí pokrývku hlavy stejně jako dlouhé šaty dobrovolně a rády, vyjít na ulici odhalená by žádné věřící židovce nepřipadlo na mysl. Navíc jim doba, kdy se spolu manželé mohou bez problémů bavit a spát na společném lůžku, vychází právě mimo menstruaci na období plodných dnů. Manželé tak využijí svou toužebnou nedočkavost právě na tyto dny k plození potomků. Podle pravidel nesmí židovská žena ujít více jak 10 loktů s nepokrytou hlavou.
Protože hovory o sexu jsou mladým zcela zapovězeny, ve školách se nic takového, jako sexuální výchova nevyskytuje a rodiče své děti nikterak nepoučují. Mladí židovští milenci jsou pak po uzavření sňatku velmi nezkušení a mnohdy vůbec netuší, co mají dělat. Proto vzniklo v Tel Avivu několik klinik, které zaměstnávají kouče a koučky. Ti se párům věnují. Odděleně samozřejmě. Kouč se zavře s mladou manželkou na terapeutický pokoj a pod dohledem terapeutky učí dívku, jak vzrušit a zaujmou svého muže, jak mu dopomoci ke ztopoření penisu, jak si penis zavést do pochvy a jak muže uspokojit tak, aby se nemusel moc snažit, postačí, aby ležel na zádech. Stejně tak ve vedlejším pokoji koučka vyučuje jejího manžela, jak u ženy navodit sexuální touhu, jak a kde ji hladit, jak jí například rozepnout podprsenku či sundat kalhotky. Na to mladí Izraelci před tím ani nepomyslí. Nakonec koučka muže svlékne, vysvětlí mu, co je erekce, zavede jeho penis do své pochvy a pomalými pohyby se mu snaží ukázat, jak má penetrace ženy vypadat. Tato terapie je rozložena na 6-10 měsíců s pravidelnou týdenní návštěvou „pacientů“.
Nejen že takové „koučování“ není považováno za prostituci, naopak je státem podporováno a protože stojí více než 10.000 EUR (přibližně čtvrt milionu korun), je na předpis terapeutky (lékařka), nikoliv koučů, hrazeno zdravotní pojišťovnou.
Jiná věc je, že v Izraeli žije mnoho Arabů, kteří vyznávají islám. Jako muslimové se také nemohou nechat v Izraeli oddat. To ovšem ani neortodoxním židům, ani muslimům nebrání v tom, aby se navzájem nepředháněli v tom, kdo zplodí více potomků. Nutno podotknout, že Arabové zatím v plodnosti mírně vedou. To je státem podporováno nejen u Židů a Arabů, ale i u homosexuálů. Že „Rodina je základ státu“ tu platí víc než kdekoliv jinde.
Náboženský život židovského chlapce začíná již osmý den po narození obřízkou, která je v judaismu znamením smlouvy s Bohem, kterou uzavřel Abrahám, praotec židovského národa. Tehdy dostane chlapec jméno a je mu určeno přijmout podmínky judaismu. Když chlapec dosáhne 13 let, je považován za dospělého. To je taky doba, od kdy nosí široké trenýrky, aby se mohl vymočit bez dotyku penisu. Pokud se jednou ožení, má se za to, že ve svém domě platí jeho zákony. On určuje, jaký svět se za zdmi jeho příbytku vytvoří a jak se bude chovat ke své ženě. Ani zákon tu nemá zásadní moc.
Manžel určuje, jak proběhne sex, zda se u něho manželé svléknou nebo zda smí žena spatřit jeho ztopořený penis. On sám ho zpravidla nikdy nevidí a neuvidí.
Platí ale také, že muž musí zařídit ženě orgasmus jako první, to je židovské právo s odvoláním na židovské náboženské texty, které nařizují mužům, aby pro ně žena byla vždy na prvním místě. Dříve se totiž myslelo, že se díky této technice ženě narodí chlapec.
Košer je anální sex, sado maso či cokoliv, co muž za dveřmi svého domu rozhodne.
Izraelská politika je velmi prorodinná. Potraty tu nepřicházejí v úvahu a pět i sedm dětí není žádnou výjimkou.
Pokud někteří čtenáři věcí více, než jsem se v Izraeli dozvěděl já, budu vděčný za příspěvky v diskusi i za svolení k použití k chystané publikaci o světovém sexu.
