Článek
Pokud jste legálním, podotýkám legálním držitelem střelné zbraně a policie si pro vás chce z nějakého důvodu, třeba výslechu, dojít, použije k tomu zpravidla zásahovou jednotku a to ještě z jiného kraje, aby se lokálně zásah nevyzradil. Důvodem iniciace ozbrojené zvlášť vycvičené a extra vybavené jednotky je právě držení zbraně.
Paní Maria Delrosall, člen trestního senátu Krajského soudu v Plzni, která s lumpy a lotry té vyšší kategorie (ti menší lotři končí u okresních soudů) má bohaté zkušenosti, zachovala chladnou hlavu a když jí jednou po ránu zazvonili na zvonek tři muži v civilu, domáhajíc se vstupu do objektu, který jí patřil, aniž by ukázali povolení k domovní prohlídce a jen zamávali jakýmsi odznakem, který lze koupit na každé příhraniční tržnici nebo ho objednat třeba z Temu, rozhodla se jim nevěřit. Dveře prostě zabouchla s tím, že vyrozumí policii.
Konečně, sama ženská, v přesile tři chlapi v nikoliv zvlášť vyhlížejících ohozech, kteří se bez nějakých zvláštních povolení dobývají po ránu do objektu pod záminkou, že se v něm skrývá ozbrojený zločinec, přičemž osoba znalá problematiky by pro hledání ozbrojence čekala spíš zásahovou jednotku, patrně i dostatečné prokázání se jakýmsi nikoliv ošuntělým odznakem ale i služebním průkazem a třeba soudní průkaz… to hovoří celkem jasně pro chudáka ženskou.
Ta se ale nepodělala a když jeden z mužů strčil nohu do dveří, což také příliš neukazuje na zákonem stanovený postup vstupu do soukromého objektu, vyťala mu jednu do obličeje. Policista použil donucovacích prostředků, aby ženu zpacifikoval. Ta pak ve strachu utekla do svých soukromých prostor a zavolala policii.
Jako vlastník objektu v jednom z nejnebezpečnějších měst republiky (jak je skloňováno denně v TV) se z titulu výkonu člena trestního senátu, znalého problematiky nezákonných praktik všelijakých lumpů, zachovala Marie Delrosall veskrze obezřetně. Kdyby totiž policisté policisty nebyli, první na co by v případě trestné činnosti upozorňovali - proč jste je sem proboha pouštěla.
Předně. Pokud šlo o ozbrojence, očekával by každý buď zásahovou jednotku nebo policisty ve stejnokroji. Policisté v civilu by pak měli projevit dostatečnou trpělivost se důsledně se dostatečně prokázat, případně dát prostor k jejich prověření. Tři minuty by bezpochyby zásah počkal, nebyl-li tak urgentní, že nevydržel do příjezdu zásahové jednotky či policie ve stejnokroji s dostatečným materiálním vybavením k zákroku silou. Kontakt na 158 by během krátké chvíle vyloučil následný zmatek. To by k němu ale museli zasahující policisté dát prostor.
V dalším se měli nepochybně legitimovat všichni tři a to před pokusem vstupu do objektu. Ne vrazit nohu do dveří, vniknout dovnitř a až po té vyndat odznak.
Policie může vstoupit do obydlí na základě § 57 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, § 40 zákona č. 273/2008 Sb., o policii, § 83c zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (vstup do obydlí bez soudního příkazu) či § 82 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (vstup do obydlí se soudním příkazem, ale jsou zde i další paragrafy (přechovávání odpadu, týrání zvířat…). Z článku těžko dovodit, zda byl pro výkon zásahu nutný příkaz soudce. Ale projevení trpělivosti a prokázání se v dostatečné přiměřenosti je povinností tak jako tak. Těžko věřit, že by soudní přísedící nerespektovala dostatečnou identifikaci strážce zákona. Konečně, udělala chybu. Neměla ani otvírat. Měla požádat o identifikaci přes dveře a pak zavolat 158. Pokud by u toho policisté rozkopali dveře, museli by si to dostatečně zdůvodnit.
Policista je oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti či existuje důvodné podezření, že se v místě nachází zemřelí či týrané zvíře. Jaký motiv měli policisté u nejspíš spícího lumpa (který tam nakonec stejně nebyl) k odvrácení závažného ohrožení…?
Policisté následně bez přítomnosti majitelky či kohokoliv jiného dům prohledali. V případě nutnosti může policista použít i síly. Ale ve všech případech musí zajistit přítomnost nezúčastněné osoby, není-li majitel v objektu. Nemusí tak učinit jenom v případě, že hrozí nebezpečí z prodlení nebo by mohlo dojít k ohrožení života anebo zdraví osoby v místě zásahu policisty.
Zásady přiměřenosti je povinen při uplatňování zákona respektovat každý příslušník ozbrojené složky, tím spíše strážce zákona.
Policie si zákrok zdůvodní kdykoliv. Bylo nutno chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti atd. atd. Na ně je obyčejný občan krátký.
Faktem zůstává, že když se policista za použití násilí dostal do objektu, dostala jeho majitelka strach a jala se bránit. Vyťala policistovi facku. Kdyby nejdřív oni tři králové vysvětlili, oč jde a dostatečně se identifikovali, nedostal by jeden z nich po tlamě. Od ženské. Trénovaný strážce zákona, který je školen a cvičen na nebezpečnou práci včetně kondičních a výkonnostních testů dostal facana od holky, která před ním ze strachu utekla po té, co jí za použití hmatů a chvatů zpacifikoval. No to se musel jít vybrečet.
Nedůvěře a obezřetnosti paní se není proč divit. Divím se, že u PČR slouží i jeden ubožák, který pro jedinou facku od vyděšené šest a padesátileté ženské nechá dotyčnou vláčet po soudech. Ale může být ještě ráda, že jí nechytil za vlasy, nevyvláčel ji na chodník a tam jí nekleknul na hlavu. I to totiž naši policisté za asistence svých kolegů, kteří ani takovému protizákonnému jednání nehodlají zabránit, umí. No, ještě že se ti zbývající dva jen tak tak zachránili. Mohla jim naložit taky.
A rozhodně může být ráda, že to byli opravdoví policisté. Ti si na ní šli jen stěžovat. Být to opravdoví gauneři, mohla pro tu facku dopadnout daleko hůř. Tak nakonec, zlatý soud.
