Hlavní obsah

Jak jsem dostala v lese dárek

Foto: Anastasiya Lobanovskaya / Pexels.com

Tento příběh už je starší a pojednává o darech od přírody. I když člověk nemá sílu, příroda ji často vrací zpět.

Článek

Když je člověk dlouhodobě nemocný, je mu už ze všeho úzko. Nedostává energii. Cítí se na dně i bídně. Je prostě zastavený. Skoro nemůže už dál. Ale já věděla, že musím. Že to nevzdám.

Vydala jsem se na malou pouť ke kostelíčku na svaté místo na Provodově. Vydali jsme se s mými psy od studánky úplně náhodně. Prostě jsme si vybrali jakousi cestičku lesem. A ta se táhla pořád nahoru.

Vzhledem k tomu, že jsem to místo ještě neznala. Bydlíme tu krátce v blízkém okolí. Často si vybíráme nové cesty. Na kterých nás nové potkává. A i když jsem měla málo sil, věděla jsem, že i psi musí každý den ven.

A když to tedy šlo, chodili jsme rádi do lesa. Taková ta vycházka na hodinku, kdy z vás kus tíhy spadne. A vy víte, že děláte pro sebe to dobré. Putovali jsme. Jako malí poutníci. Nevydali se sice sto kilometrovou štreku, ale v rámci vlastních možností.

Jdeme a kráčíme tam nahoru. Někde lesem. Cesta není dlouhá a za nedlouho zjišťuji, že vím, kam nás to vede. Je to jenom kousek. A ocitneme se na tom svatém místě. Kde je ozdravný pramen pod patronkou panny Marie Provodovské.

Už to samo je krásné. Že žiji v místě, kde jsou studánky, zákoutí a zajímavá místa v přírodě. A protože jsem byla odhodlaná prozkoumat pro nás nové objevy, po cestě zpátky na mně bytosti lesa myslely.

A odměnily mne. Darovali mi modrý kamínek. Spíše to bylo stoleté omleté sklo přírodními živly. Ale dodnes ho mám. Na parapetu mezi svýma fialkama. To se tak stane, když je člověk pozorný a všímavý. Všimne si něčeho podivného na zemi. Ale když jsme šli nahoru, tak jsem jej neobjevila.

Až cestičkou dolů, kdy už jsem šla více z vesela. Ano, les vám dává dary neustále. Neustále osvěžuje naše myšlenky a dokonce i hormonální změny. Uvádí nás do relaxace. A příjemné meditace za pochodu.

A proto, i když nemáte sílu, vydejte se. Vydejte se někudy novými cestami a potkáte to, co já. Třeba i nějaký malý dárek od lesních víl a nebo skřítků. A takové spojení je velmi obohacující a nádherné. A já o nich píšu, aby bylo viditelné.

Tato říše zázraků. Přátelé, dejte si odvahu jako když jste byli malé děti. Neustále jsme byli v údivu a vše obdivovali.

Vaše Sunwise

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám