Článek
Přeji všem dnes úspěšný den. Úspěšný na to, co v sobě objevíme. Víte, dříve jsem obdivovala lidi, kteří pro mne něco znamenali. Například, doktor. Doktor, který něco ví a něčemu rozumí. Ale ve skutečnosti, já vůbec nemám tušení, kolika lidem mohl vzít životy, špatným rozhodnutím, nebo blbou náhodou.
Stejně tak nevím, když obdivuji některé léčitele či terapeuty, jak toho moc ví o energetice. Možná toho ví tolik, že ji druhým odebrali. Sprostě prostě.
Na veterině jsem pochopila, že tak trochu tápeme jako lidé, protože řeči zvířat rozhodně ještě nerozumíme. Nevíme co je pro ně dobré, ale podáváme jim léky. A léky jsou jedy a rozhodně umí zabíjet.
Když umírá zvíře, a je plné patogenu. Těžko se mu odchází. Nemůže se snadno odpojit od těla. Protože morfium to tělo zasklilo. Zatáhlo do klece, intoxikovalo a duše se otřese. Nejen že je paralyzována, ale je taky psychotizována. Prostě úlet, ale do takové ayahuascy. No jak ta duše má jít ven, nevím. Musíte ji pomoci. Musíte mít na to moc. Chápat co se děje a nikoliv jenom domnívat.
Člověk kdyby rozuměl přírodě, rozhodně by nedělal tolik chyb. Nedával by jedy kam nepatří a uměl je rozumně používat. Tam ještě jako společnost rozhodně nejsme, ale mohli bychom být, kdybychom si to uvědomovali a zaměřili svou pozornost na to, jaké to je být. Jaké to je umírat. Jaké je to odpojit se od těla. A jaké to je, když vám to hlava nebere.
Vzhledem k tomu co jsem si s psychózama zažila, jak se dostala bezvládně do kóma, do temnoty, a jak vás ten jed drží na uzdě. A nemůžete se osvobodit, o tom píšu jenom zkrátka. Ono to není zatím něco, co chce společnost vlastně slyšet. Ale dostaneme se k těm tématům.
Dříve jsem obdivovala jiné lidi. Měla jsem pocit, že nejsem tak dobrá. A taky v sobě těžko hledala hodnotu. Ono, nejde o tu hodnotu, ale o to, co je ve společnosti přijatelné. To co přijímá tato společnost za standarty a jako dobré. Přesto, že to vůbec k osvobození, svobodě a ničemu dobrému ani nevede.
A dobré vůbec nemusí ničím být. Nebudu se hodnotit podle toho, jaký mám majetek, kolik vlastním aut, zda jsem porodila xx dětí, nebo zda můj majetek je adekvátní tomu, abych se mohla s druhými porovnat. Co je toto za blbost.
Žijeme abychom pochopili život, a proč nám byl dán či věnován. Nežijeme proto, abychom se celý život honili za výhrami, které si nikam dál neodneseme. Bereme si jenom zkušenost.
Nelíbí se mi, že kolektiv takto funguje a hodnotí. A že moje hodnoty nejsou ceněny, a tak je musím zde vyházet. Pomalu ale jistě. Aby bylo zřejmé, že to spadne. Spadne co je prohnilé.
A to je i maska a faleš toho všeho, co se jeví jako pozlátko, ale nemá nožičky ani pevnou základnu. Spadne to, protože lidé už pochopili, že nic špinavé život nebudou a nechtějí. Když je váš šéf kretén, co vás s ním spojuje?
Jsou to peníze? Protože neumíte vyrobit je jinak? Tak se ptejte jak by to šlo jinak a čistě. Tak aby to druhé neokrádalo o čas s rodinou. S blízkými a mohli jste žít dostatečně.
Nebo děláš věci proto, že se jeví jako dobré? Ale co když vůbec druhým neprospívají? Co když se druzí navzájem drží, aby nepopadali. Drží se v tom zastaralém, co už s námi nikam do budoucnosti nepůjde.
Je to rozhodně na odvahu, rozlišovat dnes, co je a není prospěšné. To, že mi lékař řekne, jak jsem na tom špatně, mi něco přinese? Přinese mi to úlevu, že to není tak hrozné aby to šlo opravit? Pokud nemá záměr být tu pro druhé, bude vám mrskat jednu diagnózu za druhou. A vám je to k ničemu. Není to prospěšné.
Prospěšné je umět druhé nasměrovat tak, aby si věřili. Aby chápali, že věci jsou měnitelné. Rozhodně nemá nikdo právo druhé podmiňovat svými predikcemi. A to ani kartářky, která vám vysloví a stane se toto. Ne nestane. Ale vy se toho dvacet let bojíte.
Chápete? Lidé vám budou říkat milion věcí, jenom aby jste se nikam neposunuli. Protože oni by sami zůstali tam, na tom místě kde nic neroste. Možná se tam mění peníze, ale labuť žije jenom na jezeře a nebo na dobrém místě.
Za to potkan, ten vleze všude, že? (Zavřeme mu dveře)
Sunwise
