Článek
V důsledku mnoha dějů na vnějším poli, stejně tak jeho komentování, informování, vzdělávání, produkování, spotřebovávání jsme v takovém kolečku nadměrného myšlení a používání informací.
Jenom si nejsem jistá, zda chápeme, že kromě toho třídění, s čím souzním, s čím ne. Co chci vůbec slyšet, vidět nebo nechci. Zda ty množství negativních ale i pozitivních zpráv mám čas ventilovat.
Prostě a jednoduše je propouštět. Zda mám metody k myšlenkovému detoxu. Protože pro naši duši je důležité, abychom vnímali hlavně svůj vnitřní prostor. Abychom vnímali odraz ze vnitřku. Abychom se vyzářili zevnitř ven, ne jenom naopak.
Protože venku se stále bude něco dít. Ale uvnitř nás by s námi nemělo nijak hýbat ani cloumat. To je vnitřní stabilita. Také se mi mnoho let nechtělo meditovat a upřímně se mi nechce ani dnes. Řeším to tak, že chodím hodně ven a do přírody nebo do lesa. Protože tam se ta hlava čistí sama a přirozeně.
Tím, že jsem vyměnila pouze vnímání internetu a zpráv všeho druhu, podcastů a všeho možného ruchu za jiné smyslové vnímání. Které si myslím, že nám dnes velmi schází. Říká se, že nemáš-li čas, máš věnovat sebe v pobytu v přírodě, a to alespoň hodinu. A pokud nemáš tu hodinu, tak je nutné ji dát denně dvě.
Dává to smysl, znamená to jenom to, že jsme opravdu zahlceni. A když nebudeme vypouštět, třídit, propouštět, tak se to někde nahromadí. A zbytečně onemocnět nechcete, aby vám vesmírné sily daly najevo, že teď už to jinak nejde. Než se vážně zastavit. A uvědomit si, co dělám, kam se ženu a proč vlastně.
Je to proto, že to tak máme hromadně nastaveno? Je špatné být skromný a vnímat každý svůj posun? Chodit po zemi a prožívat se zevnitř? A nebo se musíme nechat polapit všemi rušivými vlivy, aby nás natolik zahltili, že nemáme čas ani prostor si dovolit se otevřít sami sobě?
Jako děti jsme si často hráli, pobíhali po venku, automaticky jsme všechno třídili v prostoru, ve hrách, mezi kamarády. Ale jako dospělí, chováme si strachy, starosti a povinnosti. A pak nezbývá mnoho, když se nám nakupí.
Když se zvnitřníme, jakkoliv, jak umíme, je to opodstatněné. Protože pak už nás nemůže nikdo další přesvědčovat, lanařit, ovládat, manipulovat, trýznit. Nic prostě. Když jste v sobě, nic nad vámi nemá větší kontrolu. Tak proto asi lidé meditují a nebo chodí do lesa. Za jakým účelem? S apelem pro vnitřní duševní rovnováhu, stejně jako čistění zubů kartáčkem.
Sunwise
