Článek
Bolí nás, že nám druzí nerozumí. Bolí nás, že už nejdeme stejnou cestou s nimi. Bolí nás, že se musíme od sebe odklonit. Připravte se na to, protože tento proces není bezbolestný. S novými informacemi a přeskupením vnímání tohoto světa vás může bolet naprosto všechno.
Od vašeho těla, vaší duše až po bolest, že tu jsme a nevíme s tím co dál. Tyto bolesti jsou asi nezbytné. Neboť to, jak jsme svět chápali do nynějška, tu už pro nás není. Svět se změnil. Ať si toho všímáme víc anebo méně.
Myslíte si, že jste nemocní, protože máte pořád nějaké potíže. Zdravotní, fyzické, zažíváte únavu anebo ten jakoby nekončící tlak ve společnosti. Něco se stát muselo a ono se i stalo. V roce 2020 to pocítil na sobě každý. A od té doby se nám otevřely různé brány k různým pohledům na náš současný svět a prožívání v něm.
Mnozí lidé se dostali automaticky do úzkých. Nevím, zda si to vybrali a nebo se jednalo o shodu okolností. Byly karantény, obchody a instituce se nám zavřely. A tyto události nás ovlivnily. Nejen na vědomé úrovni, ale z našeho podvědomí se začali probouzet naše vlastní vnitřní stíny.
Můžeme je nazvat strachy anebo spící bubáky. Něco není v pořádku a naše tělo reaguje tak, že nevíme, co se to s námi vůbec děje. Hledáme způsoby, jak si ulevit nebo pomoci. A často narážíme na struktury, které se snaží nás mít ve své moci. Či jak jsme je znali pouze v minulosti.
Když se rozhodneme z nich vystupovat, tak to prostě bolí. Protože vezměte si příklad, že jdete proti proudu, tak všichni, kteří jdou s proudem se vezou na jeho vlně a nevyvíjí žádnou námahu. Ale když chcete překonat ten velký proud, tísníte se v odporu. (Snad všichni známe film Matrix a boj hlavního hrdiny se svými stíny.)
V tom, jak jsou věci zlé. V tom, jak máme převzít odpovědnost. V tom, jak nás to nikdo před tím neučil. A nyní mám mít tolik schopností, vědomostí, poznatků, vyznat se v nich a ještě vědět, co všechno mám dělat, abych zůstal celý.
Je to těžké pro všechny. Pro někoho dříve a pro někoho později. Najednou snad každý pátý pociťuje psychické obtíže. Najednou jsou věci jinak, než jsme se původně domnívali. Najednou mám ve všem umět plavat. Najednou je tu tolik protichůdných informací. Najednou mám vědět co s tím dál. Najednou máme všichni jakýsi posttraumatický syndrom. Najednou je to tu samý narcista. Najednou mám vystupovat z role oběti. Najedou mám vědět co jsem zač. A jak se ve společnosti chci nacházet.
Dříve mi to všichni naordinovali, ve školce, ve škole, v institucích, v rodině. No a dnes vidíme, že slepá cesta s davem pro nás není aktuální. A tak se staneme v odporu s tím, jak to mají ostatní a jak to mám vlastně já sám. Společnost se polarizovala. Názory se nám obměnily. Každý má tu svou bublinu informací, k nimž přišel a se mnou nerezonují.
Musíme se potýkat s tím, že si lidé nejsou ochotni naslouchat. Hádají se kdo má vlastně pravdu. Kdo to ví líp. Pokud s nimi nesouzníte, už to bolí. Už jste v protichůdném pouze názoru. Sami kolikrát nevíme, kam si mám jít pro radu. Kdo mi to má říct. Mám si všechno sám ověřovat? S čím vším se najednou musím potýkat.
Tomu všemu jsme automaticky vystaveni. A je to tlak, který nás stresuje. Mimo to, všechny odpory, jež ve společnosti cítíme. To vše nás nějak bolí. Už se tolik neradujeme, máme co dělat, abychom fungovali. V mém minulém příspěvku jsou návody, jak relaxovat.
Jenomže návody, kam se směřovat, ty máme v sobě. A jsou ukryté. Námi ještě neotevřené. Každý jsme necvičili dvacet let jógu, abychom znali na vše rázem odpovědi sami. A někteří ji neznají ani po padesáti letech. A co teď? Co dál. Co s námi bude. Svět se řítí do ….
Já to musím ustát, já tady jsem. Já jsem svoje volba. Pečlivé si vybírám, čím se mám a chci obklopovat. Na této cestě jsme tu společně.Nezoufejte, bude líp. Když si to vyrobíme. Jak? Buďme takoví, jací bychom si přáli, aby byli k nám ti druzí.
Ohleduplní, chápaví, tolerantní, souznící. Naslouchající? A i když každý nese svou pravdu, každý to má jinak, stále můžeme na sebe pohlížet s přijetím a přístupem moudrého pozorovatele událostí. A ne všech se musíme účastnit. Zůstaň ve svém středu a děje vně nechej pouze probíhat. Snadno řečeno a hůř se dělá. A tady platí těžko na cvičišti a lehko na bojišti.
Bojiště je naše rozdělená společnost, cvičiště už jsme absolvovali. Vědomě či nevědomě. Na nás je, jak se zachováme. Protože od nás se budou chovat také ostatní. Být in - je být nad věcí. Být in - je být tolerantní a nehádat se pro každý názor. Jsme tu prostě společně, pro nás je nutné spolu vycházet, ať chceme nebo nechceme.
Kdo na tom pracuje, má prostě žolíka.
Sunwise
