Článek
Historie katolické církve je plná tradic a rituálů, které sahají hluboko do minulosti. Mezi těmito tradicemi však stále existuje jedna, která je pro mnoho lidí nepochopitelná a frustrující – vyloučení žen z některých klíčových rolí v církevní hierarchii, včetně kněžství a papežství. Když se ale podíváme na samotné základy víry, zjistíme, že Bůh stvořil Adama a Evu rovné. Proč tedy církev stále nechce jít touto cestou?
Začít bychom měli u samotného stvoření. Adam a Eva, první lidé, byli stvořeni k obrazu Božímu a především byli stvořeni jako rovní partneři. Nepotřebovali žádné hierarchické rozdělení, byli si rovni v očích Boha a měli sdílet zodpovědnost za svět, který jim byl svěřen. Tak proč dnes církev, která se hlásí k této víře, stále trvá na tradičních genderových rolích a omezování žen v klíčových funkcích?
Rovnost mezi mužem a ženou je základní myšlenkou křesťanské víry. Bůh nikdy neudělal rozdíl mezi nimi, a to by měla být nezpochybnitelná pravda, kterou církev přijme. V minulosti byly ženy v církvi často znevýhodněny a potlačovány, což se promítalo do jejich vyloučení z rozhodujících rolí, včetně kněžství. Když se podíváme na biblické příběhy, uvidíme, že mnoho ženských postav hrálo klíčovou roli – například Marie Magdalena, která byla svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání, nebo prorokyně Debora, která vedla izraelský národ k vítězství. A přesto jsou ženy v dnešní církvi stále považovány za méněcenné ve srovnání s muži, a to i přesto, že ve víře není žádný důvod k tomu, aby se s nimi zacházelo jinak.
Podle názoru, který sdílím, je to absurdní diskriminace, která nemá místo v církvi, která by měla šířit lásku, rovnost a spravedlnost. Církev se často prezentuje jako morální autorita, která by měla vést příkladem v otázkách rovnosti a respektu k druhým. A přitom v této oblasti zaostává. Je jasné, že tradiční myšlení, které stále dominuje, je zastaralé a odtržené od reality, ve které dnes žijeme. Většina moderních společností dnes již dávno přehodnotila genderové stereotypy a přišla k závěru, že ženy mají stejně velký potenciál pro vedení a přínos ve všech oblastech života, včetně těch duchovních.
Církev by se měla řídit tím, co je napsáno v Písmu – a to je rovnost. Tak, jak byla stvořena Eva a Adam – rovní, stejně hodnotní. Tento princip by měl platit i dnes. Zůstávat v minulosti a držet se zastaralých tradic znamená, že církev je v tomto směru značně pozadu a nedokáže se přizpůsobit současnému světu. Kdyby se církev více zaměřila na to, jak přinést skutečnou rovnost mezi muži a ženami, mohla by se stát skutečným vzorem pro svět, jak vypadá skutečná spravedlnost.
Je čas, aby církev přehodnotila své postoje a začala se řídit tím, co je pro její věřící skutečně důležité. Místo lpění na minulosti, která ji brzdí, by měla otevřít dveře novým myšlenkám a novým přístupům, které nebudou diskriminovat a které zajistí, že každý, bez ohledu na pohlaví, rasu nebo sociální status, bude mít stejné příležitosti. Proč by se žena nemohla stát papežem? Proč by nemohla vést církev s vírou, odhodláním a láskou k bližnímu, stejně jako její mužský protějšek?
Tradiční hodnoty by měly být zachovány, ale jen v případě, že slouží dobru. Pokud tradice brání rovnosti, spravedlnosti a pokroku, je načase je přehodnotit a posunout církev vpřed do nové éry – éry rovnosti, otevřenosti a zahrnutí všech, kteří mají co nabídnout, bez ohledu na jejich pohlaví.
Toto je výzva pro církev, pro její představitele i pro každého, kdo věří, že Bůh stvořil muže a ženu jako rovné. Je čas na změnu, která bude krokem vpřed – nejen pro církev, ale pro celou naši společnost.
