Článek
Během dneška jsem četla příběh čtyřleté dívenky, kterou pokousala fena malamuta krátce po porodu štěňat. Je to tragédie, která se nás všech dotýká. V první chvíli člověku probleskne hlavou jediné — chudák holčička. Co všechno musela zažít, jaký strach, bolest… a co ji možná bude provázet celý život.
Ale po prvním šoku se objevuje i otázka: proč se to stalo?
Soužití lidí a psů je nádherné, ale zároveň vyžaduje pochopení, že pes není člověk. Neuvažuje jako my, nemá morální filtr, nedokáže zhodnotit situaci z nadhledu. Jedná podle instinktu. A fena, která má čerstvě narozená štěňata, je v extrémně citlivém stavu. Její tělo i mysl jsou nastavené na jediný cíl: chránit. To není agrese. To je příroda.
Zkušený chovatel nebo majitel ví, že i jinak klidná a přátelská fena se může po porodu chovat jinak — být ostražitější, podezíravější, někdy až útočná. A proto je v takových chvílích klíčová lidská odpovědnost. Je na nás, abychom vytvořili prostředí, kde je v bezpečí jak pes, tak dítě. Abychom předcházeli, ne až reagovali.
V tomhle případě selhal především dospělý dozor. Není možné nechávat malé dítě bez jasného vedení nebo dozoru u feny, která právě porodila. A i když je to těžké slyšet — chyba není vždy na straně psa.
Tohle není útok na rodiče ani obhajoba pokousání. Je to jen výzva k tomu, abychom se na podobné události dívali komplexněji. Abychom neukazovali prstem podle první emoce, ale hledali příčinu, ne jen viníka.
Protože pokud chceme zabránit tomu, aby se podobné věci opakovaly, musíme chápat, co se opravdu stalo — ne jen co se stalo navenek.
