Článek
Seděl na jedné z laviček na kolonádě. Věk něco přes šedesát, vysoké čelo, z plavých lehce vlnitých vlasů z temene hlavy měl načesanou patku. Byl čistě oblečený, voněl Niveou, o koleno měl opřenou hůlku. Lavičky okolo něho byly obsazené převážně ženami, ale bylo tam několik mužů. Čekali až se místo vedle něho na lavičce uvolní a sedne si tam někdo z nich. Jen tak pro zábavu si vymyslel, že je bývalý kněz, ale z politických důvodů musel své práce nechat. Byl to takový lidový vypravěč a oni tomu věřili. Vyprávěli mu své osudy a chtěli slyšet jeho názor, radu, rozhřešení. Zvali ho pak na šálek kávy nebo pohár do místní cukrárny, večer na sklenku svařeného vína nebo taneček. U tance ani nevadilo, že lehce napadá na jednu nohu, on vlastně protahoval své klouby. Jen tak na památku se vyfotil pouze s ženami. Několik desítek metrů od hotelu, na klidném místě, vždy před kvetoucím keřem. Fotil sám s rukou nataženou před sebe, pak se přece musel k té druhé osobě přitulit. KECAL.
Jmenoval se P., ale říkal si R. Bylo mu třicet. Byl ženatý a jeho žena čekala druhé dítě. Od dětství slyšel, že je pohledný. Zelené oči, plavé kudrnaté vlasy, když se usmál, ženám se lehce podlomila kolena. Zneužíval toho. Hrál si na to, že je svobodný, jen tak lehce koketoval, bral je na výlety na motorce. Když přijel pod okna porodnice, aby pozdravil svou paní s miminem, tak z vedlejšího okna bylo slyšet: R., … tady jsme. MAZÁNEK.
Práce a sex to byla jeho vášeň. Bydliště a manželku měl ovšem v jiném městě. Co s tím? Pořídil si do kanceláře apartmánového typu luxusní pohovku. Sekretářce umožnil pružnou pracovní dobu. SKOKAN.
Byl rozvedený, bezdětný, pohledný. Pracoval 13 hodin denně, šest dní v týdnu. Kamarádka mu dala inzerát do seznamky. Jeden den v týdnu pak navštěvoval své nové budoucí vyvolené. Vydrželo mu to asi jeden rok. Na seznamu návštěv mu zůstaly tři. Nikdy je nepozval k sobě domů. Jejich snídaně, obědy a večeře u nich mu chutnaly. A taky ušetřil, nikdy nic nepřinesl. Vlastně se nemohl rozhodnout, která je lepší kuchařka, jako milenky mu vyhovovaly všechny tři. EGOISTA.
Seděl na lavičce v bazénu s termální vodou a lovil. Nejraději měl místo s vířivkou. Tam bylo vždy plno a lidé si sedali blíže k sobě. Krásně vám voní vlasy, řekl. Jakou vůni používáte? Máte raději Eau de Parfum, Eau de Toillete, Eau de Cologne nebo deodorant? Docela se vyznal. Byl sympatický, sportovní postava, krátce střižené bílé vlasy, modré oči, opálená kůže, když se smál, byly vidět perfektní bílé porcelánové zuby. Česky hovořil s přízvukem. Večer v klubu pěkně hrají. Tančíte ráda? Na recepci jsem slyšel, že jste přijela na tři dny, mohu vás pozvat večer na skleničku? Asi to byl dobrý logistik. Znal velmi dobře délky a termíny krátkodobých turnusů. Proto si ten svůj pobyt vždy plánoval minimálně na dva týdny. RYBÁŘ.
Pohled jeho očí byl stejný, jako když odcházíte z domu, a necháte tam svého psa. Jeho tesknivý pohled šedomodrých očí vzbuzoval důvěru. Když se navíc pousmál, okolo očí se mu udělaly lehké vějířky vrásek. Uvědomoval si, že to je jeho kouzlo osobnosti. Navíc uměl naslouchat a věděl, že po druhém nebo třetím objetí začnou padat zábrany. PLYŠÁK.
Jezdil městskou dopravou. Jeho pohled byl roztěkaný. Měl rád, když byl spoj plný lidí. Jemu nevadilo, že se může na nějakou osobu přitlačit. Největší radost měl, když se zavřely dveře a zastávka u místních kolejí byla ta předešlá. Držel se tyčky a ruku nenápadně posouval dolů, vždyť studentky mají ruce bezbranné. On jim vlastně pomáhá, aby se držely pevně. Slečno, máte studené ruce, nemáte chuť na šálek čaje? Řekl šeptem a posunul se blíže. FROTÉR.
Podívejte se okolo sebe, třeba se na vás dívá. Kdo? Manžel, přítel, soused, kolega nebo jen tak kolemjdoucí.
