Článek
Během té doby jsem pochopila jednu nepříjemnou věc. Česká justice nemusí být nespravedlivá proto, že by zákony neexistovaly. Někdy stačí, že umožňují jejich obcházení. A člověk, který se rozhodne systém zneužívat, může získat překvapivě velký náskok před těmi, kteří se domáhají ochrany svých práv.
Škůdce a nyní už i žalovaný lhal, podváděl a záměrně klamal bez jakékoli fantazie na všechny strany a všechny státní orgány, na které si jen vzpomenete. A ty mu to tolerovaly a dokonce si dovoluji tvrdit, že ho v tom podporovaly. Ohlášením fingovaného trvalého bydliště na Moravě dosáhl toho, že soudní řízení probíhalo stovky kilometrů od místa škody (a bydliště nás poškozených).
Po našem napadení nesprávně určené místní příslušnosti soudu se žalovaný odvolal k Nejvyššímu soudu. A ten, aniž by cokoli ohledně trvalého bydliště prověřoval, mu pro nás (poškozené) už bez možnosti odvolání vyhověl. Ve veřejném rejstříku podnikatelských subjektů je k dohledání fakt, že činnost jeho zprofanované firmy, která nám zdevastovala černou stavbou dům, byla ukončena. A založil si hned tři společnosti nové. Jednu akciovou, dvě společnosti s ručením omezeným. Byl a možná ještě je vlastně takovou tasemnicí.
Přebytečné kompromitující články odhazoval a nové, podobné, vytvářel a je možné, že ještě vytváří. Zajímavé je, že opět s trvalým bydlištěm v Praze. Soud s ním probíhal ovšem na Moravě a stál nás nemalé finance. Cožpak nemusel na živnostenském úřadu předložit také občanský průkaz? Nebo se naopak na Nejvyšším soudu nemohli podívat do obchodního rejstříku? Asi jim zrovna nefungoval internet a rozpory v adresách nikomu nepřipadaly divné.
Za pozornost stojí také stavební projekt, který vznikl až půl roku po vystavění nezákonné stavby a který nerespektoval majetkové ani právní a technické normy a ČKAIT /Česká komora autorizovaných inženýrů/ pozn. aut., to ani po naší stížnosti nevadilo. Také doklad k žádosti o dodatečné povolení nelegální stavby se pokusil žalovaný vydávat za znalecký.
Ovšem, byl to elaborát zaměstnance jeho vlastní firmy, který byl v té době i odpovědným zástupcem. Byl to účelový výrobek závislého pracovníka k zakrytí chyb pana šéfa, který zjevně nevěděl, že šlo o nepovolenou stavbu. Nevěděl dokonce, že na ní pracovali dělníci pana jednatele. A netušil, že na stavbě se vede něco jako „Stavební deník“. Ale zato věděl, jak se píše „znalecký“ posudek. Svůj „odborný“ posudek pozorně vybavil úvodní klauzulí, že se stavebníkem není v příbuzenském vztahu a opatřil ho veselým tříbarevným provázkem.
Jak je možné, že se i další znalecké projekty diametrálně lišily v zásadních technických faktech?
Neměli by takoví „pseudoznalci“ vracet se zákazem činnosti svá kulatá razítka? Za deset let trvání sporu o odstranění nezákonné stavby bylo totiž vytvořeno několik znaleckých posudků s naprosto s odlišnými závěry. Asi se dá za lež zaplatit i znalci.
Kde je etický profesní kodex?
Jedním z počinů napadeného stavebníka černé stavby byla jeho záměrná absence při návštěvě obou zničených nemovitostí. Tři nezávislí znalci navštívili za naše nemalé finance místo černé stavby a odjeli s nepořízenou. Žalovaný prostě nepřijel a nevpustil je do svého rozestavěného domu.
Pohled na uřezané laťoví střechy a ubouraný dům ze západní strany
Ptáte se na následek?
Celý rok jsme marně čekali na vypracování nezávislého posudku. Místo něj jsme opět obdrželi Usnesení o prodloužení lhůty k jeho vypracování. Ustanovený znalecký ústav totiž nemohl pro jednání žalovaného, který nerespektoval pokyn soudu stran součinnosti při vyhotovování znaleckého posudku, provést zadaný úkol v celém rozsahu. Opětovné místní šetření si vyžádalo nutnost opětovného prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku. Soud proto lhůtu k vypracování posudku prodloužil. Poučení: Proti tomuto usnesení NENÍ odvolání přípustné.
Jak je možné, že žalovaný svévolně nerespektoval nařízení soudu a nehrozil mu za to žádný postih?
Přitom postih možný byl. Soud mu mohl uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 korun, a to i opakovaně. Nestalo se tak.
Pochybnosti o postupu úřadů jsme přitom neměli jen my. Na nedostatky v celé kauze později upozornila i veřejně odvysílaná reportáž a vyjádřil se k nim také ombudsman.
O to těžší bylo zbavit se pocitu, že člověk a jeho hořký osud se v podobných případech snadno promění jen v číslo jednací.
Navrhuji tvrdé postihy za obstrukce pro všechny, kteří vědomě porušili zákon. Jedině tak si gauneři, pro které jsou vytvářeny děravé zákony, rozmyslí vědomě a cíleně mařit chod spravedlnosti. Za absenci u soudních řízení, záměrné klamání úřadů a vědomé uvádění v omyl by měly padat kontumační výroky soudců.
Ovšem důvodně. Ne jen v případech, kdy si chtějí pouze zjednodušit práci. Jedině tak ta stará slepá stařena prozře a nebude si dávat zuby na noc do skleničky. Se společností, kde se tak skvěle daří nepravostem a justice je bezzubá a slepá, není totiž zcela jistě něco v pořádku.
Náš příběh měl nakonec překvapivý konec.
Po deseti letech sporů jsme se práva v podobě, v jaké jsme si představovali, nedomohli. Soudní řízení nám vzalo obrovské množství času, energie, nervů i peněz. Přesto přišel okamžik, který nikdo z nás nečekal.
Člověk, který stál na druhé straně sporu, se nakonec rozhodl náš poškozený dům odkoupit. Za původní cenu.
Díky tomu jsme mohli uzavřít jednu z hypoték, které jsme byli nuceni po celou dobu souběžně splácet, a definitivně za touto bolestnou kapitolou udělat tečku.
Přesto nelituji, že jsme se bránili. Kdybychom to tehdy vzdali, nesli bychom si pocit křivdy celý život. Takhle si z celé zkušenosti odnáším alespoň jedno poznání:
Spravedlnost nemusí vždy přijít ze soudní síně. Někdy si k člověku najde cestu oklikou.
Dnes, s odstupem let, už ve mně nezůstává ani tak hněv jako spíše údiv nad tím, kolik sil může člověku vzít něco, co sám nezavinil. V době, kdy se nám narodila nejmladší dcera a starali jsme se o čtyři děti, jsme místo klidného rodinného života řešili soudy, úřady a nekonečné posudky.
Náš architekt tehdy upozorňoval, že vzniklé úžlabí mezi domy by náš dům dlouhodobě poškozovalo zadržováním vody a sněhu. Měl pravdu. Stejně jako měl pravdu v tom, že některé škody už nelze jednoduše vrátit zpět.
Pan Ing. arch. Josef Grubner už bohužel není mezi námi. Na onen svět si však odnesl náš nesmírný vděk za pomoc, kterou nám poskytoval bez nároku na odměnu, a dočkal se i šťastného konce celé kauzy. Stejně tak Ing. Karel Hegenbart, který nám po celou dobu stál po boku a pomáhal bez nároku na honorář.
Nakonec se podařilo uzavřít kapitolu, o které jsme si dlouho mysleli, že nikdy neskončí. Dnes už více než deset let žijeme v novém, zdravém a krásném domově.
Když si na tehdejší události vzpomeneme, stále nám běhá mráz po zádech. Ne kvůli samotné stavbě, ale kvůli tomu, jak snadno se může obyčejný člověk ocitnout v soukolí systému, který ho nedokáže ochránit.
Přesto v nás dnes převládá vděčnost. Za lidi, kteří při nás stáli. Za to, že jsme vydrželi.
A za to, že jsme si dokázali vybudovat nový domov tam, kam už stín té staré křivdy nedosáhne…
