Článek
Cítíte se psychicky v pohodě nebo jste za tu dobu zestárli o několik desetiletí a přestal vás bavit život?
Cítíte se absolutně vyhořelí?
Zjistili jste za tu dobu, že tolik obávaný virus vás poznamenal mnohem méně, než nesmyslné a zmatečné restrikce s cílem zlikvidovat lidem životní úroveň, podnikání a pošlapat jim důstojnost a city?
Rozpadla se vám rodina, necítíte se komfortně mezi lidmi a je vám vlastně nejlépe v samotě se svými bolestmi duše? Mohla bych o tom vyprávět. Ovšem, pokud by mi to pláč dovolil…
Přesto jedeme dál v zajetých kolejích. Začalo to otázkou, kdo víc škodí státu, Zeman či Babiš? Nebo Fiala?
Pokračovalo další: Roušky nosit ano či ne? Očkovat se, nebo ne? Vlajky Ukrajiny a přehnaná okázalost pomoci na každém kroku ano či ne? Kdo je větší vyvrhel, Putin nebo Zelenskyj? Nebo narcistní Trump?
A pokračujeme dál… Dopady na psychiku lidí tady jsou jako memento.
Celou zimu jsme topili drahým dřevem. Rozhodně menší zlo než drahý plyn či elektřina. Nějak jsme nevyšli, a tak jsem zajela pro pár špalků ke známému.
Zastavila jsem natankovat benzín na pumpě za skvělou cenu 40,10. Na dnešní dobu přímo přepych. Došla jsem ke kase, kde jsem stála sotva tři minuty. Potřebovala jsem si zhodnotit novou kartu, pumpařka byla vlídná.
Najednou dovnitř vletěl mladý muž a vykřikl: „Čí je ta Alfa venku?“ V mžiku mi hlavou přilétlo, že mě někdo naboural nebo vykradl. Vyděšeně jsem očima zapátrala po svém autě, do kterého v posledních dnech benzín jen kapu. Co se děje, chtěla jsem vyběhnout ke stojanům? „No, já jen, že dlouho čekám, dělejte!“ vyprskl hněvivě.
Než jsem stačila odpovědět, z milé pumpařky se stala naštvaná: „No a co??? Všichni musíme někde čekat. Paní má právo si v klidu zaplatit!“
Zapadl do oprýskané dodávky a vztekle sledoval každý můj pohyb, když jsem usedla do auta a odjela.
Takových příkladů bych mohla uvést více. To všechno, co žijeme, posvěcuje vláda, jedna i ta druhá a třetí… Sociopati a psychopati, kteří mezi lidi záměrně zaseli semeno nenávisti a zla. Neměli by ujít spravedlivému trestu. Za všechny ty jizvy na duších, které nám i našim dětem beztrestně způsobují.
Oni vědí a tiše doufají, že se to nestane. Protože nám dvěma vzteklým psům předhodili jedinou kost. Zatímco se o ni rveme, s úsměvem můžou škodit dál…
Zde jsou slova odborníka:
Vzrostly deprese, úzkosti, domácí pití, násilí i počty tělesných onemocnění.
A na závěr k zamyšlení rukou psaná báseň klasika.
Společnost se nezmění, to musí každý sám
Zkusme si na ta slova vzpomenout, až zase budeme kohokoli zaníceně kritizovat a kamenovat v diskusích na sociálních sítích pro jeho názor.
Když začneme každý u sebe, svět se změní.
Uvidíte.
***
Píšu jak cítím a umím a je to můj život. Jsem šťastná, že ho společně sdílím s vámi a ve svých knihách. Naleznete je na mém autorském profilu.
