Bez Rusů to není fér? A co sportovci z Venezuely, ty porazit nemusíme?

V diskusích pod sportovními výsledky se v poslední době rozmohl takový nešvar. Pokaždé, když český hokejista zvedne nad hlavu pohár nebo biatlonistka vyhraje zlato, objeví se skupina „expertů“ s okřílenou větou: „No jo, ale bez Rusů to není ono. Není to pravá výhra, když tam nebyli ti nejlepší.“

Tento argument se tváří jako vrchol sportovní objektivity. Jako by dotyčným šlo jen a pouze o ryzí kvalitu soutěže. Jenže při bližším pohledu se tato logika hroutí jako domeček z karet.

Pojďme si říct jedno prosté číslo: 117. Přesně tolik států světa nebylo zastoupeno na poslední zimní olympiádě. Slyšeli jste snad někoho protestovat, že výsledky jsou neplatné, protože na startu chyběla Ghana, Peru, Americké Panenské ostrovy nebo Americká Samoa?

Všechny tyto země přitom na minulých hrách své zástupce měly a o účast na zimním svátku mají evidentní zájem. Pokud je podmínkou „regulérnosti“ účast všech silných hráčů, proč se tak úzkostlivě řeší jen jedna konkrétní země? Pokud mi někdo tvrdí, že výhra není stoprocentní, protože chybí jeden stát z východu, proč mu nevadí absence Ghany nebo Venezuely? Je to skutečná péče o úroveň sportu, nebo jen podivná politická nostalgie maskovaná za fair-play?

Sportovní historie je plná absencí. Někdo nepřijede kvůli zranění, někdo neprojde kvalifikací, někdo nemá na letenku a někdo – jako v tomto případě – dostane distanc za to, že jeho země hrubě porušila pravidla mezinárodního společenství.

Nikdy v historii se ale vítěze nikdo neptal, kdo všechno v ten den v šatně chyběl. Vítěz je ten, kdo splnil podmínky, dostavil se na start a proťal pásku jako první. Tečka. Tvrdit, že zlato z mistrovství světa má „menší váhu“, protože se ho neúčastnil někdo, kdo momentálně nesmí hrát, je urážka všech sportovců, kteří do toho dali maximum.

Představte si to v malém: Fotbalista dostane červenou kartu za to, že zmlátil protihráče. Nikdon pak netvrdí, že výhra soupeře „není fér“, protože ten zmlácený tým nebyl v plné sestavě. Naopak – všichni chápou, že agresor na hřišti nemá co dělat a jeho absence je trestem, který si sám zavinil.

Proč to u Ruska najednou někteří lidé vidí jinak? Pokud se stát rozhodne rozpoutat válku a porušit olympijské příměří, jeho sportovci prostě přicházejí o privilegium měřit síly s ostatními. Je to jejich problém, ne problém zbytku světa.

Vítězství proti komukoliv, kdo má tu čest stát na startovní čáře, je vždy stoprocentní. Pokud někdo cítí potřebu devalvovat úspěchy našich sportovců jen proto, že v tabulkách chybí trikolóra agresora, pak mu nejde o sport. Jde mu o politiku.

A pokud trváte na tom, že bez kompletního světa není soutěž fér, tak příště prosím nezapomeňte v komentářích uronit slzu i za ty Venezuelany. Protože bez nich to, podle vaší logiky, taky „není ono“.