Článek
Před pár týdny jsem psal o nesmyslném plánu vedení nejen celé Prahy, ale i jednotlivých městských částí, že vyřeší problém s parkováním botičkami. Psal jsem, že botičky žádné místo neuvolní a v podstatě nejefektivnější sankční řešení je odtah. A hle radní pro dopravu pan Hřib pár dní na to přišel s nápadem posílit i odtahy vozidel. Já nevěřil svým očím a téměř jsem mu tleskal. Ale tím ono sdělení bohužel nekončilo. Pokračovalo tím, že strážníci dostanou plán plnění, kolik takových odtahů mají v určitém časovém období nařídit. A já chtěl brečet. Ne štěstím. Zoufalstvím.
Jako vážně, byli ti lidé, co o takových věcech rozhodují, někdy v Praze? Nebo jinak byli se někdy v Praze projít pěšky, nebo i projet autem, nebo čímkoliv a dívali se, co se v tom městě děje? To jsou jednotlivé radnice opravdu slonovinové věže, ze kterých není vidět dolů? Nebo jsou bezradní a taková rozhodnutí mají předstírat činnost? Já opravdu nevím.
Proč jsou dané normy na udílení pokut hloupost? To je jednoduché. Pokud má být hlavní parametr plnění jejich povinností, tak se zaměří primárně na toto a budou se snažit normu splnit co nejdříve, ať mají po zbytek služby klid a nemusí se stresovat, že by náhodou nesplnili. A pokutovat budou bez přemýšlení za sebemenší pochybení bez ohledu na to, zda ono pochybení nějak narušuje pořádek, či zda ona pokuta něco řeší. Takže logicky naběhnou ve správný čas na známá místa a budou se chovat jako tvrdí drábové. Vyberou si, co potřebují, a pak se uklidní a většinou začnou přemýšlet, zda udělit někomu pokutu, nebo jestli to spraví domluva. Prostě být lidští.
Za toto může utkvělá představa, že lidský život jde vměstnat do tabulek. A když to nejde po dobrém, tak to tam dostat násilím. Ale tak to nefunguje. Dle mého skromného názoru má být jednotkou úspěšnosti plnění úkolů strážníků relativní pořádek ve svěřeném regionu, a ne množství vybraných pokut. Zároveň páni radní mají umožnit obyvatelům svých městských částí v nich bezpečně žít, čerpat různé služby a místním podnikatelům podnikat a mít možnost své provozovny zásobovat zbožím. Protože ty tabulky na pokuty znamenají, že aktivní strážníci budou trestat každé ráno pekaře, který přivezl čerstvé pečivo do místního obchodu. Možná neparkuje správně, ale když jiná možnost není, tak takto zastavit mnohdy prostě musí. On si tu zastávku nevymyslel. Když obci nevadí ten obchod, má mu umožnit i zásobování bez sankcí. To samé, pokud si nějaký resident objedná nákup. Má existovat možnost pro tuto službu někde v docházkové vzdálenosti zastavit a nákup doručit. A nebo těmto službám nastavit nějaká pravidla. Ale oni nechají řeku živelně téct a snaží se jí chytat rukama.
Naši zastupitelé jsou ti, co určují pravidla hry. Oni mají znát své město, či městskou část. Proto se nechali zvolit. Chtěli tu práci dělat, tak ať jí dělají, ale pořádně a ať to má smysl. Strážníky nemá smysl příliš kritizovat. Oni se chovají přirozeně, jak by se choval každý z nás na jejich místě. Řídí je lidé, kteří nevědí kudy kam a tlačí na ně, aby vybírali ty pokuty. Protože pokuty jsou peníze pro město.
