Článek
Když se v médiích objeví zpráva, že 96letý řidič způsobil nehodu, při níž zemřel cyklista, emoce rychle vzplanou. Hned se ozývají hlasy: „Už je příliš starý na řízení!“, „Měli těm starcům zakázat řídit!“ Je to pochopitelná reakce – tragédie bolí a hledáme rychlé řešení. Ale než začneme volat po plošných opatřeních, měli bychom se zastavit a podívat se na věc střízlivě.
Jednotlivý případ, ať je sebevíc smutný, není dostatečným důkazem pro změnu pravidel. Klíč leží jinde – ve statistikách a v tom, jak se naše společnost mění.
Zvyšuje se počet seniorů při nehodách?
Představme si situaci: Senior v pokročilém věku sedne za volant, možná přecení své síly a zaviní nehodu. Je to alarmující. Ale co když se podíváme na čísla?
V Česku skutečně přibývá nehod, na kterých se podílejí starší řidiči. Senioři nad 65 let se stále častěji účastní dopravních nehod, ať už jako viníci nebo oběti. Dle dat PČR šlo o 28 % usmrcených seniorů při nehodách oproti 15 % v roce 2011, což je významný nárůst. Ale je to proto, že jsou senioři jako řidiči nebezpečnější, nebo je za tím něco jiného?
Za vším hledej demografickou křivku
Jak některým již hbitě došlo, důvodem je demografická křivka. Naše populace stárne. Ke konci roku 2023 bylo v Česku přes 1,5 milionu řidičů starších 65 let – to je zhruba čtvrtina všech oprávněných řidičů. Před dvaceti lety bylo seniorů v populaci výrazně méně, a tedy i méně za volantem.
Když se dnes podíváme na silnice, není překvapením, že potkáváme více starších šoférů, čímž logicky roste i počet nehod, na kterých se podílejí. Ale větší počet neznamená automaticky větší riziko na hlavu.
Není lepší zakázat auta úplně?
Naše společnost se neustále vyvíjí. S novými technologiemi rostou i jejich rizika. Před 150 lety, když všichni jezdili na koních a v povozech, se nedělo zdaleka tolik nehod jako nyní. Měli bychom se tedy vrátit zpátky k bezpečné jízdě na koni?
Pochybuji, že najdete jednoho člověka, který vám seriózně odpoví ano. Musíme jako společnost přijmout, že lidé umírají a umírat budou. A že technologický růst a s ním spojená rizika nikdo nezastaví. I když se o to Evropská unie a v historii Sovětský svaz snažili, snaží a budou snažit.
Dává vůbec zavedení horního věkového limitu smysl?
Zavést horní věkový limit by mohlo znít jako jednoduché řešení, ale realita je složitější. Věk sám o sobě není spolehlivým ukazatelem schopností. Někdo může být v 96 letech fit a pozorný, zatímco jiný v 60 letech už za volant nepatří.
Aktuální systém pravidelných zdravotních prohlídek po 65. roce a poté každé dva roky od 68 let je pokusem tuto individuální variabilitu zohlednit. Možná by stálo za to ho zpřísnit nebo lépe vymáhat, ale plošný zákaz řízení nad určitý věk by mohl být spíš diskriminační než efektivní.
Navíc, odebrat seniorům řidičák není jen otázka bezpečnosti, ale i kvality života. Pro mnohé je auto klíčem k nezávislosti, zejména na venkově, kde veřejná doprava často nestačí. Pokud bychom je připravili o volant, museli bychom jim nabídnout reálnou alternativu.
Takže co z toho plyne?
Tragédie jako smrt cyklisty pod koly 96letého řidiče nás nutí přemýšlet. Ale místo skoku k rychlým závěrům bychom měli spoléhat na data. Stárnoucí populace přirozeně přináší více seniorů na silnice, a s tím i více nehod seniorů. Řešením ale není panika ani plošná omezení.
Lepší infrastruktura, vzdělávání řidičů všech věků a individuální posuzování schopností by mohly udělat víc než věkový strop. Jednotlivé případy nás mají varovat, ne však rozhodovat za nás.
Anketa
Zdroje:
