Článek
Další ročník Českého lva je konečně za námi. V pořadí 32. ceremoniál, který se konal 8. března 2025 v pražském Rudolfinu, přinesl přehlídku dotovaných projektů, kde si filmaři plácají po ramenou a děkují státu za štědré příspěvky. Letošní večer ovládl film Vlny Jiřího Mádla, který si odnesl sedm sošek, včetně té za nejlepší film, režii a scénář. Moderátorem byl youtuber Karel „Kovy“ Kovář, který se snažil dodat ceremoniálu moderní nádech, ale ani jeho energie nemohla zakrýt, že Český lev zůstává spíš klubem pro zasvěcené než oslavou skutečného umění.
Vlny jako dotovaný šampion
Nebylo žádným překvapením, že Vlny, historické drama o Československém rozhlase v roce 1968, zametly s konkurencí. S 14 nominacemi a sedmi cenami – včetně hereckých sošek pro Táňu Pauhofovou a Stanislava Majera – se snímek stal hvězdou večera. Ale co na tom, že je to technicky solidní film? Za desítky milionů z veřejných peněz by měl být minimálně sledovatelný. Skutečnost, že si odnesl tolik ocenění, jen podtrhuje, jak moc Český lev favorizuje velké, dobře zafinancované projekty. Kde jsou ceny pro opravdu nezávislé tvůrce, kteří nemají za zády Státní fond kinematografie?
Druhá v pořadí, Amerikánka Viktora Tauše, posbírala 13 nominací a několik cen, například za kostýmy a scénografii. Opět jde o snímek, který by bez tučné státní podpory sotva spatřil světlo světa. A pak tu máme Mord nebo Metodu Markovič: Hojer, každý s deseti nominacemi, ale jen drobečky v podobě technických cen. Jasný signál: pokud nemáte rozpočet na úrovni malého městského úřadu, na hlavní sošky zapomeňte.
Kovy: Moderní fasáda staré hry
Kovy se letos poprvé postavil na pódium jako moderátor a přinesl s sebou svůj youtuberský šarm. Snažil se rozhýbat atmosféru, která jinak připomíná spíš muzejní výstavu, a občas to i fungovalo – jeho ležérní styl byl osvěžující oproti obvyklé strnulosti. Ale ani Kovy nemohl zachránit podstatu Českého lva: soutěž, kde se točí pořád stejná jména a kde ocenění spíš potvrzují kariérní kontakty než uměleckou odvahu. Hudební doprovod od DJ NobodyListen měl dodat moderní vibe, ale v kombinaci s rudolfinským křišťálem to působilo spíš jako bizarní kontrast.
Systém, kde vyhrávají peníze, ne nápady
Český lev 2025 znovu ukázal, že jde o systémovou frašku. Filmy jako Vlny nebo Amerikánka nejsou špatné – ale nedivte, když dostanete 15 mega od státu. Velká jména, velké rozpočty, velké dotace. Herecké ceny pro Pauhofovou a Majera? Jasně, jsou to profíci, ale jejich výkony jen dotvářejí obraz snímku, který měl od začátku našlápnuto na úspěch díky produkčním možnostem.
Celý večer provázela aura sebechvály. Pocta Mariu Klemensovi a Karlu Smyczkovi za přínos kinematografii byla milá, ale i ta zapadla do narativu „oslavujeme své“. Mezitím se v zákulisí šušká, kolik stály jednotlivé projekty a jak moc se filmaři spolehli na granty. Daňoví poplatníci platí, akademici tleskají, a skutečná kreativita zůstává někde na okraji.
Zbytečná tradice bohužel pokračuje
Český lev 2025, vedený Vlnami a Kovyho moderací, byl přesně tím, čím bývá každý rok: výstavní skříní českého filmového establishmentu. Sedm cen pro Vlny je možná zasloužených – ale co to vypovídá o soutěži, kde vítězí hlavně ti, kdo mají nejlepší přístup k veřejným penězům? Možná by stálo za to přestat lvy rozdávat a místo toho podpořit tvůrce, kteří netvoří jen proto, aby zaplnili žádosti o dotace. Ale to by asi bylo příliš radikální požadovat.
