Článek
Koncesionářský poplatek je skrytá daň
Každý, kdo vlastní televizi nebo rádio, musí platit koncesionářský poplatek, ať ČT sleduje, nebo ne. To není dobrovolný příspěvek, ale povinná platba vynucená státem – de facto daň. V roce 2025, kdy si lidé mohou vybrat z nepřeberného množství zdrojů informací, je absurdní nutit občany financovat jednu konkrétní instituci. Proč by měli platit za něco, co mnozí nepoužívají? To je jako kdybychom všechny občany nutili platit si Netflix. Nesmysl.
Trh s médii je dostatečně velký
Český mediální trh je v roce 2025 rozmanitý a konkurenceschopný. Soukromé stanice jako Nova, Prima a Barrandov, zpravodajské weby typu Seznam Zprávy, iDNES nebo Aktuálně.cz, a stovky nezávislých tvůrců – od youtuberů po podcastery – nabízejí obsah pro liberály i konzervy.
Není nutné aby ČT zajišťovala informovanost občanů. Trh už dávno dokázal, že si poradí sám. Proč tedy uměle udržovat státního obra, když soukromý sektor plní stejnou roli efektivněji a bez zátěže pro daňové poplatníky?
Iluze objektivity
ČT se pyšní svou „veřejnoprávní“ rolí a slibuje objektivitu. To je ale jen marketingový tah. Žádný člověk – ať už novinář, nebo redaktor – nemůže být zcela nestranný. Osobní názory a preference se vždy promítají do výběru témat, formulací otázek či způsobu prezentace.
Kritici ČT často kritizují její příklon k aktuální vládě a kritický postoj k Babišovi, což je nejspíš pravda. Pokud by se jednalo o soukromé médium, tak to není žádný problém. Všichni víme, že třeba iDnes podporuje Babiše a naopak Aktuálně.cz jej spíše kritizuje. Platit za iluzi neutrality je zbytečné a drahé, když si diváci mohou vybrat média, která jejich pohled reflektují.
Hrozba ovládnutí populisty – Slovensko jako varování
Stačí se podívat na Slovensko, kde se veřejnoprávní média po nástupu populistických vlád proměnila v propagandistické nástroje. Česká televize není imunní vůči stejnému osudu.
Pokud by se k moci dostala strana s autoritářskými sklony – třeba ANO Andreje Babiše –, ovládnutí ČT by bylo otázkou času. Změna zákona nebo složení Rady ČT by stačila, aby se z „nezávislého“ média stal státní megafon. Zrušení ČT by tuto hrozbu eliminovalo – žádná veřejnoprávní televize, žádný prostor pro zneužití.
Nedostatek motivace inovovat a být efektivní
Protože ČT nemůže zkrachovat, chybí jí motivace přizpůsobovat se divákům nebo šetřit. Její příjmy jsou zajištěny poplatky, takže nemusí bojovat o přízeň publika ani hledat nové způsoby, jak být efektivní.
Soukromá média naopak žijí z reklamy a zájmu diváků – pokud selžou, skončí. Tato dynamika nutí inovovat a držet krok s dobou. ČT však zůstává v pohodlné bublině, kde absence konkurence znamená stagnaci. Proč by měla vymýšlet nové formáty, když její existence je garantována státem?
Pokřivuje volný trh a škodí konkurenci
ČT nejenže přežívá na úkor daňových poplatníků, ale také narušuje volný trh. Dotovaný obsah, který nabízí zdarma, vytváří nekalou konkurenci pro soukromé subjekty. Například podcasty musejí bojovat o posluchače a sponzory, zatímco ČT si může dovolit produkovat podobný obsah bez ohledu na jeho rentabilitu. Tím podkopává ty, kteří se snaží uspět na trhu bez státní podpory. Volný trh by měl být o rovných šancích – ČT je ale hráč, který hraje podle jiných pravidel.
Závěr
Česká televize je přežitkem, který nemá v moderní době ospravedlnění. Koncesionářský poplatek je skrytá daň, mediální trh je dostatečně silný, objektivita je nedosažitelná, hrozba populistického zneužití visí ve vzduchu a absence konkurence ji činí neefektivní. Navíc škodí volnému trhu a pošlapává úsilí nezávislých tvůrců. Je čas ji zrušit – dřív, než se stane nástrojem v rukou dalšího mocichtivého politika. Trh si poradí sám, a občané taky.
