Článek
Studio Ghibli je japonské animační studio známé filmy jako Spirited Away nebo My Neighbor Totoro. Jejich styl se přes noc stal senzací. Díky nástrojům umělé inteligence, jako jsou Midjourney nebo DALL-E, zaplavují sociální sítě obrázky inspirované jejich stylem.
Fanoušci nevytvářejí jen scény z filmů, ale i originální nápady – třeba historické postavy nebo vlastní fotky přetvořené do Ghibli stylu.
Tento boom však rozděluje společnost na dva tábory. Je to oslava umění, nebo jeho krádež za bílého dne?
Pohled fanoušků: Kreativita v hlavní roli
Pro mnohé je generování Ghibli obrázků způsob, jak vzdát hold studiu. AI jim umožňuje experimentovat, co třeba „Leonardo da Vinci v Ghibli stylu malující v mlze“?
Nebo „Miloš Zeman jmenující novou vládu Petra Fialy za covidu“?
„Je to jako fanfikce v obrazech,“ píše uživatel na X. „Propojuji historii s uměním a sdílím svou vášeň.“ Fanoušci tvrdí, že tím nikomu neubližují a jen rozšiřují Ghibli komunitu. Bez jejich nově generovaného umění by Ghibli Studio zaniklo, takhle se dál šíří jeho odkaz.
Pohled kritiků: Kde je hranice?
Naopak kritici vidí etické a právní otazníky. Ghibli styl je unikátní dílo Hayao Miyazakiho a jeho týmu a AI ho často používá bez souhlasu.
„I když je to DaVinci v Ghibli lese, pořád je to jejich rukopis,“ argumentuje článek o autorských právech.
Pokud by se takové obrázky prodávaly – třeba na tričkách – mohlo by to vést k obrovským právním problémům. Studio Ghibli zatím mlčí, ale jeho ochrana vlastního odkazu naznačuje nesouhlas.
Proč autorská práva v podobě duševního vlastnictví nedávají smysl?
Koncept duševního vlastnictví, který má chránit autorská práva, je v digitální éře stále více zpochybňován. Na první pohled se zdá logický – umělec vytvoří dílo, a to by mělo být jeho. Ale když se podíváme blíže, začíná být jasné, že myšlenka „vlastnit“ nápad nebo styl je spíš iluzí než realitou.
Vezměme si Ghibli mánii: fanoušci generují obrázky inspirované stylem studia, ale je to opravdu krádež, nebo jen přirozený vývoj umění?
Umění vždycky stavělo na inspiraci.
Historicky se umělci učili kopírováním mistrů – například renesanční malíři napodobovali své učitele, aby zdokonalili svůj styl. Dnes AI dělá něco podobného: bere existující data a vytváří něco nového. Kritici to označují za porušení práv, ale co když je to jen moderní forma učení a sdílení?
Dříve se také kreslíři animáků durdily nad příchodem digitální animace a označovali ji jako brak. Nyní je digitální tvorba přirozenou součástí naších životů.
Duševní vlastnictví předpokládá, že informaci lze patentovat, ale v praxi se myšlenky šíří, míchají a transformují – ať už to autor chce, nebo ne. Co kdyby si někdo nechal patentovat slovo „Ahoj“ nebo „Ano“?
Digitální éra umělců
V digitálním světě je kontrola nad šířením informací téměř nemožná. Jakmile je dílo online, kdokoliv ho může stáhnout a poslat dál. Ghibli styl, ať už je chráněný nebo ne, žije dál v myslích fanoušků a v algoritmech AI. Pokusy ho „vlastnit“ působí jako boj s větrnými mlýny.
Možná bychom místo lpění na autorských právech měli přijmout, že umění je společné a jeho skutečná hodnota není v exkluzivitě, ale v tom, jak inspiruje další generace.
V éře, kdy se umění tvoří digitálně, je třeba přehodnotit, co „duševní vlastnictví“ vůbec znamená – a jestli vůbec dává smysl ho prosazovat.
Anketa
Jak generovat Ghibli obrázky?
Chcete se přidat? Je to snadné.
Stačí použít generátor obrázků a zadat popis jako „Abraham Lincoln v Ghibli stylu stojící u rybníka“. Důležité je přidání klíčového slova jako „Ghibli estetika“ nebo „Ghibli Studios style“ a doladit výsledek. Je to zábava a ukázka, jak AI míchá historii s uměním.
Generátory obrázku jsou již v každé umělé inteligenci. Doporučuji ChatGPT od OpenAI, Grok od xAI nebo Gemini od Googlu.
Závěr: Co je duševní vlastnictví?
Ghibli mánie je důkazem, jak technologie mění pohled na umění. Ať už jste pro, nebo proti, jedno je jasné: hranice mezi inspirací a krádeží umění se stírají. A duševní vlastnictví? Možná není tak úplně vlastnictvím.
Umění žije dál, přetváří se a šíří – ať chceme, nebo ne.
