Článek
Jan Lipavský, dosavadní ministr zahraničí, se chystá na velký politický posun. Po odchodu z Pirátů míří na kandidátku Spolu, překvapivě nikoli za TOP 09, ale za ODS, kde má v Praze zabrat pozici číslo tři. Tuto informaci získali zpravodajové ze Seznam Zpráv a následně ji potvrdil oficiální účet ODS na X:
V letošních sněmovních volbách bude Jan Lipavský kandidovat v dresu ODS! pic.twitter.com/5QzHdtvVan
— ODS (@ODScz) March 5, 2025
Muž, který si jako šéf diplomacie vydobyl respekt na mezinárodní scéně, teď zjevně hledá nový způsob, jak zůstat u moci a hájit české zájmy. Jeho kariéra je působivá, ale tento krok vyvolává otázku: Jde mu skutečně o hodnoty, nebo spíš o pohodlné místo u státní kasy?
Od Pirátů k ODS: Ideály stranou
Lipavský kdysi vstoupil do politiky pod pirátskou vlajkou, která slibovala svobodu, transparentnost a boj proti zkostnatělým strukturám. Jako ministr zahraničí se mu dařilo – jeho podpora Ukrajiny, tvrdý postoj k Rusku a obratné manévrování v EU i NATO z něj udělaly respektovanou tvář české politiky. Jenže teď, když opouští Piráty a místo obhajoby svých někdejších ideálů se přidává k ODS, začíná to vypadat spíš jako pragmatický kalkul.
ODS, strana dlouhodobě spojená s politickým establishmentem a přístupem k veřejným zdrojům, není zrovna místem, kde by člověk čekal pirátského rebela. Není to náhodou důkaz, že Lipavský chce hlavně zůstat napojený na státní rozpočet, místo aby riskoval kariéru mimo politické koryto? Jeho volba ODS před TOP 09 jen posiluje dojem, že jde o strategii zajištění teplého místečka s přístupem k prachům z eráru.
Úspěchy ano, ale za jakou cenu?
Nikdo nemůže Lipavskému upřít, že jako ministr exceloval. Jeho diplomatické úspěchy – od posílení českého hlasu v Bruselu po získání uznání na světové scéně – jsou nepopiratelné. Česko díky němu nebylo jen tichým přihlížejícím, ale aktivním hráčem. Přesto jeho politická cesta budí pochybnosti. Odejít z Pirátů v době jejich krize a nato se přidat k silné ODS není jen změna kurzu – je to signál, že jeho priority se možná posunuly od hájení ideálů k udržení přístupu k veřejným penězům.
Když se podíváme na jeho kariéru, vidíme talentovaného politika, ale také někoho, kdo si pečlivě hlídá, aby nezůstal mimo systém. Kritici by mohli říct, že místo boje za změnu, kterou Piráti slibovali, teď volí jistotu státního platu a vlivu. A co jeho voliči? Přijmou, že jejich někdejší hrdina teď spíš hledá stabilitu v ODS, nebo v tom uvidí jen dalšího politika, co se drží u žlabu?
Kdo mu dá hlas?
Otázkou zůstává, kdo Lipavského v roce 2025 podpoří. Pirátští voliči mu hlasy sotva dají – jeho odchod a přechod k ODS, straně, proti níž často bojovali, je pro ně spíš zradou než logickým vývojem. Voliči Spolu, zejména ti naklonění ODS, ho mohou přivítat jako zkušeného diplomata, ale není bez rizika. Pro konzervativní jádro ODS může být Lipavský příliš levicový a rebelantský. Jeho liberální postoje a pirátská minulost se s konzervativními hodnotami strany ne vždy shodují.
Pražští voliči, kteří ho znají jako ministra, ho možná ocení za výsledky, ale budou ochotni přehlédnout, že teď preferuje státní systém před nezávislou politikou? Jeho šance závisí na tom, zda ho ODS dokáže prodat jako svého, aniž by ztratila vlastní identitu.
