Článek
Císař Rudolf II., známý svou excentrickou povahou a vášní pro umění i vědu, patřil mezi nejzajímavější panovníky raného novověku. Jeho dvůr v Praze se stal centrem učenosti, mystiky a alchymie. Jedním z největších císařových snů bylo objevení elixíru života, který by mu zajistil nesmrtelnost. Jaké pokusy podnikal, aby tohoto cíle dosáhl?
Rudolf II. a jeho fascinace alchymií
Rudolf II. (1552–1612) byl císař Svaté říše římské a český král, ale více než politika ho zajímala věda, umění a zejména alchymie. Na svém dvoře shromáždil největší alchymistické mozky té doby, včetně Johna Dee, Magistra Kelleyho či Michaela Sendivogia. Věřil, že alchymie není jen o přeměně kovů ve zlato, ale také o objevení univerzálního léku – kamene mudrců, který měl zajistit věčné zdraví a mládí.
Pokusy o výrobu elixíru života
V honbě za nesmrtelností Rudolf podporoval mnoho experimentů. Alchymisté na jeho dvoře zkoušeli různé metody, jak syntetizovat kámen mudrců, který měl údajně schopnost přeměnit obyčejné kovy na zlato a zároveň poskytnout elixír života. Některé z pokusů zahrnovaly destilaci podivných substancí, smíchávání exotických přísad a experimenty s rtutí a sírou.
Jedním z nejznámějších alchymistů byl Edward Kelley, který tvrdil, že vlastní tajemství výroby elixíru života. Kelleyho výzkumy však skončily neúspěchem a jeho život tragicky – byl uvězněn a zahynul při pokusu o útěk.
Mystika, astrologie a Rudolfův odklon od reality
Kromě alchymie byl Rudolf II. silně ovlivněn astrologií a okultismem. Na svém dvoře měl mnoho věštců a astrologů, kteří mu sestavovali horoskopy a tvrdili, že mohou předpovědět jeho budoucnost. Tyto záliby vedly k rostoucím pochybnostem o jeho duševním zdraví a nakonec i k jeho politickému pádu.
Rudolfův odkaz
Navzdory neúspěchům jeho alchymistických snah zanechal Rudolf II. v historii nesmazatelnou stopu. Jeho podpora věd a umění pomohla k rozvoji renesanční Prahy, která se stala jedním z nejvýznamnějších center vědy té doby. I když nesmrtelnosti nedosáhl, jeho jméno a fascinace alchymií přežily dodnes jako příklad jedné z největších posedlostí lidské historie.
