Článek
Veřejné mínění, jakkoliv ho můžeme shledat (ne)důvěryhodným, působí zejména na sociálních sítích a mediálních portálech dojmem lavinového efektu, hraničícího přímo s davovým šílenstvím, strhávajícím se sebou lidi všech společenských vrstev, pohlaví nebo věku. Ovšem, nikoliv politického světonázoru, který je v tomto ohledu docela signifikantním.
Jak to?
Ačkoliv to může znít předpojatě, v utvrzení si názoru třeba na válku na Ukrajině (byť v tomto případě by spíš pasovalo označení válka o Ukrajinu, než cokoliv jiného), většině jednoduše stačí zmínit stranické triko a už ví, jaké postoje člověk zastává, přičemž se tahle početná skupina nevyhýbá cejchování s využitím různých slovních novotvarů.
V čem vězí problém?
Proč je vůbec tahle válka spouštěčem tak masivního průchodu negativních emocí a proč tolik lidí až s fanatickou zarputilostí věří prokazatelně lživým a snadno vyvratitelným nesmyslům? Z logiky věci je přece jasné, že by si nikdo znatelně menší a slabší nezačal s někým, kdo jej řádově převyšuje. Ve všem. Řečeno fotbalovým příměrem - copak by si divizní klub, třeba ze Slezska, dovolil vyzvat k souboji některého z gigantů evropského fotbalu s nadějí na jednoznačné vítězství?
Ukrajina s 37 mil. obyvatel proti zemi, která má o 100 mil. obyvatel a tudíž i vojenských (personálních, materiálních) zdrojů víc. Tedy průpastný nepoměr. Neexistuje žádná pozemská, ani mimozemská síla, přinutivší slabšího jedince vykročit dobrovolně přímo do spárů nicoty.
Prezident Ruské federace, Vladimír Putin, se nechal před Vánoci v roce 2021 slyšet, že prý se cítí ohrožen. Tedy nikoliv on sám, ale jeho země s nejvyšším počtem vlastněných jaderných hlavic na světě a druhou světově nejpočetnější armádou. Taky vám to přijde zcela absurdní? No a dva měsíce nato se dal tenhle masivní kolos do pohybu a zákeřně napadl… Nikoliv soběrovného, jak by se slušilo a patřilo. Ne, ne, kdepak.
Za dob moskevského knížetství podnikali jeho vládcové krvavé válečné výpravy do okolních autonomních území, které pak násilně anektovali. Nejspíš se také cítili být ohroženi i přes všeobecně známou vojensko-teritoriální dominanci.
Zde se také nabízí otázka k zamyšlení, proč Rusko dlouhodobě kraluje žebříčku rozlouhou největších zemí světa. Nejspíš proto, že se dějinami přecpávalo svými sousedy natolik, až si na tom vypěstovalo chorobnou závislost.
Kdo tomuhle může fandit?
Němčina má na to výraz Hasshändler (obchodníci s nenávistí). Nepochybně na stávající situaci, kdy atmosféra ve společnosti víc a víc houstne a stává se pomalu nesnesitelnou, parazitují různé politické, či zájmové spolky a jednotlivci, kteří se ji snaží využít pro vlastní sebeprezentaci a zapsání se do povědomí veřejnosti, ačkoliv sami vůbec nemusí vyloženě zastávat prezentované názory.
Jedna část, řekněme, podnikavců, to bere jako prostředek k přitáhnutí mediální pozornosti, jež je pak výrazně zúročena v osobních aktivitách, prevážně obchodního a finančního charakteru.
Na druhé straně jsou pak ti, které přitahuje výhradně ideologie a touha zničit systém, zcela nekomfortní pro jejich seberealizaci. Zapomínají ovšem na to, že když se stanou součástí něčeho mnohem destruktivnějšího, velice snadno je to může spolknout. Revoluce nejednou uměly požírat své děti velice prozíravým způsobem…
