Článek
Otázkou zůstává, odkud novinářka Pokorná smazané komentáře získala, jaký měla k tomu motiv a co je nejdůležitější, proč zprávu zveřejnila bez toho, aby Turkovo autorství zcela prokázala.
Nicméně, i kdyby za těmi výroky stál FT, kdo dal novinářům pravomoce stavět se do pozice veřejných žalobců a na základě toho si vynucovat výkon domnělé spravedlnosti po svém?
Kdo má tedy ve státě skutečnou moc - soudy a policie, nebo novináři? Takzvaní „strážní psi demokracie“ přebírají kontrolu nad občany, politiky, soudci i policií, ale kdo kontroluje samotné novináře? A je tohle ještě demokracie, nebo spíše už mluvíme o mediokracii - bezmezné vládě médiálních a zájmových skupin?
Psát a říkat tak, jak člověku „narostl zobák“, se již nesmí veřejně a v soukromí pouze tak, aby to nebylo slyšet. Případ Filipa Turka nám odhaluje v celé své zrůdnosti mediální mašinerii, která semele každého, kdo jen nepatrně vybočuje z davu a pod maskou demokracie, tolerance a humanismu mu bez nejmenšího soucitu nasazuje psí hlavu.
