Článek
V čele přemyslovského státu se Vladivoj nečekaně objevil zřejmě na podzim roku 1002, poté co byl ze země poprvé vyhnán zmíněný ukrutník Boleslav III. Ryšavý.
Letopisec Dětmar z Merseburgu konstatuje ve své kronice: „Po vyhnání knížete Boleslava přijali Češi za svého knížete Vladivoje, muže, který dříve pobýval v Polsku a byl dosazen s podporou polského knížete.“
Podle kronikáře byl kníže v Čechách přijat „jednomyslně pro příbuzenství a velkou sympatii“. Dodnes se neví, proč to byl právě Vladivoj, kdo vystřídal Boleslava na trůnu. Z dynastického hlediska existovali totiž mnohem způsobilejší nástupci. A sice Ryšavcovi mladší bratři Jaromír a Oldřich. Ti však v knížectví nebyli přítomni, jelikož před svým psychopatickým bratrem utekli do Bavorska, kde našli azyl u římského krále Jindřicha II.
V Čechách zřejmě v té době existovaly dvě soupeřící skupiny velmožů. Jedna byla orientována na Polsko a druhá na Německo. Skupina, prosazující na knížecí stolec právoplatného následníka Jaromíra, neměla v tu chvíli potřebnou sílu. Proto dostal přednost Vladivoj, za kterým stál polský vládce Boleslav Chrabrý.
O Vladivojově původu mnoho nevíme. Z Dětmarových slov lze usoudit jen to, že přišel z Polska a byl s vládnoucím rodem Přemyslovců nějak spřízněn. Nevíme kde se narodil a jak byl starý. Spekuluje se, že mohl být mladším bratrem polského knížete. V tom případě by byl jeho otcem Piastovec Měšek a matkou Doubravka, dcera českého knížete Boleslava II. Tato domněnka však není podložena písemnými prameny. Rovněž není nic známo o manželce a případných potomcích Vladivoje.
Mohla být Vladivojovou matkou skutečně Doubravka? Pokud Vladivoj pocházel z Polska a zároveň byl příbuzným Přemyslovců, pak se tato varianta jeví jako velmi pravděpodobná.
Vladivojova krátká vláda na přelomu let 1002 a 1003 se kryje s údobím zápasu mezi polským knížetem Boleslavem I. Chrabrým a římským králem Jindřichem II. Oba chtěli ovládat střední Evropu. Morava možná již byla v moci polského panovníka a Čechy se staly předmětem politického tlaku.
Ve velice krátké době Vladivoj pochopil, do jakého vroucího kotle se dostal. Po úvodních sympatiích na něho možná čeští velmoži začali zle dotírat. Jedni vyžadovali důslednou orientaci na Polsko, jiní hrozili návratem Ryšavce a další dávali nepokrytě Vladivojovi najevo, že právoplatní dědicové rodu Jaromír a Oldřich jsou sice v Německu, ale jednoho dne se jistě vrátí. Vladivoj se musel rozhodnout na kterou kartu vsadí, pokud si chtěl své postavení v čele státu udržet.
V listopadu český kníže odjel do Řezna na říšský sněm. Nevíme, jestli akce, kterou zde podnikl, byla z jeho hlavy anebo k ní byl vybídnut. Faktem však zůstává, že požádal římského krále Jindřicha II. o udělení Čech v léno. Tímto krokem si chtěl pojistit knížecí stolec. Zřejmě se bál návratu právoplatných přemyslovských dědiců Jaromíra a Oldřicha. Král Jindřich žádosti českého knížete samozřejmě vyhověl.
Vladivojův chlebodárce Boleslav Chrabrý ale nadšen nebyl. Počítal s Čechy jako spojenci v boji proti novému římskému králi. Nedosadil přece Vladivoje do Prahy proto, aby se stal Jindřichovým vazalem.
Vladivojův krok měl samozřejmě politický dopad i na suverenitu státu. Čechy se staly lenním územím říše. Od nynějška potřeboval český vládce nejen podporu své družiny a velmožů, ale i souhlas římsko-německého panovníka.
České knížectví tedy bylo zase o něco více svázáno s říší. Onen zlatý obojek samozřejmě přinášel i výhody v podobě pomoci při obranných akcích a podílu na kořisti při společných výbojích.
Zároveň však umožňoval razantním německým vládcům zasahovat do vnitřních záležitostí Přemyslovců. Je ovšem pravdou, že vždy záleželo na tom, kdo zrovna stál v čele českého státu a do jaké míry byl ochoten plnit pokyny mocných sousedů.
Římská říše na přelomu 10. a 11.století. V této době Boleslav Chrabrý ovládl Moravu a chystal se z říšského svazku vytrhnout i Čechy. Napoprvé se mu to nepodařilo i díky tomu, že Vladivoj dal knížectví v léno římskému králi Jindřichovi II.
Další měsíce vlády polského příbuzného již nic nového nepřinesly. Vladivoj se nezapsal do historie ani jako slavný vojevůdce, ani jako moudrý státník. Nevybojoval žádnou slavnou bitvu a nezískal žádné území. Místo toho se v prvním měsíci roku 1003 doslova upil k smrti.
Kronikáři Vladivojův konec zhodnotili takto: „Byl natolik oddán pití, že sotva vydržel bez vína jediný den; jeho tělo bylo zničeno nestřídmostí.“
Jiný letopisec zase napsal: „Vždy žízní trápen byl tak, že ani hodinu bez pití trvati nemohl.“
Vladivoj zemřel asi poměrně mladý. Pokud byl mladším bratrem Boleslava Chrabrého, mohlo mu být kolem třiceti let.
Hned po jeho smrti začalo nové období bojů o český knížecí stolec. Nejprve přispěchal Jaromír, pak se krátce znovu dostal k moci Boleslav III. Ryšavý a následně obsadil Čechy samotný Boleslav Chrabrý.
Místo posledního odpočinku českého knížete Vladivoje není známo, nicméně historici předpokládají, že jeho pohřeb se uskutečnil někde v Praze nebo v oblasti přemyslovské hradské soustavy.
Zdroje:
Petr Hora, Toulky českou minulostí 1, 1985
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
