Článek
Josef II. byl synem Marie Terezie. Vydal spoustu dekretů a nařízení. Sedláci ho zbožňovali, protože zrušil nevolnictví. Ze stejného důvodu ho neměla ráda šlechta. Církev ho nechovala v lásce, protože rušil kláštery. Měšťané ho chválili za rozvoj měst. Není ale ten, co by se zavděčil všem.
Ve Brně si němečtí obyvatelé Josefa považovali, a proto mu v roce 1892 nechali na Lažanského náměstí (dnešním Moravském náměstí) postavit monumentální bronzové sousoší před Německým domem. Na vysokém masivním podstavci stál císař a na bocích podstavce seděly alegorické sochy Tolerance a Obchodu.
Autorem pomníku císaře Josefa II. byl brněnský rodák Anton Brenek. Nadaný sochař německé národnosti žil a tvořil ve Vídni. Práci si u něj objednal spolek německých měšťanů. Prostředky pro výstavbu byly vybrány formou dobrovolných příspěvků. Velkými dárci byly například magistrát města, První moravská spořitelna a řada dalších organizací.
Co se ale nestalo. V říjnu 1918 se Rakousko-Uhersko rozpadlo a vzniklo Československo. Horkokrevní legionáři o rok později při příležitosti prvního výročí republiky napjali svaly a v noci potají habsburského císaře strhli. Za vandalský čin nebyl nikdo potrestán. Tehdejší úřady využily situace a obnovu pomníku již nepovolily. Naopak nařídily rozebrání kamenného podstavce.
Socha byla odvezena a zakopána v prostoru městských jatek na Křenové ulici. Naštěstí nebyla poškozena natolik, aby v budoucnu nemohlo dojít k jejímu restaurování.
V roce 1947 byl zapomenutý císař objeven při stavebních pracích. Ohně protihabsburských vášní již neplanuly tak silně, a tak byl Josef vyzvednut ze země a převezen k renovaci na fakultu architektury v Rybářské ulici. Stalo se tak zásluhou přivolaného sochaře Vincence Makovského, který sochu opravil a umístil na zahradě fakulty.
V roce 1988 došlo k dalšímu posunu. Hlavní architekt Ústavu národního zdraví Karel Volavý vyvinul iniciativu, díky které se podařilo v rámci rekonstrukce psychiatrické léčebny v Brně – Černovicích umístit císaře Josefa do parku tohoto ústavu. Habsburk dostal nový podstavec a stojí tu dodnes. Je volně přístupný veřejnosti v denních hodinách a prý není třeba mít obavy, že areál je součástí léčebny.
Císař je na zahradě psychiatrického ústavu téměř tři desítky let. Přítomnosti Josefa si zaměstnanci považují. Podle vyjádření vedení z roku 2001 má socha v areálu své opodstatnění, neboť Josef II. dal už v roce 1783 v Zemské nemocnici u sv. Anny v Brně zřídit psychiatrické oddělení. Je také známo, že osvícený císař zakázal jako jeden z prvních evropských panovníků takzvané „vymítání ďábla“ krutým tělesným týráním nevinných mentálně postižených osob a nařídil jejich odborné léčení.
Další dvě sochy z památníku byly dlouhou dobu umístěny pod brněnskou katedrálou svatého Petra a Pavla v Denisových sadech. Po rekonstrukci sadů však byly sochy restaurovány a přestěhovány roku 2005 do městského parku Lužánky, kde trůní doposud. Mužská postava byla vytvořena jako personifikace obchodu a postava ženy jako ztvárnění tolerance.
Umístění alegorických postav z Josefova sousoší do parku v Lužánkách také nebylo náhodné. Rozsáhlý městský park totiž nechal založit právě habsburský panovník. Veliký pozemek bývalé jezuitské zahrady věnoval Josef II. městu Brnu v roce 1786.
Další kapitolu příběhu putujících soch napsali v roce 2018 radní městské části Brno-střed, když schválili záměr navrátit pomník císaře Josefa do centra. Nikoliv však na původní místo na Moravském náměstí ale na mnohem menší Dominikánské náměstí před Novou radnici.
Návrh přestěhovat Josefa z psychiatrické léčebny do historického středu města byl jistě zajímavý. Nicméně Dominikánské náměstí, jehož rekonstrukce se právě chystala, bylo pro sousoší poněkud malé. Původní památník byl vysoký zhruba devět metrů a dosáhl by tak až oknu prostředního patra radnice.
Poměrně razantně se tehdy vyjádřil ke snaze vedení městské části architekt Petr Hrůša:
„Je to zvěrstvo. Ta socha se sem vůbec nehodí. Potřebuje prostor. Sousoší je nádherné a Josef II. byl velký panovník. Brno si ho určitě zaslouží, ale ne na Dominikánském náměstí, a ještě na kopci, což sochu opticky zvětší.“
Jinému architektu Davidu Mikuláškovi, majícímu na starosti veřejný prostor, naopak umístění Josefa před Novou radnicí nevadilo. Uvedl, že náměstí potřebuje vertikální prvek.
Historici k tomu také řekli své. Nejvíce vzpomínali na Josefovo rušení klášterů, které mimo jiné postihlo i řeholníky z řad dominikánů. Postavit sochu radikálního císaře právě na náměstí historicky spojeném s tímto řádem se některým z nich zdálo krajně nevhodné.
Dominikánské náměstí s Novou radnicí.
Zastupitelé nakonec vyhlásili anketu občanů. Do hlasování se zapojilo celkem 1170 lidí, 545 hlasovalo pro umístění sochy, 625 hlasujících bylo proti. Poměrně těsnou většinou 53 % hlasů bylo obnovení památníku Josefa II. na Dominikánském náměstí odmítnuto. Vedení města výsledek respektovalo.
Od té doby zatím žádná další iniciativa vedoucí k sestěhování soch na nějaké jiné místo ve středu Brna nebyla vyvinuta. Domovský park Josefova pomníku na Moravském náměstí byl také revitalizován a na původní sochy nezbylo místo. Tam, kde kdysi stál Německý dům se sochou habsburského císaře, je nyní rozsáhlá vodní plocha, které se začalo říkat „brněnské moře“.
Brněnské moře se rozlilo v místě, kde stál až do jara 1945 Německý dům. Ten byl ze strany česky mluvících obyvatel Brna vnímán jako nesympatická bašta němectví a později i nacismu. Po jeho vyhoření na konci války byla později za socialismu na tomto místě vybudována kašna ve tvaru pětiúhelníku, z níž po zemi vybíhaly cípy červeného asfaltu, což celkově vytvářelo tvar rudé pěticípé hvězdy. Nynější vodní plocha je alespoň apolitická.
Má smysl obnovovat pomník habsburského panovníka, který zrušením nevolnictví a vydáním tolerančního patentu přispěl ke zrodu moderní občanské společnosti?
Najde se v Brně místo, které by mohlo být důstojným a historicky i proporcionálně vhodným prostředím pro obnovené sousoší?
Anebo by snad bylo lépe ponechat sochy tam, kde jsou nyní?
To jsou otázky, které zodpoví budoucnost. Příští časy nám také napoví, jestli je naše společnost již natolik dospělá, aby nepodléhala vášním a emocím, které ji při každé změně režimu vedly k ničení soch, namísto toho, aby tyto mlčenlivé svědky doby uchovala příštím generacím.
Josef II. si bezesporu úctu Brňanů zaslouží. Ať už zůstane osamocen v léčebně, anebo se někdy v budoucnu setká se svými bronzovými dvojčaty.
Anketa
Zdroje:
