Článek
Proč se tak stalo? A proč tak náhle? Byla řevnivost mezi potomky mocného Svatopluka opravdu hlavní příčinou pádu velké říše?
Legenda nám říká, že Svatopluk těsně před svou smrtí nechal k sobě povolat své syny a požádal je, aby nejprve zlomili jednotlivé pruty, což se jim samozřejmě podařilo a poté svazek prutů, který však zlomit nešel.
Co si mohli Svatoplukovi synové více přát? Jak lépe mohl starý otec demonstrovat svornost. Každý učitel jistě potvrdí, že svazek prutů byl skvělou názornou pomůckou pro vysvětlení významu bratrské jednoty. Leč snažení starého pána přišlo vniveč. Zrno nepadlo na úrodnou půdu. Nastala modelová situace, která se v naší historii opakuje s železnou pravidelností. Obraz rozhádaných bratří a smějícího se protivníka k ní neodmyslitelně patří.
Synové Svatopluka byli podle pověsti tři. Takto jsou zobrazováni i při pokusu zlomit svazek prutů. Historicky jsou však doloženi pouze dva. O jejich původu příliš nevíme. Dědic knížecího stolce Mojmír možná pocházel podle pozdní nedoložené zprávy z kroniky Historia Moraviae z manželství Svatopluka a Ludemíry. Jeho mladší bratr Svatopluk se prý narodil poslední Svatoplukově ženě Gisele. Ta údajně byla sestrou krále Arnulfa, takže mladý Svatopluk byl synovcem východofranského vládce.
Třetí potomek, který je uváděn pouze v legendách, se měl jmenovat Predslav. Nevíme o něm téměř nic, snad jen to, že mohl pocházet z manželství Svatopluka a jeho manželky Svatožizně, která snad byla z Čech. Jméno tajemného potomka je uvedeno v Cividalském evangeliu hned za jmény Svatopluka a Svatožizně.
Podle některých historiků mohla po Predslavovi dostat své původní jméno nynější Bratislava. Slovenská metropole prý byla v dávné historii jmenována jako Preslava. Tyto úvahy vychází z objeveného nápisu „Preslavva“ na velmi starých bratislavských mincích a také z názvu „Preslavvaspurch“ uvedeného v Altašských análech. Odtud už byl jen kousek k následnému německému pojmenování Pressburg a slovenskému Prešporok. Pokud Predslav existoval, je možné, že vládnul svému údělu z hradiště na tomto místě. Ale to jsou opravdu jenom spekulace.
Vraťme se raději k historicky potvrzeným knížatům Mojmírovi a Svatoplukovi. Na jaře roku 894 převzal Mojmír II. dědictví po otci a začal vládnout velké moravské říši. Mladšímu bratrovi Svatoplukovi byl předurčen úděl v Nitranském knížectví.
S lehkou nadsázkou můžeme říci, že čerstvý nitranský vzduch měl na údělníky neblahý vliv. V Nitře začali usilovat o větší slávu a začaly je napadat hříšné myšlenky. V Nitře se kdysi se dostala do sporu knížata Mojmír a Pribina, v Nitře také započal odboj proti strýci Rostislavovi samotný Svatopluk. Jeho mladší syn jednal nakonec úplně stejně. Navzdory krásné pohádce o svazku prutů.
Rozbroje mezi sourozenci na konci devátého století hrály v mojmírovské dynastii jistě svou roli. Přesto se domnívám, že jsou poněkud přeceňovány. Bratrovražedné boje se přece táhnou našimi dějinami jako červená niť a nevedly vždy ke katastrofě. Není sice chvályhodné závidět sourozencům, ale domnívám se, že nepřátelství mezi Mojmírem a Svatoplukem nebylo jedinou a možná ani ne hlavní příčinou rozvratu mojmírovského státu.
Starý Svatopluk zemřel na jaře roku 894. Ještě před svou smrtí musel po předchozím míru znovu zápasit s východofranským králem Arnulfem a také musel čelit prvním nájezdům Maďarů. V srpnu 893 Arnulf vojensky napadl Moravu, ale byl neúspěšný a málem padl do zajetí. Po této nezdařené výpravě však sebou vzal biskupa moravské diecéze Wichinga, který mu pak vzhledem ke své znalosti místních poměrů dobře posloužil jako rádce. Diecéze zůstala sedm let neobsazena.
Král východních Franků a bavorský vévoda Arnulf nepochybně přispěl svojí politikou k oslabení Velké Moravy. Na obraze je se svým malým synkem Ludvíkem.
Na podzim roku 894, tedy již po smrti Svatopluka, uzavřeli Moravané s Arnulfem mír. Důvodem byly zesilující útoky ze strany nomádských Maďarů, kteří při svém tažení v létě poplenili Panonii a dosáhli až na bavorské území. O maďarských krutostech se píše ve Fuldských letopisech: „Avaři, kteří si říkají Maďaři, se dostali přes Dunaj a napáchali jen samá zvěrstva. Vraždili muže, staré ženy a chytali mladé dívky, které odvlekli jako dobytek, a proměnili celou Panonii v poušť.“
Přítomnost divokých Maďarů v Panonii měla pro Moravu ještě jeden velmi nepříznivý dopad. Byly totiž narušeny tradiční obchodní cesty a jejich následný odklon vedl k částečné izolaci Moravy, pro kterou byl výnos z obchodu nezanedbatelným zdrojem příjmů.
Oslabení Moravy využili někteří vazalové. V červenci roku 895 poselstvo českých kmenů vedené Přemyslovcem Spytihněvem a snad Slavníkovcem Vitislavem odjelo na říšský sněm do Řezna, kde se poddalo franskému panovníkovi. Oslabení moravského státu o dva roky později využily i srbské kmeny, jejichž předáci také požádali Arnulfa o ochranu.
Ztrátou platících vazalů přišel Mojmír o další pravidelný přísun peněz a zboží. Neuspokojivá finanční situace říše pak vedla i k vnitřním rozporům.
Pro rozvoj každého státu je zásadní přítomnost silného vládce, který je zároveň zdatným vojevůdcem, moudře se rozhoduje a dokáže řešit krize.
Byl takovým panovníkem sotva třicetiletý Mojmír? Jeho mladičký bratr Svatopluk si to nemyslel. Popichován mazaným strýcem Arnulfem začal kout pikle proti staršímu sourozenci.
Mezi bratry došlo k vážné rozepři, která začala ochromovat politické dění v zemi. Svatopluk navštívil roku 897 strýce Arnulfa a zavázal se být jeho spojencem. Po této věrolomné zradě vyslal Mojmír proti Svatoplukovi vojsko. Nemohl však se zrádným bratrem skoncovat, protože Arnulf svého synovce podpořil protiútokem.
Na přelomu let 898 a 899 se Frankové snažili definitivně Mojmírovu moc zlomit. To se jim však nepodařilo a následně Mojmír Svatopluka zajal. Ten byl ale záhy osvobozen a poté se uchýlil zřejmě natrvalo do Bavorska.
Na začátku desátého století se Mojmírovi podařilo alespoň částečně konsolidovat moc na zbylém území říše. Byla obnovena církevní správa, když na žádost knížete vyslal papež na Moravu své legáty, kteří zde vysvětili nového moravského arcibiskupa.
V lednu roku 901 pak Mojmír uzavřel s Bavory mír na říšském sněmu v Řezně. Hlavním důvodem byly další útoky nomádských Maďarů, které ohrožovaly obě země. Následujícího roku pak následoval další prudký útok Maďarů na Moravu. Tehdy ještě Mojmír divokým hordám odolal.
Aby toho nebylo málo, tak na začátku desátého století údajně ještě přišly povodně. Vzhledem k tomu, že významné velkomoravské centrum poblíž Mikulčic bylo zbudováno v údolní nivě řeky Moravy a další hradiště Pohansko mezi rameny řeky Dyje, náhlé změny toku řek a jejich slepých ramen mohly být pro hradiště a jejich okolí osudné. Větší záplavy jistě narušily každodenní život obyvatel, zemědělskou produkci i obchod.
Jedno z nejvýznamnějších velkomoravských center-Mikulčice
Poslední panovník Velké Moravy Mojmír II. to opravdu neměl lehké. Možná nedosahoval velikosti svého otce, ale takové rány jdoucí bezprostředně po sobě by asi neustál ani sám veliký Svatopluk.
Mezi lety 905-906 Maďaři znovu útočili. Boje se měly odehrávat snad v okolí Nitry, ale i na jižní Moravě. Podle archeologických nálezů byla tehdy pravděpodobně vypálena a vyrabována hradiště v Mikulčicích, Pohansku, Strachotíně a u Znojma. V létě roku 907 pak došlo k rozhodující krvavé bitvě u Bratislavy. Velká Morava byla definitivně rozvrácena a zprávy o další existenci kdysi mocné říše v kronikách nenajdeme.
Takto vypadalo bydliště prostých Moravanů. Rychlým maďarským jezdcům nedělalo problém tato skromná obydlí proměnit v popel (Pohansko u Břeclavi)
A jaký byl osud posledních známých členů vládnoucího rodu? Historici se přiklánějí k názoru, že Mojmír při bojích s Maďary padl. Nikde však není jeho skon zaznamenán. Stejně tak není nikde zachycen konec mladičkého Svatopluka. Oba dva z historie zmizeli beze stopy. Rovněž nic nevíme o jejich manželkách nebo potomcích.
Je ovšem zajímavé, že ve franských pramenech se lze dočíst o jistém hraběti Mojmírovi a urozeném muži Svatoplukovi, kteří žili v Bavorsku ve dvacátých a třicátých letech desátého století. Že by shoda jmen? Anebo to byli opravdu oni? Obávám se, že v případě Mojmíra by to vůbec nedávalo smysl. Možná se tedy mohlo jednat o Svatopluka, případně další členy rodu. Anebo taky o úplně jiné urozené pány z Moravy.
A jak plynul život obyvatel moravských hradišť na troskách říše za přítomnosti divokých Maďarů?
Pravděpodobně se v omezené míře zachovaly zbytky samostatné státní organizace a Morava dál žila svým životem. Maďarští bojovníci, kteří byli kolem roku 942 zajati ve Španělsku, říkali o své zemi, že na severu sousedí s Moravou.
V Kosmově kronice je zase zmínka o moravském biskupovi Vracenovi, datovaná ještě do pozdější doby. Tato skutečnost naznačuje, že moravská církevní organizace dál fungovala.
Na Moravě tedy místní velmožové zřejmě nějakým způsobem udržovali chod státu až do doby, kdy území dobyl český rod Přemyslovců.
Také na Slovensku po zániku Velké Moravy přetrvával význam bývalých velkomoravských žup v Nitře a Bratislavě. Jejich předáci se podíleli na formování nového uherského státu. Slovenské území zůstalo relativně samostatné až do dvanáctého století, kdy se stalo nedílnou součástí Uher.
Zdroje:
Československé dějiny v datech – kolektiv autorů, 1986
