Článek
Dne 30. ledna 1933 byl Adolf Hitler jmenován německým kancléřem. Tento okamžik se stal klíčovým milníkem v dějinách 20. století a odstartoval cestu k nejtemnějším kapitolám moderní historie. Jak se stalo, že vůdce extremistické strany získal moc v demokratickém státě? Byla to politická prozíravost, nebo osudová chyba, která stála miliony životů?
Politická krize a vzestup NSDAP
Německo se na počátku 30. let potýkalo s hlubokou ekonomickou krizí a vysokou nezaměstnaností. Demokratický systém výmarské republiky byl v troskách a lidé začínali hledat radikální řešení. NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) využila situace a v roce 1932 se stala nejsilnější stranou v parlamentu, přestože neměla většinu.
Prezident Paul von Hindenburg dlouho odmítal Hitlera jmenovat kancléřem, považoval ho za demagoga a nevhodného politika. Jenže konzervativní politici v čele s Franzem von Papenem se domnívali, že Hitlera mohou využít a „ochočit“, aby ovládli vládu. Právě oni nakonec přiměli Hindenburga k rozhodnutí, které se ukázalo jako katastrofální.
Den, který změnil dějiny
Ráno 30. ledna 1933 se Hitler dostavil do prezidentského paláce v Berlíně. Hindenburg mu oficiálně předal moc jako říšskému kancléři. Ve stejný den večer prošel Berlínem mohutný pochod nacistů s hořícími pochodněmi. V ulicích panovala euforie mezi příznivci Hitlera, zatímco odpůrci začínali tušit blížící se katastrofu.
Jak Hitler zničil demokracii
Hitler se dlouho netajil svými skutečnými plány. Již v únoru 1933 vypukl požár Říšského sněmu, což nacisté využili jako záminku k potlačení opozice. Během několika měsíců zlikvidovali všechny demokratické instituce a z Německa se stala totalitní diktatura.
Následovalo:
✔ Zákaz opozičních stran a politických svobod
✔ Nucená „Gleichschaltung“ – sjednocení všech institucí pod nacistickou kontrolu
✔ Vytvoření koncentračních táborů pro odpůrce režimu
✔ Militarizace země a příprava na válku
Během několika let Hitler proměnil Německo v agresivní válečný stroj, který rozpoutal druhou světovou válku a způsobil největší genocidu v dějinách – holokaust.
Osudová chyba, nebo nevyhnutelný vývoj?
Jmenování Hitlera kancléřem je dodnes považováno za jednu z největších politických chyb historie a učebnicový příklad selhání demokracie. Mnozí věřili, že ho lze ovládat, ale realita byla opačná – brzy ovládl on je. Jakmile získal moc, už ji nepustil. Do šesti let rozpoutal druhou světovou válku, která stála život desítky milionů lidí. „Nikdy znovu“ není jen fráze. Je to připomínka toho, že demokracie musí být bráněna – protože když jednou padne, návrat zpět už nemusí být možný.
