Bhola 1970: den, kdy moře pohltilo deltu

V noci na 12. listopadu 1970 se nad Bengálským zálivem zvedl vítr a voda, jakou nízké ostrovy delty Gangy a Brahmaputry neunesly. Bouřková vlna přelila hráze a zaplavila osady v tehdejším Východním Pákistánu (dnešní Bangladéš). Do rána bylo jasné, že nejde o další cyklon, ale o nejhorší tropickou cyklónu, jakou moderní svět pamatuje: záplavy zabily stovky tisíc lidí, odhady mluví o 300–500 tisících obětí.

Bhola se zrodila nad teplou vodou Bengálského zálivu 8. listopadu a pak mířila na sever. Teplé moře ji krmilo energií a bouře sílila, až se před přistáním vytvořilo jasné oko. Vrchol přišel krátce před 12. listopadem, kdy dosahovala zhruba rychlosti větru 180–200 km/h (100–110 kt) – to odpovídá zhruba hurikánu 3. kategorie.

Co znamená tlak 960 hPa? U tropických cyklon platí jednoduché pravidlo: čím nižší tlak uprostřed bouře, tím silnější vítr kolem oka. Bhola měla odhadovaný centrální tlak kolem 960 hPa, tedy výrazně níž než běžných ~1013 hPa na hladině moře. Ten tlakový „spád“ táhl vítr dovnitř a zvedal mořskou hladinu.

Proč je zrovna Bengálský záliv tak krutý? Záliv je mělký a tvar pobřeží připomíná trychtýř. Když se silná bouře přiblíží v době přílivu, vodu doslova natlačí do delty. Proto se u Bhola nejednalo primárně o vítr, ale o bouřkovou vlnu, která přelila nízké ostrovy. NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration – americký Národní úřad pro oceán a atmosféru.) a WMO (World Meteorological Organization – Světová meteorologická organizace) připomínají, že rozhodující byl právě nárůst hladiny moře při landfallu 12. listopadu 1970.

Poznámky k jednotkám (aby bylo jasno):
– 1 uzel (kt) ≈ 1,852 km/h; meteorologové v Indickém oceánu často uvádějí vítr v kt.
– hPa = hektopascal, jednotka tlaku; běžný „normální“ tlak u hladiny moře je ~1013 hPa.

Úřady o bouři věděly a varování formálně vydaly, jenže k lidem se nedostalo včas ani srozumitelně. NOAA popisuje, že meteorologická služba varovala pobřežní oblasti, ale jen pár lidí reagovalo – chyběly přístřešky, doprava a část obyvatel hrozbu nepochopila.

Komunikace byla děravá. Do éteru šel tzv. „great danger signal“, jenže řada lidí si z minulosti pamatovala jiné číslování a význam signálů, proto byl výsledkem zmatek. Dobové zprávy i pozdější shrnutí popisují, že bez jasné interpretace a místního tlumočení varování selhalo.

Technika nepomohla, protože radar v Chittagongu byl podle místních analýz měsíc před cyklonem poškozený a neopravený, takže nedokázal bouři včas sledovat. Když se přidala noc a příliv, lidé na ostrovech už neměli jak a kam ustoupit.

A nakonec prostá překážka – kdo měl varovat poslední míli? Na nízkých ostrovech chyběly silnice, lodě i vyvýšené stavby. Řada komunit neměla žádný kanál, kterým by se zpráva dostala od státní meteorologie až do vesnice.

Na Bhole nebyl nejhorší vítr, ale voda. Tropická cyklóna před sebou „natlačila“ moře k pobřeží – tomu se říká bouřková vlna. Když se potká se přílivem a míří do trychtýřovitého Bengálského zálivu, hladina vyletí ještě výš. U Bhola dosáhla bouřková vlna zhruba až 9 metrů, což je hodnota, která sama o sobě vysvětluje, proč nízké ostrovy neměly šanci.

Proč je tahle delta tak zranitelná? Je plochá a nízko nad mořem, bez přirozených bariér, a samotný tvar pobřeží funguje jako nálevka: zužuje se směrem na sever, takže voda nemá kam uhnout a hromadí se. Studie k Bengálskému zálivu potvrzují, že jeho tvar běžně zesiluje bouřkové vlny, zvlášť když bouře přichází od jihu až jihovýchodu.

Co přesně lidi zaplavilo? Ne tsunami, ale tzv. storm tide – součet přílivu a bouřkové vlny. V noci 12. listopadu 1970 to znamenalo, že se už tak vysoká vlna svezla na přílivu a přelila nízké, hustě osídlené pobřeží v tehdejším Východním Pákistánu.

Největší ránu zasadil životu po bouři každodenní provoz: pitná voda v nádržích a studnách byla kontaminovaná slanou vodou a bahnem, takže lidé řešili žízeň a hygienu dřív než cokoliv dalšího. Následovalo riziko střevních nákaz a potřeba rychle rozdat tablety na dezinfekci vody.

Na obživu dopadla katastrofa dvojitě. Pole byly zasolené a zásoby zrní zničené, takže i ti, kdo přežili, neměli z čeho vařit a neměli co zasít. Rybářům zmizely lodě i sítě a mnoho přístavků, kde se sušily ryby nebo skladovalo palivo, lehlo popelem či bylo odplaveno.

Doprava pomoci byla sama o sobě operací: silnice byly rozervané, mostky chyběly a na izolované ostrovy se dalo dostat jen loděmi nebo ze vzduchu. Provizorní tábory vznikaly na kouscích vyšší půdy, kde lidé čekali na léky, plachty a rýži. Místní správci, dobrovolníci a rodiny tak týdny řešili základní věci – vodu, ošetření, přístřeší – zatímco následná sklizeň byla v nedohlednu.

Zdroje: Ganges-Brahmaputra delta cyclone | Flooding, Bangladesh, Destruction | Britannica

45th Anniversary of the Bhola Cyclone - NOAA's Atlantic Oceanographic and Meteorological Laboratory