Článek
Krátká noc mezi podzimem a zimou. Halloween připadá na 31. října, zatímco Samhain začíná 1. listopadu – na Den všech svatých. V keltském roce jde o zlom, kdy světlo ustupuje tmě a rok se „láme“ do své chladné poloviny. Samhain patří k čtyřem sezónním „quarter days“ (čtvrtním dnům), které vyznačovaly rytmus hospodářství i rituálů. Tohle dvojité datování – večer Halloweenu a ráno Samhainu – vysvětluje, proč se dnes slaví „strašidelná“ noc právě na přelomu října a listopadu.
Co je Samhain?
Samhain je uzávěr sklizně a vstup do chladné poloviny roku – čas, kdy se podle irské tradice hranice mezi světy ztenčuje a duše zemřelých se vracejí domů. Národní muzeum Irska popisuje Hallowe’en/Samhain jako „ghost night“/„spirit night“, kdy se lidé vyhýbali nočním cestám a k večeru se drželi u rodiny. K atmosféře patřily věštecké hry a zkoušky štěstí, zatímco stůl zdobila podzimní úroda – ořechy a ovoce, které se zapojovaly i do her.
Smysl svátku stojí na přelomu: od práce na poli k bilancování a k rituálům pro ochranu a přízeň do nové „temné půlky“. Samhain tak není jen „strašidelná noc“, ale především sezónní mezník s vlastní logikou – konec sklizně, začátek zimy a čas věštění o tom, co přijde.
Oheň, převleky a ochrana
Velké ohně byly společným „štítem“ – měly odhánět neklidné síly a chránit komunitu v přechodu do temné půlky roku. Popisy kořenů Halloweenu uvádějí kopcové vatry, které se rozsvěcovaly právě proto, aby se světlem a hlukem odradily zlé bytosti.
Převleky a masky sloužily jako záměna identity: lidé se „zakrývali“, aby je bloudící duchové nepoznali nebo aby s nimi splynuli – odtud se vyvinula dnešní tradice kostýmů.
Národní muzeum Irska připomíná, že šlo o „ghost night“/„spirit night“ – noc, kdy se lidé drželi pospolu a vyhýbali se nočním cestám, často s drobnými ochrannými a věšteckými zvyky u rodinného stolu.
Ikonická halloweenská scéna s „snap-apple“ hrou
Jídlo a hry
Samhain se slavil tím, co dům dal – hlavně podzimní úrodou. Národní muzeum Irska přímo uvádí, že se na sváteční stůl sbíraly ovoce a ořechy a že se z nich dělaly dětské hry s věšteckým podtextem (kdo vytáhne jablko, „má štěstí“, ořechy praskající v ohni „prozrazují“ budoucnost).
Nejznámější pečivo noci je barmbrack (bairín breac) – sladký „skvrnitý“ bochník s rozinkami, do kterého se zapékají talismany. To, co padne do tvého krajíce, má říct něco o příštím roce: prstýnek značí svatbu, mince blahobyt, hadřík spíš skromné časy. Irský oficiální portál popisuje barmbrack jako dlouhou věšteckou tradici spojenou přímo s večerem Samhainu (31. 10.), dodnes se peče i prodává v obchodech právě na Halloween.
Pointa je jednoduchá: jídlo tu není jen hostina po sklizni, ale nosič znamení. Hry s jablky a ořechy a „talismany“ v barmbracku dávají oslavám pravidla a napětí – dům je pohromadě, oheň praská a každý čeká, jaký los mu připadne.
Barmbrack (bairín breac)
Od tuřínu k dýni
Původní „jack-o’-lantern“ nebyl z dýně, ale z tuřínu. Irská tradice popisuje, že se na Samhain vyřezávaly strašidelné tváře do tuřínů – světlo uvnitř mělo chránit dům před bloudícími silami. National Museum of Ireland k tomu uchovává autentický exponát „ghost turnip“ z Donegalu, doložený na přelomu 19. a 20. století.
Dýně je pozdější americká adaptace – po přenesení zvyků do Severní Ameriky nahradila tuřín dostupnější a lépe vyřezávatelná dýně; příběh „Stingy Jacka“ a lucerny se s ní spojil a dal tradici dnešní podobu.
Křesťanské vrstvení: All Hallows’ Eve
Ke starším lidovým zvykům se postupně připojila křesťanská vrstvenina: předvečer Všech svatých (All Hallows’ Eve) a následné Dušičky. Encyklopedické přehledy uvádějí, že moderní Halloween se propojil se Samhainem, ale byl zároveň zasazen do křesťanského rámce – do vigilie svátku Všech svatých.
Svátek Všech svatých se v západní církvi ustálil na 1. listopadu v raném středověku (8.–9. století: zasvěcení kaple v Římě za papeže Řehoře III., rozšíření za Řehoře IV.). Tím vznikl kalendářní triptych: 31. října vigilie (All Hallows’ Eve), 1. listopadu Všech svatých a 2. listopadu Památka zesnulých.
Cesta do USA
Irští a skotští přistěhovalci přenesli na severoamerický kontinent podzimní obyčeje, které se v USA ve 20. století proměnily v sousedské obcházení s dětmi v maskách. „Trick-or-treat“ se masově prosadil po válce – v 50. letech, kdy se z lokálních zvyklostí stal celostátní rituál. Právě tehdy začaly cukrovinkové firmy cíleně nabízet malé, jednotlivě balené sladkosti jako nejpohodlnější „treat“ místo ovoce, ořechů či drobných mincí. Tyhle změny zachycuje Knihovna Kongresu: door-to-door obcházení má delší historii, ale boom přišel v 50s a s ním i marketing mini balení.
Je dobré vědět, že v USA je Halloween už od poloviny století spjatý primárně s cukrovinkami – nejen kvůli dětem, ale i kvůli praktičnosti (bezpečné, porcionované, snadno rozdávané). Encyklopedické přehledy to shrnují stručně: do 50. let se „trick-or-treating for candy“ stalo jednou z nejoblíbenějších aktivit Halloweenu a dodnes táhne prodeje sladkostí.
Trick or Treat
Globalizace a dnešní podoby
Z irsko-skotských kořenů se stal celosvětový „export“ – Irsko dnes otevřeně branduje svou roli jako „Home of Halloween“ a nabízí průvodce tradicemi i současnými festivaly. Oficiální portál Ireland.ie shromažďuje samhainové zvyky (od masek po tuřínové/dýňové lucerny), mapuje místa původu a zve na akce po celé zemi.
Nejviditelnější „vlajkou“ je Derry Halloween – akce, kterou město prezentuje jako největší halloweenský festival v Evropě, s několikadenním programem, průvody a ohňostroji; festival vědomě propojuje samhainový folklor s moderní podívanou a turismem. Tím se z lokálního svátku stala globální sezóna – od irských měst po světové metropole.
Pokud Vás mé články baví, nezapomeňte mě sledovat, protože vydávám každý den alespoň jeden článek. Budu rád za každý příspěvek do diskuze a největší radost mi samozřejmě udělá příspěvek pro podporu mé tvorby. Díky.
